Јован 6
1 Потом отиде Исус преко мора галилејског код Тиверијаде.
Potom odšel Ježíš za moře Galilejské neb Tiberiadské.
2 И за Њим иђаше мноштво народа, јер виђаху чудеса Његова која чињаше на болесницима.
A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
3 А Исус изиђе на гору, и онде сеђаше са ученицима својим.
I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
4 А беше близу пасха, празник јеврејски.
Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
5 Подигнувши, дакле, Исус очи, и видевши да мноштво народа иде к Њему, рече Филипу: Где ћемо купити хлеба да ови једу?
Tedy pozdvih očí Ježíš, a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
6 А ово говораше кушајући га, јер сам знаше шта ће чинити.
(Ale to řekl, pokoušeje ho; nebo on věděl, co by měl učiniti.)
7 Одговори Му Филип: Двеста гроша хлеба није доста да сваком од њих по мало допадне.
Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
8 Рече Му један од ученика Његових, Андрија, брат Симона Петра:
Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9 Овде има једно момче које има пет хлебова јечмених и две рибе; али шта је то на толики свет!
Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
10 А Исус рече: Посадите људе. А беше траве много на ономе месту. Посади се дакле људи на број око пет хиљада.
I řekl Ježíš: Rozkažte lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
11 А Исус узевши оне хлебове, и давши хвалу, даде ученицима, а ученици онима који беху посађени; тако и од риба колико хтеше.
Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli.
12 И кад се наситише, рече ученицима својим: Скупите комаде што претекоше да ништа не пропадне.
A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
13 И скупише, и напунише дванаест котарица комада од пет хлебова јечмених што претече иза оних што су јели.
I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli.
14 А људи видевши чудо које учини Исус говораху: Ово је заиста онај пророк који треба да дође на свет.
Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
15 А кад разуме Исус да хоће да дођу да Га ухвате и да Га учине царем, отиде опет у гору сам.
Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
16 А кад би увече сиђоше ученици Његови на море,
Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
17 И уђоше у лађу, и пођоше преко мора у Капернаум. И већ се беше смркло, а Исус не беше дошао к њима.
A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
18 А море се подизаше од великог ветра.
Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
19 Возивши, пак, око двадесет и пет или тридесет потркалишта угледаше Исуса где иде по мору и беше дошао близу до лађе, и уплашише се.
A odplavivše se honů jako pětmecítma neb třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři, a přibližuje se k lodí. I báli se.
20 А Он им рече: Ја сам; не бојте се.
On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
21 Онда Га с радошћу узеше у лађу; и одмах лађа би на земљи у коју иђаху.
I vzali ho na lodí ochotně, a hned lodí přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
22 Сутрадан, пак, народ који стајаше преко мора кад виде да лађе друге не беше онде осим оне једне што у њу уђоше ученици Његови, и да не уђе Исус с ученицима својим у лађу него сами ученици Његови отидоше,
Nazejtří zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
23 А друге лађе из Тиверијаде дођоше близу оног места где једоше хлеб кад Господ даде хвалу,
(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdež byli jedli chléb, když díky učinil Pán, )
24 Кад виде народ да Исуса не беше онде ни ученика Његових, уђоше и они у лађе, и дођоше у Капернаум да траже Исуса.
Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
25 И нашавши Га преко мора рекоше Му: Рави! Кад си дошао овамо?
A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
26 Исус им одговори и рече: Заиста, заиста вам кажем: не тражите ме што чудеса видесте, него што једосте хлеба и наситисте се.
Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
27 Старајте се не за јело које пролази, него за јело које остаје за вечни живот, које ће вам дати Син човечији, јер овог потврди Отац Бог. (aiōnios g166)
Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť potvrdil Bůh Otec. (aiōnios g166)
28 А они Му рекоше: Шта ћемо чинити да радимо дела Божија?
Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
29 Одговори Исус и рече им: Ово је дело Божије да верујете оног кога Он посла.
Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
30 А они Му рекоше: Какав дакле ти показујеш знак да видимо и да верујемо? Шта радиш ти?
I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
31 Очеви наши једоше ману у пустињи, као што је написано: Хлеб с неба даде им да једу.
Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
32 Тада им рече Исус: Заиста, заиста вам кажем: Мојсије не даде вама хлеб с неба, него вам Отац мој даје хлеб истинити с неба;
Tedy řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
33 Јер је хлеб Божији онај који силази с неба и даје живот свету.
Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe, a dává život světu.
34 Тада Му рекоше: Господе! Дај нам свагда тај хлеб.
I řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
35 А Исус им рече: Ја сам хлеб живота: Који мени долази неће огладнети, и који мене верује неће никад ожеднети.
Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
36 Него вам казах да ме и видесте и не верујете.
Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
37 Све што мени даје Отац к мени ће доћи; и који долази к мени нећу га истерати напоље.
Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
38 Јер сиђох с неба не да чиним вољу своју, него вољу Оца који ме посла.
Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.
39 А ово је воља Оца који ме посла да од оног што ми даде ништа не изгубим, него да га васкрснем у последњи дан.
Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
40 А ово је воља Оног који ме посла да сваки који види Сина и верује Га има живот вечни; и ја ћу га васкрснути у последњи дан. (aiōnios g166)
A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. (aiōnios g166)
41 Тада викаху Јевреји на Њега што рече: Ја сам хлеб који сиђе с неба.
I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb ten, kterýž jsem s nebe sstoupil.
42 И говораху: Није ли ово Исус, син Јосифов, коме ми знамо оца и матер? Како дакле он говори: Ја сиђох с неба?
A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
43 Онда Исус одговори и рече им: Не вичите међу собом.
Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
44 Нико не може доћи к мени ако га не довуче Отац који ме посла; и ја ћу га васкрснути у последњи дан.
Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
45 У пророцима стоји написано: и биће сви научени од Бога. Сваки који чује од Оца и научи, доћи ће к мени.
Psáno jest v prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
46 Не да је ко видео Оца осим Оног који је од Бога: Он виде Оца.
Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť viděl Otce.
Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný. (aiōnios g166)
48 Ја сам Хлеб живота.
Jáť jsem ten chléb života.
49 Очеви ваши једоше ману у пустињи, и помреше.
Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
50 Ово је хлеб који силази с неба: да који од Њега једе не умре.
Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdož by koli jej jedl, neumřeť.
51 Ја сам хлеб живи који сиђе с неба; који једе од овог хлеба живеће вавек; и хлеб који ћу ја дати тело је моје, које ћу дати за живот света. (aiōn g165)
Jáť jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. (aiōn g165)
52 А Јевреји се препираху међу собом говорећи: Како може овај дати нама тело своје да једемо?
Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může nám dáti tělo jísti?
53 А Исус им рече: Заиста, заиста вам кажем: ако не једете тело Сина човечијег и не пијете крв Његову, нећете имати живот у себи.
I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
54 Који једе моје тело и пије моју крв има живот вечни, и ја ћу га васкрснути у последњи дан: (aiōnios g166)
Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. (aiōnios g166)
55 Јер је тело моје право јело и крв моја право пиће.
Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
56 Који једе моје тело и пије моју крв стоји у мени и ја у њему.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
57 Као што ме посла живи Отац, и ја живим Оца ради; и који једе мене и он ће живети мене ради.
Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
58 Ово је хлеб који сиђе с неба: не као што ваши очеви једоше ману, и помреше; који једе хлеб овај живеће вавек. (aiōn g165)
Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. (aiōn g165)
59 Ово рече у зборници кад учаше у Капернауму.
Toto mluvil v škole, uče v Kafarnaum.
60 Тада многи од ученика Његових који слушаху рекоше: Ово је тврда беседа! Ко је може слушати?
Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?
61 А Исус знајући у себи да ученици Његови вичу на то, рече им: Зар вас ово саблажњава?
Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
62 А кад видите Сина човечијег да одлази горе где је пре био?
Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prvé byl?
63 Дух је оно што оживљава; тело не помаже ништа. Речи које вам ја рекох дух су и живот су.
Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou.
64 Али имају неки међу вама који не верују. Јер знаше Исус од почетка који су што не верују, и ко ће Га издати.
Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
65 И рече: Зато вам рекох да нико не може доћи к мени ако му не буде дано од Оца мог.
I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu bylo dáno od Otce mého.
66 Од тада многи од ученика Његових отидоше натраг, и више не иђаху с Њим.
A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
67 А Исус рече дванаесторици: Да нећете и ви отићи?
Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti?
I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš. (aiōnios g166)
69 И ми веровасмо и познасмо да си Ти Христос, Син Бога Живога.
A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
70 Исус им одговори: Не изабрах ли ја вас дванаесторицу, и један је од вас ђаво?
Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
71 А говораше за Јуду Симонова Искариота, јер Га он хтеде издати, и беше један од дванаесторице.
A to řekl o Jidášovi Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
