Лука 23
1 И уставши њих све мноштво, одведоше Га к Пилату.
Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
2 И почеше Га тужити говорећи: Овог нађосмо да отпађује народ наш, и забрањује давати ћесару данак, и говори да је он Христос цар.
A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
3 А Пилат Га запита: Ти ли си цар јудејски? А Он одговарајући рече му: Ти кажеш.
Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
4 А Пилат рече главарима свештеничким и народу: Ја не налазим никакве кривице на овом човеку.
I dí Pilát předním kněžím a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
5 А они наваљиваху говорећи: Он буни људе учећи по свој Јудеји почевши од Галилеје довде.
Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
6 А Пилат чувши за Галилеју запита: Зар је он Галилејац?
Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
7 И разумевши да је из подручја Иродовог посла Га Ироду, који такође беше у Јерусалиму оних дана.
A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
8 А Ирод, видевши Исуса, би му врло мило; јер је одавно желео да Га види, јер је много слушао за Њега, и надаше се да ће видети од Њега какво чудо.
Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.
9 И пита Га много које за шта; али му Он ништа не одговори.
I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
10 А главари свештенички и књижевници стајаху, и једнако тужаху Га.
Stáli pak přední kněží a zákonníci, tuze na něj žalujíce.
11 А Ирод осрамотивши Га са својим војницима, и наругавши Му се, обуче Му белу хаљину, и посла Га натраг Пилату.
A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12 И у тај се дан помирише Пилат и Ирод међу собом; јер пре беху у завади.
I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
13 А Пилат сазвавши главаре свештеничке и кнезове и народ
Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
14 Рече им: Доведосте ми овог човека као који народ отпађује, и ето ја га пред вама испитах, и не налазим на овом човеку ниједну кривицу што ви на њега говорите;
Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.
15 А ни Ирод, јер сам га слао к њему; и ето се не налази ништа да је учинио што би заслуживало смрт.
Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16 Дакле, да га избијем па да пустим.
Protože potrestaje, propustím ho.
17 А требаше о сваком празнику пасхе да им пусти по једног сужња.
Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.
18 Али народ сав повика говорећи: Узми овог, а пусти нам Вараву;
Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.
19 Који беше бачен у тамницу за некакву буну учињену у граду и за крв.
Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
20 А Пилат опет рече да би он хтео пустити Исуса.
Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.
21 А они викаху говорећи: Распни га, распни.
Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.
22 А он им трећи пут рече: Какво је дакле он зло учинио? Ја ништа на њему не нађох што би заслуживало смрт; дакле да га избијем па да пустим.
A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.
23 А они једнако наваљиваху с великом виком, и искаху да се Га разапне; и надвлада вика њихова и главара свештеничких.
Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží.
24 И Пилат пресуди да буде као што они ишту.
Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
25 И пусти оног што искаху, који беше бачен у тамницу за буну и за крв; а Исуса остави на њихову вољу.
I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
26 И кад Га поведоше, ухватише неког Симона Киринца који иђаше из поља, и метнуше на њега крст да носи за Исусом.
A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.
27 А за Њим иђаше мноштво народа и жена, које плакаху и нарицаху за Њим.
I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.
28 А Исус обазревши се на њих рече: Кћери јерусалимске! Не плачите за мном, него плачите за собом и за децом својом.
A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
29 Јер гле, иду дани у које ће се рећи: Благо нероткињама, и утробама које не родише, и сисама које не дојише.
Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30 Тада ће почети говорити горама: Падните на нас; и бреговима: Покријте нас.
Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.
31 Јер кад се овако ради од сировог дрвета, шта ће бити од сувог?
Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
32 Вођаху пак и друга два злочинца да погубе с Њим.
Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
33 И кад дођоше на место које се зваше костурница, онде разапеше Њега и злочинце, једног с десне стране а другог с леве.
A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
34 А Исус говораше: Оче! Опрости им; јер не знаду шта чине. А делећи Његове хаљине бацаху коцке.
Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.
35 И народ стајаше те гледаше, а и кнезови с њима ругаху Му се говорећи: Другима поможе, нека помогне и себи, ако је он Христос, избраник Божји.
I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
36 А и војници Му се ругаху, и приступаху к Њему и даваху Му оцат,
Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
37 И говораху: Ако си ти цар јудејски помози сам себи.
A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě.
38 А беше над Њим и натпис написан словима грчким и латинским и јеврејским: Ово је цар јудејски.
A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
39 А један од обешених злочинаца хуљаше на Њега говорећи: Ако си ти Христос помози себи и нама.
Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
40 А други одговарајући ћуткаше га и говораше: Зар се ти не бојиш Бога, кад си и сам осуђен тако?
A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení?
41 И ми смо још праведно осуђени; јер примамо по својим делима као што смо заслужили; али Он никакво зло није учинио.
A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
42 И рече Исусу: Опомени ме се, Господе, кад дођеш у царство своје.
I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
43 И рече му Исус: Заиста ти кажем данас, бићеш са мном у рају.
I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
44 А беше око шестог сахата, и тама би по свој земљи до сахата деветог.
A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
45 И помрча сунце, и завес црквени раздре се напола.
I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.
46 И повикавши Исус гласно рече: Оче! У руке Твоје предајем дух свој. И рекавши ово издахну.
A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
47 А кад виде капетан шта би, стаде хвалити Бога говорећи: Заиста овај човек беше праведник.
A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
48 И сав народ који се беше скупио да гледа ово, кад виде шта бива, врати се бијући се у прси своје.
A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
49 А сви Његови знанци стајаху издалека, и жене које беху ишле за Њим из Галилеје, и гледаху ово.
Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.
50 И гле, човек, по имену Јосиф, саветник, човек добар и праведан,
A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
51 (Он не беше пристао на њихов савет и на посао) из Ариматеје града јудејског, који и сам чекаше царство Божије,
Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;
52 Он приступивши к Пилату заиска тело Исусово.
Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.
53 И скиде Га, и обави платном, и метну Га у гроб исечен, у коме нико не беше никад метнут.
A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.
54 И дан беше петак, и субота освиташе.
A byl den připravování, a sobota se začínala.
55 А жене које беху дошле с Исусом из Галилеје, идоше за Јосифом, и видеше гроб и како се тело метну.
Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
56 Вративши се пак приправише мирисе и миро; и у суботу дакле осташе на миру по закону.
Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.
