Salomos Ordsprog 31

1 Ord av kong Lemuel, profetord som mor hans prenta inn i honom:

Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.

2 Kva skal eg segja, son min, ja kva, du mitt livs son, ja kva, du min lovnads-son?

Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?

3 Gjev ikkje kvende di kraft, og far ikkje vegar som tynar kongar!

Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.

4 Ei sømer det seg, Lemuel, for kongar, ei kongar sømer det seg å drikka vin, og ei for hovdingar å spyrja etter rusdrykk.

Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

5 For drikk han, vil han gløyma kva som lov er, og venda retten fyre alle arminger.

Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

6 Lat han få rusdrykk som er åt å gå til grunns, og han få vin som gjeng med sorg i sjæli.

Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,

7 At han kann drikka og si armod gløyma, og ikkje lenger minnast møda si.

Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.

8 Lat upp din munn for mållaus mann, for alle deira sak som gjeng mot undergang!

Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

9 Lat upp din munn og rettvist døm, lat armingen og fatigmannen få sin rett!

Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

10 Ei dugande kona, kven finn vel ei slik? Høgre stend ho i pris enn perlor.

Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

11 Mannsens hjarta lit på henne, og vinning vantar ikkje.

Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

12 Ho gjer honom godt og inkje vondt alle sine livedagar.

Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

13 Ho syter for ull og lin, og henderne strævar med hugnad.

Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

14 Ho er som kaupmanna-skip, langt burtantil fær ho si føda.

Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

15 Og uppe er ho i otta, og gjev sin huslyd mat og etlar åt ternone ut.

Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

16 Ho stilar på ein åker og fær han, for det ho med henderne tener ho plantar ein vingard.

Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

17 Kraft ho bind seg til belte um livet og gjer sine armar sterke.

Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

18 Ho merkar at hushaldet hennar gjeng godt, då sloknar’kje lampa hennar um natti.

Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

19 Ho retter henderne ut etter rokken, og fingrarne tek til teinen.

Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

20 Ho opnar handi for armingen, retter ho ut til fatigmannen.

Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

21 Ei ræddast ho snø for huset sitt, for alt hennar hus er klædt i skarlaks-ty.

Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

22 Ho gjer seg tæpe og klær seg i finaste lin og purpur.

Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

23 Hennar mann er kjend i portarne, der han sit til tings med dei fremste i landet.

Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

24 Linskjortor gjer ho og sel, og belte gjev ho til kramkaren.

Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

25 Kraft og vyrdnad er klædnaden hennar, og ho lær åt dagen som kjem.

Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

26 Ho let upp munnen med visdom, mild upplæring ho gjev med si tunga.

Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

27 Koss det gjeng i huset agtar ho på, og ei et ho brød i letingskap.

Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

28 Fram stig hennar søner og prisar ho sæl, og mannen syng henne lov:

Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

29 «Mange kvende stod høgt i dugleik, men du gjeng yver deim alle.»

Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

30 Vænleik er fals og fagerskap fåfengd; ei kona som ottast Herren, skal prisast.

Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

31 Lat ho få det ho vann med henderne sine, og pris i portarne av sine verk.

Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.