Lucas 14

1 E aconteceu que, entrando ele num sábado para comer pão na casa de um dos chefes dos fariseus, eles estavam o observando.

Jednou v sobotu pozval významný farizej Ježíše do svého domu, aby s ním pojedl. Všichni přítomní pozorně sledovali, zda Ježíš dodrží všechny předpisy zákona.

2 E eis que um certo homem com o corpo inchado estava ali diante dele.

V blízkosti Ježíšově se objevil muž postižený těžkou vodnatelností.

3 E respondendo Jesus, falou aos estudiosos da Lei, e aos fariseus, dizendo: É lícito curar no sábado?

Ježíš se na farizeje a vykladače zákona obrátil s otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“

4 Porém eles ficaram calados; e ele, tomando [-o], o curou, e [o] despediu.

To jim zavřelo ústa. Ježíš se muže dotkl, uzdravil ho a poslal pryč.

5 E ele, respondendo-lhes, disse: De qual que vós cairá o jumento, ou o boi em algum poço que, [mesmo] no sábado, não o tire logo?

Pak jim ještě řekl: „Kdyby někomu z vás spadlo dítě nebo dobytče do jámy, nevytáhli byste ho, i kdyby byla sobota?“

6 E nada podiam lhe responder a estas coisas.

A zase nevěděli, co na to odpovědět.

7 E vendo como os convidados escolhiam os primeiros assentos, disse-lhes uma parábola:

Všiml si, jak se někteří hosté snaží zaujmout čestná místa u stolu, a řekl jim:

8 Quando fores convidados para o casamento de alguém, não te sentes no primeiro assento, para que não [aconteça de] se outro convidado mais digno que tu estiver,

„Pozve-li vás někdo na svatbu, nesedejte si na přední místa. Mohlo by se totiž stát, že by přišel někdo váženější než vy a bylo by trapné, kdybyste mu se zahanbením museli ustoupit. Není lépe posadit se skromně stranou a nechat hostitele říci: ‚Pojď, příteli, posaď se blíž?‘To ti bude v očích druhých ke cti.

9 E venha o que convidou a ti e a ele, e te diga: Dá lugar a este; E então, com vergonha, tenhas que tomar o último lugar.

10 Mas quando fores convidado, vai, e senta-te no último lugar; para que quando vier o que te convidou, te diga: Amigo, sobe para [este assento] melhor. Então terás honra diante dos que estiverem sentados contigo [à mesa].

11 Porque qualquer que exaltar a si mesmo, e aquele que humilhar a si mesmo, será exaltado.

Protože každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, ale kdo se umí pokořit, ten bude povýšen.“

12 E dizia também ao que tinha lhe convidado: Quando fizeres um jantar, ou uma ceia, não chames a teus amigos, nem a teus irmãos, nem a teus parentes, nem a [teus] vizinhos ricos, para que eles também em algum tempo não te convidem de volta, e tu sejas recompensado.

A hostiteli řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele, sourozence, příbuzné či vlivné známé. Oni by zase na oplátku pozvali tebe, aby nezůstali nic dlužni.

13 Mas quando fizeres convite, chama aos pobres, aleijados, mancos [e] cegos.

Raději pozvi chudé, zmrzačené, kulhavé a slepé.

14 E serás bem-aventurado, porque não eles não têm como te recompensar; pois tu serás recompensado na ressurreição dos justos.

Ti nemají, čím by ti to vynahradili, ale ty budeš mít radost. Takový čin nebude zapomenut ani na věčnosti.“

15 E um dos que juntamente estavam sentados [à mesa], ouvindo isto, disse-lhe: Bem-aventurado aquele que comer pão no Reino de Deus.

Jeden z hostů ho slyšel a řekl: „Jaká pocta pro každého, kdo bude pozván ke stolu v Božím království.“

16 Porém ele lhe disse: Um certo homem fez um grande jantar, e convidou a muitos.

Na to mu vyprávěl Ježíš podobenství: „Jeden muž připravoval velkou hostinu a pozval na ni mnoho lidí.

17 E na hora do jantar, mandou seu servo para dizer aos convidados: Vinde, que tudo já está preparado.

Když se už přiblížil ten slavnostní den, poslal svého sluhu k pozvaným se vzkazem: ‚Přijďte, vše je uchystáno!‘

18 E cada um deles todos começou a dar desculpas. O primeiro lhe disse: Comprei um campo, e tenho que ir vê-lo; peço-te desculpas.

Ale pozvaní se začali svorně vymlouvat. Jeden řekl: ‚Koupil jsem pole a musím ho jít obhlédnout. Prosím tě, omluv mě u svého pána.‘

19 E outro disse: Comprei cinco pares de bois, e vou testá-los; peço-te desculpas.

Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět volských spřežení a chci je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘

20 E outro disse: Casei-me [com] uma mulher, e portanto não posso vir.

Jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil. Uznáš, že teď nemohu přijít.‘

21 E aquele servo, ao voltar, anunciou estas coisas a seu senhor. Então o chefe da casa, irritado, disse a seu servo: Sai depressa pelas ruas e praças da cidade, e traze aqui aos pobres, e aleijados, e mancos e cegos.

Když se sluha vrátil a sdělil vše svému pánovi, ten se rozhněval a nařídil mu: ‚Vyjdi rychle do ulic a na náměstí a pozvi chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘

22 E o servo disse: Senhor, está feito como mandaste, e ainda há lugar.

Když se tak stalo, oznámil sluha pánovi: ‚Splnil jsem tvůj příkaz a ještě zbývá místo.‘

23 E o senhor disse ao servo: Sai pelos caminhos, e trilhas, e força-os a entrar, para que minha casa se encha.

Pán mu řekl: ‚Prohledej ohrady a příkopy a přiveď všechny tuláky a pobudy, ať se můj dům naplní. Přemluv i ty, kteří by si sami netroufali.

24 Porque eu vos digo, que nenhum daqueles homens que foram convidados experimentará da minha ceia.

Ale to vám říkám, žádný z těch pozvaných nevděčníků neokusí nic z mé hostiny.‘“

25 E muitas multidões iam com ele; e virando-se, disse-lhes:

Když se Ježíš zase vydal na cestu, doprovázely ho davy lidí. Obrátil se k nim a řekl:

26 Se alguém vier a mim, e não odiar a seu pai, e mãe, e mulher, e filhos, e irmãos, e irmãs, e ainda também sua própria vida, não pode ser meu discípulo.

„Kdo se chce ke mně připojit a nemiluje mne víc než svého otce, matku, ženu, děti, bratry a sestry a dokonce víc než sám sebe, nemůže se stát mým učedníkem.

27 E qualquer que não levar sua cruz, e vier após mim, não pode ser meu discípulo.

Kdo není ochoten vzít na sebe těžkosti, které mu nastanou, když mne bude následovat, nemůže být mým učedníkem.

28 Porque qual de vós, querendo edificar uma torre, não se senta primeiro para fazer as contas dos gastos, [para ver] se tem o [suficiente] para a completar?

Kdo chce stavět dům, musí si nejprve udělat rozpočet a odhadnout, bude-li mít dost prostředků na to, aby stavbu dokončil.

29 Para que não aconteça que, depois de ter posto seu fundamento, e não podendo a completar, comecem a escarnecer dele todos os que [o] virem,

Když tak neučiní, stavbu začne, ale nedokončí ji. Všichni se mu vysmějí a řeknou:

30 Dizendo: Este homem começou a construir, e não pôde terminar.

‚Podívejte se, chtěl stavět, ale nemá na to.‘

31 Ou qual rei, indo a guerra para lutar contra outro rei, não se senta primeiro para consultar, se pode ir ao encontro com dez mil [soldados], vindo contra ele vinte mil?

A když panovníkovi hrozí válka, neporadí se nejprve, zda se může se svými deseti tisíci vojáky postavit proti dvaceti tisícům?

32 Se não [puder], estando o outro ainda longe, manda [-lhe] representantes diplomáticos, e roga pela paz.

Nepošle raději mírové poselstvo dříve, než ho nepřítel napadne?

33 Assim, portanto, qualquer de vós que não renuncia a tudo, não pode ser meu discípulo.

A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát.

34 Bom é o sal; porém se o sal perder o sabor, com o que ele será temperado?

Sůl je dobrá věc, ale k čemu bude, ztratí-li svou chuť a schopnost bránit hnilobě?

35 Nem para a terra, nem para adubo serve; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.

Ani k hnojení se nehodí, musí se vyhodit. Snažte se pochopit, co vám říkám.“