Luka 17
1 Atunča Isusu azăs alu učenikurlje aluj: “Lumja sigurno osă fakă stvarurj d karje p alcă navadjaštje p grešală. Ali grjev alu toc karje natirjaštje p njeko altu s grešaskă.
Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.
2 Alu omula arfi majbinje njeko s la runče ăn apă ku marje buluvan pănglă găt, njego s navadjaskă p grešală p una dăla maj mik om.
Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
3 Pa păzăcăvă če fičec. Akă grešaštje još unu dăla učeniku alu mjov, zi k aja ča fukut k nuje binje š jartăj akă s okrinja dăla grešală aluj.
Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.
4 Čak š akă d šaptje vorj p zuvă grešaštje păntruv tinje š šaptje vorj s ăntuarčje š priznajaštje aja ča fukut k nuje binje, jartăj!”
A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.
5 Atunča apostoli azăs alu Domnuluj Isusuluj: “Ažutănje s kridjem maj mult!”
I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.
6 A Domnu Isusu lja zăs: “Akă avjec vjeră atăta pucăn kašă sămănca alu goruščică, aputja s zăčec alu dudusta: ‘Skuatitje ku korijenu d pămănt š posadjaštitje ăn apă’, š apunja urjajke la voj.
I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
7 Zăčem k njeko dăla voj arje argat karje lukrjază ăn polje ili s brinjaštje d voj. Kănd argatu s ăntuarčje d polje, dali gospodaru iziča: ‘Vină akuma, šăz š mălănkă’? Nu ji zăče!
Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?
8 Umjesto aja, osă zăkă gospodaru aša: ‘Priredjaštjem vičera! Dăzbrakitje š poslužaštje p minje ku mănkarja š ku bjarja! A kănd jo završa, poc tu s mălănč š s bjaj.’
Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?
9 Dali gospodaru dugujaštje alu argatuluj s ji zahvaljaskă daja ča fukut aja če irja azapovjedit aluj? Nu!
Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.
10 Aša š voj, kănd fičec aja tot če vuavă Dimizov azapovjedit, zăčec: ‘Noj ištjem samo argac š nu zaslužăm pohvalje k samo fičem dužnost alu nostru.’”
Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.
11 Pănd Isusu još uvjek pljika kătri Jeruzalem š putuja pănglă granică alu regije Samarije š alu regije Galileje,
I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.
12 avinjit pănla njeki sat. Pănd untra ăn sat, la vizut zjače lumje karje avja gubă, zarazna buală p pjalje. Jej astat majdăpartje
A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.
13 š ančiput s striđje dăn tot glasu: “Isusulje, gospodarulje, smilujaštitje p noj!”
A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.
14 Kănd Isusu lja vizut, lja zăs: “Fuđic š pokazăcăvă la popje s puatje jej s vu pregledjaskă!” Pănd apljikat kătri popje, sa likujit d gubă.
Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.
15 Kănd unu d jej avizut k je likujit, sa tors š aslavit p Dimizov p tot glasu.
Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.
16 Akăzut la intja alu Isusuluj ku fălči kătri pămănt š ja zahvaljit. Afost omula d Samarija.
A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.
17 P aja Isusu antribat p ălja karje afost ku jel: “Dali Dimizov na likujit p zjače lumje? Undje ălja alanc nuavă?
I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?
18 Kum puatje s fije k omusta karje nuje Židov jedini karje sa tors mije š azahvaljit alu Dimizov?”
Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
19 A alu omula atunča Isusu azăs: “Skual š fuđ. Tu taj likujit daja čaj krizut.”
I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.
20 Ăn una zuvă farizeji antribat p Isusu: “Kănd vinje cara alu Dimizov?” Isusu lja zăs: “Omu nu puatje s predvidjaskă kănd vinja cara ăn znakurj karje promatrjaštje.
Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.
21 Lumja nusă puată s zăkă: ‘Jakălăj aiča je!’, ili: ‘Jatălăj ănklo je!’ Jakă cara alu Dimizov akuma ăntră voj.”
Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.
22 Atunča alu učenikurlje aluj azăs: “Vinje vrijamja kănd s fic žaljnič s vidjec zuva kănd jo, Bijatu alu Omuluj, s m pojavjesk, ali nusă putjec.
I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.
23 A lumja s vu zăkă: ‘Jatălăj ănklo je’, š: ‘Jakălăj aiča je!’, ali nu dăc fuga dăpă jej s m kătăc.
A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.
24 K kum š toc vjadje munja kănd s pojavjaštje aša s fije ăn zuvaja kănd jo, Bijatu alu Omuluj, s m pojavjesk.
Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.
25 Ali majdată trjebje mult s trpjesk š lumja ăn asta vrijamje trjebje s m odbacaskă.”
Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.
26 Š isto aša, kum afost ăn zuvilje kănd Noa afost viuv š aša osă fije ăn zuvilje majdată kănd jo, Bijatu alu Omuluj, osă m pojavjesk:
A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.
27 Kašă uvjek nastavja s mălănče š s bja, s s ănsuarje š s miritje, tot pănla zuvă kănd Noa auntrat ăn marje brod. A atunča avinjit potopu š p toc lja uništit karje na fost ăn marje brod.
Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.
28 Š isto aša kum afost ăn zuvilje kănd Lot afost viuv: lumja ăn asta regija kašă uvjek nastavja s mălănče š s bja, s kumprje š s vindă, s obradjaskă pămăntu š s gradjaskă.
A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.
29 Ali ăn zuvaja kănd Lot aišăt dăn trg Sodoma ăn karje atrijit, atunča dăn čerj foku ku buluvanji karje ardje akăzut ka pluaja p jej š aumurăt p tuată lumja ăn aja regija.
Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.
30 Isto aša osă fije š ăn zuvă kănd osă m pojavjesk jo, Bijatu alu Omuluj.
Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
31 Činje god ăn zuvaja p krovu alu kasăj, a stvarulje alor je ăn nontru, s nu s dja ăn zos ăn kasă la stvarurj aluj! Činje god s găsaštje ăn pijană, s nu s ăntuarkă ăndrăt s ja stvarulje aluj!
V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
32 Dăcăvă d gănd če sa dogodit kănd mujarja alu Lot sa ujtat ăndrăt ăn Sodoma š apoginjit!
Pomněte na Lotovu ženu.
33 Činje god pokušaštje s păzaskă životu aluj, osă l pjargă, a činje god spreman s lasă životu aluj, osă l păzaskă.
Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.
34 Istina je, ăn nuaptaja kănd osă m pojavjesk, doj lumje karje s skulkă ăn isti pat, p unu osă ja, a p altu osă l lasă.
Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
35 Dăla duavă mujerj karje zajedno ăn mlin mačină, p una osă ja, a p alta osă l lasă.
Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.
Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
37 Učenikurlje aluj l ăntrjabă: “Domnulje, undje asta osă fije?” Isusu lji zăče: “Undje zače lumja muartă, ănklo s sakupjaštje lešinari.”
I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
