Eclesiastes 3

1 Tudo tem o seu tempo determinado, e todo o proposito debaixo do céu tem o seu tempo:

Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

2 Ha tempo de nascer, e tempo de morrer: tempo de plantar, e tempo d'arrancar o que se plantou:

Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

3 Tempo de matar, e tempo de curar: tempo de derribar, e tempo de edificar:

Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

4 Tempo de chorar, e tempo de rir: tempo de prantear, e tempo de saltar:

Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

5 Tempo de espalhar pedras, e tempo de ajuntar pedras: tempo de abraçar, e tempo de afastar-se de abraçar:

Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

6 Tempo de buscar, e tempo de perder: tempo de guardar, e tempo de deitar fóra:

Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

7 Tempo de rasgar, e tempo de coser: tempo de calar, e tempo de fallar:

Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

8 Tempo de amar, e tempo de aborrecer: tempo de guerra, e tempo de paz.

Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

9 Que vantagem tem o trabalhador d'aquillo em que trabalha?

Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

10 Tenho visto o trabalho que Deus deu aos filhos dos homens, para com elle os affligir.

Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

11 Tudo fez formoso em seu tempo: tambem poz o seculo no coração d'elles, sem que o homem possa descobrir a obra que Deus fez desde o principio até ao fim.

Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

12 Já tenho advertido que não ha coisa melhor para elles do que alegrar-se e fazer bem na sua vida;

Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

13 Como tambem que todo o homem coma e beba, e goze do bem de todo o seu trabalho: isto é um dom de Deus.

Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

14 Sei eu que tudo quanto Deus faz isso durará eternamente: nada se lhe deve accrescentar, e nada d'elle se deve diminuir; e isto faz Deus para que haja temor diante d'elle.

Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

15 O que houve d'antes ainda o ha agora: e o que ha de ser, já foi; e Deus pede conta do que passou.

To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

16 Vi mais debaixo do sol, no logar do juizo, que havia ali impiedade, e no logar da justiça que ali havia impiedade.

Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

17 Eu disse no meu coração: Deus julgará o justo e o impio; porque ali será o tempo para julgar de todo o intento e sobre toda a obra.

I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

18 Disse eu no meu coração ácerca do estado dos filhos dos homens, que Deus lhes declararia; e elles o veriam, que elles são como as bestas em si mesmos.

Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

19 Porque o que succede aos filhos dos homens, isso mesmo tambem succede ás bestas, e o mesmo succede a elles ambos: como morre um, assim morre o outro; e todos teem o mesmo folego, e a vantagem dos homens sobre as bestas não é nenhuma, porque todos são vaidade.

Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

20 Todos vão para um logar: todos foram feitos do pó, e todos voltarão ao pó

Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

21 Quem adverte que o folego dos filhos dos homens sobe para cima, e que o folego das bestas desce para baixo da terra?

Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

22 Assim que tenho visto que não ha coisa melhor do que alegrar-se o homem nas suas obras, porque essa é a sua porção; porque quem o levará a vêr o que será depois d'elle

Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?