Jobs 13

1 Ja, allting hev mitt auga set og øyra høyrde og forstod;

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

2 alt det de veit, det veit eg og; for dykk eg ei tilbake stend.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 Men eg til Allvalds Gud vil tala, med Gud eg vil til retten ganga;

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

4 Men de vil dekkja til med lygn, er berre ugagnslækjarar.

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

5 Å, gjev de vilde tegja still, so kunde det for visdom gjelda.

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

6 Høyr på den skrapa eg vil gjeva, merk når mi lippa åtak gjer!

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

7 Vil de forsvara Gud med lygn? Vil de hans sak med urett verja?

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

8 Vil de for honom gjera mismun, og spela Guds sakførarar?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 Gjeng det dykk vel, når han dykk prøver? Kann de han narra som eit mennesk’?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 Han skal so visst dykk straffa strengt, um de slik mismunn gjer i løynd.

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

11 Med høgdi si han skræmar dykk, hans rædsla yver dykk skal falla.

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

12 Og dykkar kraft-ord vert til oska, og dykkar prov til blaute leir.

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 Teg stilt, lat meg tala ut, so fær det gå meg som det kann!

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

14 Kvi skuld’ eg ta mitt kjøt i tenner? Og halda livet mitt i handi?

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 Han drep meg, ei eg ventar anna, mi ferd for han lik’vel eg hævdar.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

16 Men ogso det skal hjelpa meg; hjå han fær ingen urein møta.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

17 So høyr då det eg segja vil; lat meg for dykkar øyro tala!

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

18 Eg saki hev til rettes lagt; eg skal få rett, det veit eg visst.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

19 Kven er det som med meg kann strida? Eg skulde tegja stilt og døy.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

20 Tvo ting må du spara meg for; då løyner eg meg ikkje for deg:

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

21 Di hand lyt burt frå meg du taka, lat ei di rædsla skræma meg!

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

22 Stemn meg so inn! eg stend til svars; eller eg talar og du svarar.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

23 Kor mange brot og synder hev eg? Seg meg mi misgjerd og mi synd!

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

24 Kvifor vil du di åsyn løyna og for ein fiend’ halda meg?

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

25 Vil eit burtblåse blad du skræma? Forfylgja du eit visna strå? -

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 Når du idømer meg slik straff og let meg erva ungdoms synder

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

27 og legg i stokken mine føter, og vaktar alle mine vegar, slær krins um mine foteblad.

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 Og det mot ein som morkna er, lik klædeplagg som mol et upp.

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.