Приче Соломонове 15
1 Одговор благ утишава гнев, а реч прека подиже срдњу.
Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2 Језик мудрих људи украшава знање, а уста безумних просипају безумље.
Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3 Очи су Господње на сваком месту гледајући зле и добре.
Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4 Здрав је језик дрво животно, а опачина с њега кршење од ветра.
Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5 Луд се руга наставом оца свог; а ко прима укор бива паметан.
Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6 У кући праведниковој има много блага; а у дохотку је безбожниковом расап.
V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7 Усне мудрих људи сеју знање, а срце безумничко не чини тако.
Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8 Жртва је безбожничка гад Господу, а молитва праведних угодна Му је.
Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9 Гад је Господу пут безбожников; а ко иде за правдом, њега љуби.
Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10 Карање је зло ономе ко оставља пут; који мрзи на укор, умреће.
Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? (Sheol h7585)
12 Подсмевач не љуби оног ко га кори, нити иде к мудрима.
Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13 Весело срце весели лице, а жалост у срцу обара дух.
Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14 Срце разумно тражи знање, а уста безумних људи наслађују се безумљем.
Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15 Сви су дани невољникови зли; а ко је веселог срца, на гозби је једнако.
Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16 Боље је мало са страхом Господњим него велико благо с немиром.
Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17 Боље је јело од зеља где је љубав него од вола угојена где је мржња.
Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18 Човек гневљив замеће распру; а ко је спор на гнев, утишава свађу.
Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19 Пут је лењога као ограда од трња, а стаза је праведних насута.
Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20 Мудар је син радост оцу, а човек безуман презире матер своју.
Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21 Безумље је радост безумнику, а разуман човек ходи право.
Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22 Намере се расипају кад нема савета, а тврдо стоје где је много саветника.
Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23 Радује се човек одговором уста својих, и реч у време како је добра!
Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. (Sheol h7585)
25 Господ раскопава кућу поноситима, а међу удовици утврђује.
Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26 Мрске су Господу мисли зле, а беседе чистих миле су.
Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27 Лакомац затире своју кућу, а ко мрзи на поклоне жив ће бити.
Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28 Срце праведниково премишља шта ће говорити, а уста безбожничка ригају зло.
Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29 Далеко је Господ од безбожних, а молитву праведних чује.
Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 Вид очни весели срце, добар глас гоји кости.
To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31 Ухо које слуша карање животно наставаће међу мудрима.
Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32 Ко одбацује наставу, не мари за душу своју; а ко слуша карање, бива разуман.
Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33 Страх је Господњи настава к мудрости, и пре славе иде смерност.
Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
