Jobs 41

1 Kann du fiska krokodillen, binda tunga hans med taum,

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2 Draga snor i gjenom nosi, hogga krok i kjaken hans?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3 Vil han tigga um nåde, tala mjuke ord til deg?

Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4 Tru han vil gjera samband med deg og din træl for alltid verta?

Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5 Kann du han som leikfugl halda for smågjentorne i band?

Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6 Handlar fiskarlag med honom, skiftar ut til kræmarar?

Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7 Kann hans hud med spjot du fylla, og hans hovud med harpunar?

Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8 Berre prøv - du skal det minnast; enn ein gong du gjer det ikkje!

Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9 Kvar og ein vil missa voni, verta feld ved syni av han.

Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

10 Ingen torer eggja honom; kven kann då mot meg reisa?

Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11 Kven gav meg, so eg gjev att? Under himmeln alt eg eig.

Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12 Ei eg tegjer um hans lemer, um hans sterke, væne bygnad.

Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13 Kven hev drege brynja av han, Gjenge inn i duble tanngard?

Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14 Kven hev opna kjakeporten? Rædsla kring hans tenner ligg.

Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15 Sterke er hans skjolde-rader, feste med ei fast forsigling.

Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16 Tett dei ligg innåt kvarandre, ingi luft slepp millom deim.

Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17 Eine skjolden i den andre heng i hop, skilst ikkje åt.

Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18 Ljos ifrå hans njosing strålar, augo skin som morgonroden.

Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19 Or hans gap skyt brandar fram, gneistar sprutar derifrå.

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20 Or hans nasar stig det røyk, liksom eim or kjel som kokar.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21 Anden hans set eld på kol, logen ut or gapet stend.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22 I hans nakke styrken bur, rædsla spring framfor hans åsyn.

V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23 Tette sit kjøtvalkarne, støypte fast urikkelg.

Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24 Hjarta hans er hardt som stein, fast som understein i kverni.

Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25 Kjempor ræddast når han ris, misser både mod og hugs;

Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26 Sverd vil ikkje bita på, ikkje skot med spjot og pil.

Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27 Jarn agtar han liksom strå, kopar nett som fauskeved.

Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28 Ei han vik for bogesonen; stein frå slyngja vert som halm,

Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29 og stridsklubba vert som strå, og han lær åt spjot som susar.

Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30 Under han er kvasse broddar, spor dei set som treskjeslede.

Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31 Djupet kokar som ei gryta, sjøen som ein salvekjel.

Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32 Vegen lyser etter honom, djupet skin som sylverhår.

Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33 Liken hans på jord ei finst, denne skapning utan ræddhug.

Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34 Han ser ned på alt som høgt er, konge yver alle kaute.»

Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.