1 Coríntios 4

1 Que as pessoas nos considerem como servidores de Cristo, e guardiões dos mistérios de Deus.

Nedívejte se na nás tedy jinak než jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství.

2 Além disso, exige-se dos guardiões que cada um seja fiel.

Od služebníka se očekává, že bude vykonávat příkazy svého pána. Dá se to říci o mně?

3 Quanto a mim, pouco me importa ser julgado por vós, ou por qualquer juízo humano; nem eu julgo a mim mesmo.

Co o tom soudíte vy, není pro mne nejdůležitější. A nemůže to posoudit ani nikdo jiný, dokonce ani můj vlastní úsudek není rozhodující,

4 Porque em nada me sinto culpável; mas nem por isso estou justificado; porém quem me julga é o Senhor.

i když mé svědomí je klidné. Jen sám Pán o tom může rozhodnout s konečnou platností.

5 Então nada julgueis antes do tempo, até que o Senhor venha, o qual também trará à luz as coisas ocultas nas trevas, e manifestará as intenções dos corações; e então cada um receberá de Deus a aprovação.

Nedělejte proto o nikom předčasné závěry, dokud se nevrátí Kristus. Však on už vynese na světlo to, co bylo zrakům skryto, a odhalí i ty nejtajnější pohnutky. Pak teprve dostane každý od Boha takové uznání, jaké mu náleží.

6 E isto, irmãos, fiz a comparação relativa a mim e a Apolo por causa de vós; para que em nós aprendais a não fazer suposições além do que está escrito; para que não fiqueis arrogantes por preferir um contra o outro.

Bratři, jistě rozumíte, že nemluvím jen o sobě a Apollovi, když vám tohle všechno říkám. Chtěl jsem jen na tom příkladu zdůraznit, že nemáte prosazovat své oblíbené kazatele proti jiným.

7 Pois quem te faz diferentemente superior? E o que tens tu, que não tenhas recebido? E se o recebeste, por que te orgulhas, como se não o tivesse recebido?

Nikdo přece nejsme ničím víc než ostatní. Všichni máme jen to, co jsme dostali, a nemáme se tedy před druhými čím chlubit.

8 Vós já estais satisfeitos, já estais ricos, e reinastes sem nós; e bom seria se vós reinásseis, para que também nós reinássemos convosco.

Vy jste přesvědčeni, že už jste duchovně dost vysoko a že víc nepotřebujete. Pyšníte se, že jste příslušníky Božího království. Kéž byste jimi skutečně byli! Necítili byste se pak tolik nad nás povzneseni.

9 Pois acho que Deus colocou a nós, os apóstolos, por último, como sentenciados à morte; pois somos como espetáculo ao mundo, tanto aos anjos como aos seres humanos.

Tak se mi zdá, že nám apoštolům vykázal Bůh to nejposlednější místo, jako odsouzencům na smrt. Stali jsme se podívanou pro svět, anděly i lidi.

10 Nós [somos] loucos por causa de Cristo, mas vós sábios em Cristo; nós fracos, mas vós fortes; vós ilustres, mas nós desonrados.

Prý nám náboženství popletlo hlavu, zato vy jste docela rozumní a vážení křesťané! Námi kdekdo pohrdá, vás každý uznává, my jsme slabí, vy siláci!

11 Até esta presente hora sofremos fome e sede, e estamos nus, e somos golpeados, e não temos morada certa.

Trpíme hladem a žízní, zimou a nemocemi, jsme štváni z místa na místo

12 E ficamos exaustos, trabalhando com as nossas próprias mãos; somos insultados, e bendizemos; somos perseguidos, e nós suportamos.

a na svůj chléb musíme tvrdě vydělávat. Žehnáme těm, kdo nás proklínají, když nás šikanují, trpělivě to snášíme,

13 Somos blasfemados, e respondemos humildemente; somos feitos como a escória do mundo, e como o lixo de todos, até agora.

pomlouvají-li nás, modlíme se za ně. Nikde nemáme zastání, jsme stále jen vyděděnci.

14 Não escrevo estas coisas para vos envergonhar; mas sim, para [vos] advertir como a meus amados filhos.

Ale to nepíšu proto, že bych vám chtěl něco vyčítat. Vždyť vás mám rád jako vlastní děti.

15 Porque ainda que tivésseis dez mil tutores em Cristo, contudo não [tendes] muitos pais. Porque eu vos gerei em Cristo Jesus por meio do Evangelho.

Kazatelů a vychovatelů můžete mít celou řadu, ale vaším duchovním otcem jsem já, protože prvně jste evangelium slyšeli ode mne.

16 Portanto eu vos chamo para que sejais meus imitadores.

Proto vás nabádám, abyste žili podle mého příkladu.

17 Por isso eu vos enviei Timóteo, que é meu filho amado e fiel no Senhor; ele vos lembrará dos meus caminhos em Cristo, como por todos os lugares eu ensino em cada igreja.

Z téhož důvodu k vám posílám svého milovaného a věrného spolupracovníka Timotea. Víte, že ho mám rád jako svého vlastního syna. Ten vám připomene mé křesťanské způsoby, jak jim taky v každé církevní obci vyučuji.

18 Mas alguns andam arrogantes, como se eu não fosse até vós.

Někteří se začali povyšovat, jako bych už neměl do Korintu přijít. Velice se mýlí!

19 Porém logo irei vos visitar, se o Senhor quiser; e [então] conhecerei, não as palavras dos que andam arrogantes, mas sim o poder [deles].

Přijdu co nejdříve, jak mi jen Pán dovolí, a pak uvidíme, zda je v jejich řeči Boží síla, nebo jen prázdné holedbání.

20 Porque o Reino de Deus não [consiste] de palavras, mas sim de poder.

Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha.

21 Que quereis? Que eu venha até vós com a vara [da disciplina], ou com amor e espírito de mansidão?

Co mám tedy přibalit na cestu: hůl – nebo lásku a přívětivost?