Jobs 27

1 Og Job blev ved å fremføre sin visdomstale og sa:

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 Så sant Gud lever, som har tatt min rett fra mig, den Allmektige, som har voldt mig bitter sorg

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 - for ennu er hele mitt livspust i mig og den Allmektiges ånde i min nese -:

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 Mine leber taler ikke urett, og min tunge taler ikke svik.

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Det være langt fra mig å gi eder rett! Inntil jeg opgir ånden, lar jeg ikke min brødefrihet tas fra mig.

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 Jeg holder fast på min rettferdighet og slipper den ikke; mitt hjerte laster mig ikke for nogen av mine dager.

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 La min fiende stå der som en ugudelig, og min motstander som en urettferdig!

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 For hvad håp har den gudløse, når Gud avskjærer hans liv, når han tar hans sjel fra ham?

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Hører vel Gud hans skrik når trengsel kommer over ham?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 Eller kan han glede sig i den Allmektige, kan han påkalle Gud til enhver tid?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Jeg vil lære eder om Guds hånd; jeg vil ikke dølge hvad den Allmektige har i sinne.

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 I har jo alle selv sett det; hvorfor fører I da så tom en tale?

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Dette er det ugudelige menneskes lodd hos Gud og den arv som voldsmennene får av den Allmektige:

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Får han mange barn, så er de hjemfalt til sverdet; hans ætlinger får ikke brød å mette sig med.

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 De av dem som slipper unda, legges i graven ved pest, og enkene holder ikke sørgefest over dem.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Når han dynger op sølv som støv og samler sig klær som lere,

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 så blir det de rettferdige som klær sig med det han har samlet, og sølvet skal de skyldfrie dele.

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Som møllet har han bygget sitt hus og som den hytte en markvokter lager sig.

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 Rik legger han sig, og intet er tatt bort; han slår sine øine op, og det er der ikke.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Som en vannflom innhenter redsler ham, om natten fører en storm ham bort.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Østenvinden løfter ham op, så han farer avsted, og den blåser ham bort fra hans sted.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Gud skyter sine piler mot ham og sparer ham ikke; for hans hånd flyr han i hast.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Folk klapper i hendene og håner ham og piper ham bort fra hans sted.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.