< மதி²​: 3 >

1 ததா³நோம்’ யோஹ்ந்நாமா மஜ்ஜயிதா யிஹூதீ³யதே³ஸ²ஸ்ய ப்ராந்தரம் உபஸ்தா²ய ப்ரசாரயந் கத²யாமாஸ,
OR in que' giorni venne Giovanni Battista, predicando nel deserto della Giudea, e dicendo:
2 மநாம்’ஸி பராவர்த்தயத, ஸ்வர்கீ³யராஜத்வம்’ ஸமீபமாக³தம்|
Ravvedetevi, perciocchè il regno de' cieli è vicino.
3 பரமேஸ²ஸ்ய பந்தா²நம்’ பரிஷ்குருத ஸர்வ்வத​: | தஸ்ய ராஜபதா²ம்’ஸ்²சைவ ஸமீகுருத ஸர்வ்வதா²| இத்யேதத் ப்ராந்தரே வாக்யம்’ வத³த​: கஸ்யசித்³ ரவ​: ||
Perciocchè questo [Giovanni] è quello del qual fu parlato dal profeta Isaia, dicendo: [Vi è] una voce d'uno che grida nel deserto: Acconciate la via del Signore, addirizzate i suoi sentieri.
4 ஏதத்³வசநம்’ யிஸ²யியப⁴விஷ்யத்³வாதி³நா யோஹநமுத்³தி³ஸ்²ய பா⁴ஷிதம்| யோஹநோ வஸநம்’ மஹாங்க³ரோமஜம்’ தஸ்ய கடௌ சர்ம்மகடிப³ந்த⁴நம்’; ஸ ச ஸூ²ககீடாந் மது⁴ ச பு⁴க்தவாந்|
Or esso Giovanni avea il suo vestimento di pel di cammello, ed una cintura di cuoio intorno a' lombi, e il suo cibo erano locuste e miele salvatico.
5 ததா³நீம்’ யிரூஸா²லம்நக³ரநிவாஸிந​: ஸர்வ்வே யிஹூதி³தே³ஸீ²யா யர்த்³த³ந்தடிந்யா உப⁴யதடஸ்தா²ஸ்²ச மாநவா ப³ஹிராக³த்ய தஸ்ய ஸமீபே
Allora Gerusalemme, e tutta la Giudea, e tutta la contrada d'intorno al Giordano, uscirono a lui.
6 ஸ்வீயம்’ ஸ்வீயம்’ து³ரிதம் அங்கீ³க்ரு’த்ய தஸ்யாம்’ யர்த்³த³நி தேந மஜ்ஜிதா ப³பூ⁴வு​: |
Ed erano battezzati da lui nel Giordano, confessando i lor peccati.
7 அபரம்’ ப³ஹூந் பி²ரூஸி²ந​: ஸிதூ³கிநஸ்²ச மநுஜாந் மம்’க்தும்’ ஸ்வஸமீபம் ஆக³ச்ச்²தோ விலோக்ய ஸ தாந் அபி⁴த³தௌ⁴, ரே ரே பு⁴ஜக³வம்’ஸா² ஆகா³மீந​: கோபாத் பலாயிதும்’ யுஷ்மாந் கஸ்²சேதிதவாந்?
Or egli, veggendo molti de' Farisei e de' Sadducei venire al suo battesimo, disse loro: Progenie di vipere, chi vi ha mostrato di fuggir dall'ira a venire?
8 மந​: பராவர்த்தநஸ்ய ஸமுசிதம்’ ப²லம்’ ப²லத|
Fate adunque frutti degni dal ravvedimento.
9 கிந்த்வஸ்மாகம்’ தாத இப்³ராஹீம் அஸ்தீதி ஸ்வேஷு மந​: ஸு சீந்தயந்தோ மா வ்யாஹரத| யதோ யுஷ்மாந் அஹம்’ வதா³மி, ஈஸ்²வர ஏதேப்⁴ய​: பாஷாணேப்⁴ய இப்³ராஹீம​: ஸந்தாநாந் உத்பாத³யிதும்’ ஸ²க்நோதி|
E non pensate di dir fra voi stessi: Noi abbiamo Abrahamo per padre; perciocchè io vi dico, che Iddio può, eziandio da queste pietre, far sorgere dei figliuoli ad Abrahamo.
10 அபரம்’ பாத³பாநாம்’ மூலே குடா²ர இதா³நீமபி லக³ந் ஆஸ்தே, தஸ்மாத்³ யஸ்மிந் பாத³பே உத்தமம்’ ப²லம்’ ந ப⁴வதி, ஸ க்ரு’த்தோ மத்⁴யே(அ)க்³நிம்’ நிக்ஷேப்ஸ்யதே|
Or già è ancora posta la scure alla radice degli alberi; ogni albero adunque che non fa buon frutto, sarà di presente tagliato, e gettato nel fuoco.
11 அபரம் அஹம்’ மந​: பராவர்த்தநஸூசகேந மஜ்ஜநேந யுஷ்மாந் மஜ்ஜயாமீதி ஸத்யம்’, கிந்து மம பஸ்²சாத்³ ய ஆக³ச்ச²தி, ஸ மத்தோபி மஹாந், அஹம்’ ததீ³யோபாநஹௌ வோடு⁴மபி நஹி யோக்³யோஸ்மி, ஸ யுஷ்மாந் வஹ்நிரூபே பவித்ர ஆத்மநி ஸம்’மஜ்ஜயிஷ்யதி|
Ben vi battezzo io con acqua, a ravvedimento; ma colui che viene dietro a me è più forte di me, le cui suole io non son degno di portare; egli vi battezzerà con lo Spirito Santo e col fuoco.
12 தஸ்ய காரே ஸூர்ப ஆஸ்தே, ஸ ஸ்வீயஸ²ஸ்யாநி ஸம்யக் ப்ரஸ்போ²ட்ய நிஜாந் ஸகலகோ³தூ⁴மாந் ஸம்’க்³ரு’ஹ்ய பா⁴ண்டா³கா³ரே ஸ்தா²பயிஷ்யதி, கிம்’ந்து ஸர்வ்வாணி வுஷாண்யநிர்வ்வாணவஹ்நிநா தா³ஹயிஷ்யதி|
Egli ha la sua ventola in mano, e monderà interamente l'aia sua, e raccoglierà il suo grano nel granaio; ma arderà la paglia col fuoco inestinguibile.
13 அநந்தரம்’ யீஸு² ர்யோஹநா மஜ்ஜிதோ ப⁴விதும்’ கா³லீல்ப்ரதே³ஸா²த்³ யர்த்³த³நி தஸ்ய ஸமீபம் ஆஜகா³ம|
ALLORA venne Gesù di Galilea al Giordano a Giovanni, per esser da lui battezzato.
14 கிந்து யோஹந் தம்’ நிஷித்⁴ய ப³பா⁴ஷே, த்வம்’ கிம்’ மம ஸமீபம் ஆக³ச்ச²ஸி? வரம்’ த்வயா மஜ்ஜநம்’ மம ப்ரயோஜநம் ஆஸ்தே|
Ma Giovanni lo divietava forte, dicendo: Io ho bisogno di esser battezzato da te, e tu vieni a me!
15 ததா³நீம்’ யீஸு²​: ப்ரத்யவோசத்; ஈதா³நீம் அநுமந்யஸ்வ, யத இத்த²ம்’ ஸர்வ்வத⁴ர்ம்மஸாத⁴நம் அஸ்மாகம்’ கர்த்தவ்யம்’, தத​: ஸோ(அ)ந்வமந்யத|
E Gesù, rispondendo, gli disse: Lascia al presente; perciocchè così ci conviene adempiere ogni giustizia. Allora egli lo lasciò [fare].
16 அநந்தரம்’ யீஸு²ரம்மஸி மஜ்ஜிது​: ஸந் தத்க்ஷணாத் தோயமத்⁴யாத்³ உத்தா²ய ஜகா³ம, ததா³ ஜீமூதத்³வாரே முக்தே ஜாதே, ஸ ஈஸ்²வரஸ்யாத்மாநம்’ கபோதவத்³ அவருஹ்ய ஸ்வோபர்ய்யாக³ச்ச²ந்தம்’ வீக்ஷாஞ்சக்ரே|
E Gesù, tosto che fu battezzato, salì fuor dell'acqua; ed ecco, i cieli gli si apersero, ed egli vide lo Spirito di Dio scendere in somiglianza di colomba, e venire sopra di esso.
17 அபரம் ஏஷ மம ப்ரிய​: புத்ர ஏதஸ்மிந்நேவ மம மஹாஸந்தோஷ ஏதாத்³ரு’ஸீ² வ்யோமஜா வாக்³ ப³பூ⁴வ|
Ed ecco una voce dal cielo, che disse: Questo è il mio diletto Figliuolo, nel quale io prendo il mio compiacimento.

< மதி²​: 3 >