2 Coríntios 2

1 Porém decidi isto mesmo comigo, de não mais vir até vós com tristeza.

Přál jsem si však, aby vám můj příjezd přinesl jen radost a ne rozpaky jako posledně.

2 Porque se eu vos entristecer, então quem será o que me alegrará, senão aquele que por mim foi entristecido?

Kdyby vás měla moje návštěva opět zarmoutit, nemohl bych z našeho setkání mít ani já žádnou radost.

3 E isto mesmo vos escrevi, para que quando vier, não tenha tristeza dos que deveriam me alegrar, confiando de vós todos, que minha alegria é [a alegria] de todos vós.

V tomto smyslu jsem vám také posledně psal, abyste dali všechno do pořádku dřív, než zase přijedu, aby naše shledání nebylo už ničím kaleno. Pevně věřím, že mne nezklamete – vždyť vím, že ani vás by netěšilo, kdybych k vám měl přijet sklíčen a nerad.

4 Porque em muita aflição e angústia de coração eu vos escrevi com muitas lágrimas, não para que vos entristecêsseis, mas para que entendêsseis o amor que tenho em abundância para convosco.

Věřte mi, že ani mně nepůsobilo žádné potěšení psát vám takový dopis. Dělal jsem to s velmi těžkým srdcem – a proč to nepřiznat, dokonce jsem přitom plakal. Nechtěl jsem vás ranit, právě naopak, chtěl jsem vám ukázat, jak vroucně vás mám rád a jak mi na vás záleží.

5 Porém se alguém [me] entristeceu, não entristeceu a mim [somente], mas em parte (para que não se exagere) a todos.

Jestliže mi dal někdo příčinu k zármutku, neublížil ani tolik mně samotnému, jako v jistém smyslu všem vám.

6 Basta ao tal esta repreensão feita pela maioria.

Myslím, že už je potrestán víc než dost;

7 De maneira que, ao invés disso, [deveis lhe] perdoar e consolar, para que ele não seja consumido pela excessiva tristeza.

teď mu zase ukažte ochotu odpustit a povzbuďte ho, aby nezahořkl a nepropadl beznaději.

8 Por isso vos peço que confirmeis o amor para com ele.

Přijměte ho zase s láskou mezi sebe. Můj dopis měl, abych tak řekl, vyzkoušet, jakou mám autoritu. Komu však odpustíte vy, tomu odpouštím i já. Osobně tu věc mám už za vyřízenou, ale chcete-li to výslovně slyšet, tedy ano, odpouštím mu podle Kristova příkazu. Mějme se na pozoru, abychom setrváváním v hněvu nespolkli satanovo vnadidlo – však víme dobře, o co mu jde.

9 Pois também para isso eu escrevi, para vos conhecer por meio de prova se vós sois obedientes em tudo.

10 E ao que perdoardes alguma coisa, também eu [lhe perdoo]; pois a quem eu tenho perdoado, se também eu perdoei, por causa de vós [o fiz] na presença de Cristo; para que Satanás não tire proveito de nós.

11 Porque não ignoramos seus pensamentos.

12 Além disso, quando vim a Troas para [pregar] o Evangelho de Cristo, e abrindo-se porta para mim no Senhor, não tive repouso em meu espírito, por não achar a meu irmão Tito.

Když jsem dorazil do Troady, našel jsem tam pro své poselství o Kristu velice dychtivé posluchače.

13 Porém, despedindo-me deles, eu parti para a Macedônia.

Znepokojilo mne však, že jsem se tam nesetkal s Titem, svým milým spolupracovníkem. Neměl jsem stání, musel jsem se s Troadskými rozloučit a pokračovat dál do Makedonie, abych zjistil, co s ním je.

14 E graças a Deus, que sempre nos faz triunfar em Cristo, e por nós em todo lugar manifesta o cheiro de seu conhecimento.

Nemohu si pomoci, znovu musím děkovat Bohu, že se na nás prokazuje jeho vítězná moc a že poznání Boha můžeme šířit okolo sebe jako vzácnou vůni.

15 Porque para Deus somos o bom cheiro de Cristo, nos que se salvam, e nos que se perdem.

My jsme – obrazně řečeno – kadidlem, které Kristus zapaluje Bohu a jehož vůně se rozlévá mezi všechny lidi, ať patří do tábora Božího, nebo do tábora Bohu nepřátelského.

16 Para estes certamente cheiro de morte, para a morte; mas para aqueles cheiro de vida, para a vida. E quem é idôneo para estas coisas?

S ní vdechují jedni život a druzí smrt. Ale kdo je k tomu způsobilý?

17 Porque nós não somos como muitos, que tentam vender a palavra de Deus; mas nós [a] falamos em Cristo, diante de Deus, com sinceridade, como [enviados] de Deus.

My nejsme jako kramáři, kteří si z církevní funkce udělali výnosné řemeslo. Naší ctí je vyřizovat nezištně to, co nám bylo Bohem uloženo jako Kristovým služebníkům, s vědomím, že on nás stále vidí.