2 Мојсијева 1
1 Ово су имена синова Израиљевих који дођоше у Мисир, дођоше с Јаковом, сваки са својом породицом:
Tato jsou pak jména synů Izraelských, kteříž vešli do Egypta s Jákobem; každý s čeledí svou přišel:
2 Рувим, Симеун, Левије и Јуда,
Ruben, Simeon, Léví a Juda;
3 Исахар, Завулон и Венијамин,
Izachar, Zabulon a Beniamin;
4 Дан и Нефталим, Гад и Асир.
Dan a Neftalím, Gád a Asser.
5 А свега беше их од бедара Јаковљевих седамдесет душа с Јосифом, који беше у Мисиру.
A bylo všech osob pošlých z bedr Jákobových sedmdesáte duší; Jozef pak byl v Egyptě.
6 А Јосиф умре и сва браћа његова и сав онај нараштај.
I umřel Jozef a všickni bratří jeho, a všecken ten rod.
7 И синови Израиљеви народише се и умножише се, и напредоваше и осилише веома, да их се земља напуни.
Synové pak Izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti; a rozhojňovali se, i zsilili se náramně velmi, a naplněna jest jimi země.
8 Тада наста нов цар у Мисиру, који не знаше за Јосифа;
V tom povstal král nový v Egyptě, kterýž neznal Jozefa.
9 И рече народу свом: Гле, народ синова Израиљевих већи је и силнији од нас.
Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských jest mnohý a silnější nad nás.
10 Него хајде мудро да поступамо с њима, да се не множе, и кад настане рат да не пристану с непријатељима нашим и не ударе на нас и не оду из земље.
Nuže, opatrně sobě počínejme před ním, aby se nerozmohl; a když by přišla válka, aby se nepřipojil i on k nepřátelům našim, a nebojoval proti nám, a nevyšel z země.
11 И поставише над њима настојнике да их муче тешким пословима; и грађаше народ Израиљев Фараону градове Питом и Рамесу.
Protož ustanovili nad ním úředníky, kteříž by plat vybírali, aby je trápili břemeny svými. I vystavěl lid Izraelský Faraonovi města skladů, Fiton a Ramesses.
12 Али што га више мучаху то се више множаше и напредоваше, да се грожаху од синова Израиљевих.
Ale čím více trápili jej, tím více rostl a tím se více rozmáhal. I vzali sobě syny Izraelské v ošklivost.
13 И жестоко нагоњаху Мисирци синове Израиљеве на послове,
A tak podrobovali Egyptští syny Izraelské v službu těžkou.
14 И загорчаваху им живот тешким пословима, блатом и опекама и сваким радом у пољу, и сваким другим послом, на који их жестоко нагоњаху.
A k hořkosti přivodili život jejich robotami těžkými, v hlině a cihlách a ve všelijakém díle na poli, mimo všelikou potřebu svou, k níž práce jejich užívali nenáležitě a bez lítosti.
15 И још заповеди цар мисирски бабицама јеврејским, од којих једној беше име Сефора, а другој Фува,
I poručil král Egyptský babám Hebrejským, z nichž jedna sloula Sefora a druhá Fua,
16 И рече: Кад бабичите Јеврејке, и у порођају видите да је мушко, убијте га, а кад буде женско, нек остане живо.
A řekl: Když budete pomáhati ženám Hebrejským při porodu, a uzříte, že již rodí, byl-li by syn, zabíte ho, pakli dcera, tedy ať jest živa.
17 Али се бабице бојаху Бога, и не чињаху како им рече цар мисирски, него остављаху децу у животу.
Bály se pak ty baby Boha, a nečinily tak, jakž jim poručil král Egyptský, ale živých nechávaly pacholíků.
18 А цар мисирски дозва бабице, и рече им: Зашто то чините, те остављате у животу мушку децу?
Povolav tedy bab král Egyptský, mluvil jim: Proč jste to učinily, že jste živé zachovaly pacholíky?
19 А бабице рекоше Фараону: Јеврејке нису као жене Мисирке; јаче су; док им дође бабица, оне већ роде.
I odpověděly baby Faraonovi: Nejsou ženy Hebrejské jako ženy Egyptské; nebo ony jsou silnějšího přirození. Dříve než přijde k nim baba, ony porodí.
20 И Бог учини добро бабицама; и народ се умножи и осили веома;
I učinil dobře Bůh těm babám. A rozmnožen jest lid, a zsilili se velmi.
21 И што се бабице бојаху Бога, начини им куће.
Stalo se pak proto, že se bály baby ty Boha, vzdělal jim domy.
22 Тада заповеди Фараон свему народу свом говорећи: Сваког сина који се роди баците у воду, а кћери све остављајте у животу.
I přikázal Farao všemu lidu svému, řka: Každého syna, kterýž se narodí, do řeky uvrzte; každé pak dcery nechte živé.
