Luka 14
1 Undată Isus u mers să večeralaskă la kasa alu vođa dă farizej. Are pă zuva dă sămbăta šă jej să ujta pă jăl tari ku sama.
Jednou v sobotu pozval významný farizej Ježíše do svého domu, aby s ním pojedl. Všichni přítomní pozorně sledovali, zda Ježíš dodrží všechny předpisy zákona.
2 Om ku bičišug dă umflală dăm apă su pojavalit dădănenće aluj.
V blízkosti Ježíšově se objevil muž postižený těžkou vodnatelností.
3 Isus u ăntribat pă učiteljur dă zakonu alu Mojsije šă pă farizeji šje asre akulo: “Ăj zakonito dă pă zakonu alu Mojsije să ozdravalaskă pă zuva dă sămbăta ili nu?”
Ježíš se na farizeje a vykladače zákona obrátil s otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“
4 Jej tăšje, Isus pă aje u pus mănjilje pă omula, šă lu ozdravalit šă lu lăsat să fugă.
To jim zavřelo ústa. Ježíš se muže dotkl, uzdravil ho a poslal pryč.
5 Isus lju ăntribat: “Dăkă šjinjiva dăm voj ari fišjor ili pă vakă kari u kăzut ăm bunar adănkă nac skoči odma afară, šă pă zuva dă sămbăta?”
Pak jim ještě řekl: „Kdyby někomu z vás spadlo dítě nebo dobytče do jámy, nevytáhli byste ho, i kdyby byla sobota?“
6 Pă aje, jej nu puće să uništilaskă vorba.
A zase nevěděli, co na to odpovědět.
7 Isus u băgat sama kum gošći kari asre čimac izabrale lokurlje helj maj ăm centră la masă. Isus lji ănvacă ku usporedbă pă jej:
Všiml si, jak se někteří hosté snaží zaujmout čestná místa u stolu, a řekl jim:
8 “Kănd ješć čimat dă la šjinjiva pă nuntă nu šăđec pă lok dă časni gošć. Domačinu ar puće să vi čimat pă šinjiva maj važni dă voj pă ala lok.
„Pozve-li vás někdo na svatbu, nesedejte si na přední místa. Mohlo by se totiž stát, že by přišel někdo váženější než vy a bylo by trapné, kdybyste mu se zahanbením museli ustoupit. Není lépe posadit se skromně stranou a nechat hostitele říci: ‚Pojď, příteli, posaď se blíž?‘To ti bude v očích druhých ke cti.
9 Domačinu ar puće să vijă ku omula, šă să ac zăkă: ‘Urtaku amnjov, elši lokusta ăj păntru jăl’, šă atunšje tu ješć ăm rušănji. Vi trăbuji să či dušj pă zadnji lok.
10 Aša kănd ješć čimat, dući šă akulježjic zadnji lok. Atunšje Domačinu ar puće să vijă šă să ac zăkă: ‘Urtaku amnjov, hajd maj ăm sus.’ Atunšje ăm asta slučaj tu vi puće să aj maj mult poštovanje ăm nenće alu urtašji atej šă gošć.
11 A tot omu kari să răđika săngur u fi ponizilit, ali eje kari u fi ponizni u fi răđikac.”
Protože každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, ale kdo se umí pokořit, ten bude povýšen.“
12 Su ăntors la Domačin šă Isus u zăs: “Kănd pripremilešć večeră nu čima numa pă urtašjic, ili pă fračic, ili pă njamuc ili pă găzdašj susjedur, kă jej sigurno čur čimaći pă činji isto šă aša cu fi ăntors.
A hostiteli řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele, sourozence, příbuzné či vlivné známé. Oni by zase na oplátku pozvali tebe, aby nezůstali nic dlužni.
13 Maj benji kănd fašj feštă čamălji pă sărašj să vij šă pă invaliž, šă pă ulož šă pă orb.
Raději pozvi chudé, zmrzačené, kulhavé a slepé.
14 Tu vi fi blagoslovulit, kă jej nuc poći ăntoršji ali Dimizov ču nagradali ăm nor pă zuva dă uskrsnuće dă pravedni ominj.”
Ti nemají, čím by ti to vynahradili, ale ty budeš mít radost. Takový čin nebude zapomenut ani na věčnosti.“
15 Kănd unu dăm ominjije la masă u auzăt, Jăl u zăs: “Blagoslovulit ăj ala kari u mănka pită ăm kraljevstva alu Dimizov!”
Jeden z hostů ho slyšel a řekl: „Jaká pocta pro každého, kdo bude pozván ke stolu v Božím království.“
16 Isus u ăntors vorba: “Undată are unu om kari u dat mari večeră. Multă lumi are čimat akulo.
Na to mu vyprávěl Ježíš podobenství: „Jeden muž připravoval velkou hostinu a pozval na ni mnoho lidí.
17 Mar apropi dă večeră sluga u fost mănat la gošć să lji čemi: ‘Hajdec’, u zăs jăl: ‘kă kutotu ăj spremno!’
Když se už přiblížil ten slavnostní den, poslal svého sluhu k pozvaným se vzkazem: ‚Přijďte, vše je uchystáno!‘
18 Ali jej toc dăm jej sor apukat să ăš aflji izgovorur. Unu u zăs: ‘Ju am kumpărat telek, šă trăbă să mă duk să u văd. Mă arogă la činji, să zăšj săm jerći.’
Ale pozvaní se začali svorně vymlouvat. Jeden řekl: ‚Koupil jsem pole a musím ho jít obhlédnout. Prosím tě, omluv mě u svého pána.‘
19 Alci u zăs: ‘Ju am kumpărat šinšj (5) perec dă bikan šă trăbă să mă dukă să ănšjerkă. Mă arogă la činji, să zăšj săm jerći.’
Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět volských spřežení a chci je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘
20 Treći om u zăs: ‘Ju baš mam ănsurat šă dăm ala rănd nu pot vinji.’
Jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil. Uznáš, že teď nemohu přijít.‘
21 Sluga u mers ăm napoj la gazda aluj šă ju spus kutotu. Asta lu mirgišit pă gazda šă jăl u zăs alu sluga aluj: ‘Ăngribešćići, dući pă ulicur šă ăm centru dă varuš šă adălji pă sărašj, ulož, invaliž šă pă orb să vijă.’
Když se sluha vrátil a sdělil vše svému pánovi, ten se rozhněval a nařídil mu: ‚Vyjdi rychle do ulic a na náměstí a pozvi chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘
22 Kănd u făkut aje, gazda u javalit kă u făkut aje ali inka are maj lok.
Když se tak stalo, oznámil sluha pánovi: ‚Splnil jsem tvůj příkaz a ještě zbývá místo.‘
23 Atunšje ju zăs gazda alu sluga: ‘Aku dući ăm kot pă ulicur šă čamă šă fă să vijă, aša să fijă kasa ame umpljită.
Pán mu řekl: ‚Prohledej ohrady a příkopy a přiveď všechny tuláky a pobudy, ať se můj dům naplní. Přemluv i ty, kteří by si sami netroufali.
24 Kă njišj unu dăm eje elši kari asre čimac nor gusta dăm večera ame.’”
Ale to vám říkám, žádný z těch pozvaných nevděčníků neokusí nic z mé hostiny.‘“
25 Mulc ominj ăl sljedile pă jăl. Isus su ăntors ăm napoj šă u svătit alor:
Když se Ježíš zase vydal na cestu, doprovázely ho davy lidí. Obrátil se k nim a řekl:
26 “Bilo šinji dăm voj kari plašji maj tari pă tatusu pă mumăsa pă băšăcaš, pă kupijiš pă fraci šă pă sorălješ šă čak pă kustu aluj maj mult dă kit pă minji, nu poći să fijă učeniku amnjov.
„Kdo se chce ke mně připojit a nemiluje mne víc než svého otce, matku, ženu, děti, bratry a sestry a dokonce víc než sám sebe, nemůže se stát mým učedníkem.
27 Dakă šjinjiva gănđešči să fijă učeniku amnjov, trăbă să dukă krušje aluj să mă sljedilaskă šă să fijă spremni să mori păntru minji.”
Kdo není ochoten vzít na sebe těžkosti, které mu nastanou, když mne bude následovat, nemůže být mým učedníkem.
28 “Gănđecăvă aku dakă unu dăm voj gănđešći să fakă toranj, nu ac šăđe elši žjos šă să viđec dakă avec dăstul banj să ăl făšjec do kraja tornjula?
Kdo chce stavět dům, musí si nejprve udělat rozpočet a odhadnout, bude-li mít dost prostředků na to, aby stavbu dokončil.
29 Inače ar puće să fašj temeljurlje šă hej šje să ujtă la voj šar puće fašji šufă dăm voj daje kă nu avec dăstul banj să završălec.
Když tak neučiní, stavbu začne, ale nedokončí ji. Všichni se mu vysmějí a řeknou:
30 Jej ur zăšji: ‘Asta om su apukat să gradalaskă ali no putut să završălaskă!’
‚Podívejte se, chtěl stavět, ale nemá na to.‘
31 Ili ka kum kralju su spremili să mergă ăm bătajă ku altu kralj. Šă să nu šadă elši šă să gănđaskă dakă ku zešji (10) hiljada dă kătănj poći să ăl savladalaskă ku protivnikuš kari ari doj spešj (20) hiljada?
A když panovníkovi hrozí válka, neporadí se nejprve, zda se může se svými deseti tisíci vojáky postavit proti dvaceti tisícům?
32 Atunšje dakă nu poći să ăl savladalaskă u măna pă pregovarać kită ăj inka neprijatelju dă parći să ăntrebi dă uvjetur dă putuljală.
Nepošle raději mírové poselstvo dříve, než ho nepřítel napadne?
33 Šă aša toc dăm voj dakă nu vic lăsa kutotu šje avec, nu poči să fijă učeniku amnjov.”
A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát.
34 Isus u zăs: “Sari ăj bună stvar ali dăkă perđi izu, ku šje poc ăntoršji bălureme?
Sůl je dobrá věc, ale k čemu bude, ztratí-li svou chuť a schopnost bránit hnilobě?
35 Nuj bună atunšje njiš dă pămănt njiš dă šrot. Lume numa u vărlješći ăndărăt. Punjec ureći voj kari avec ureći să auzăc!”
Ani k hnojení se nehodí, musí se vyhodit. Snažte se pochopit, co vám říkám.“
