Mateja Evaņg̒elijs 7
1 Netiesājiet, lai jūs netopat tiesāti.
Nesuďte druhé, abyste nebyli souzeni.
2 Jo ar kādu tiesu jūs tiesājiet, jūs tapsiet tiesāti, un ar kādu mēru jūs mērojiet, jums taps atmērots.
Podle toho, jak soudíte, budete souzeni i vy a na váš život budou přiložena stejná měřítka, jaká sami používáte.
3 Un ko tu redzi skabargu sava brāļa acī, bet baļķi savā acī tu nenomani?
Jak to, že vidíš pilinu v oku druhého člověka a poleno ve svém oku přehlížíš?
4 Jeb kā tu sacīsi uz savu brāli: laid, es izvilkšu to skabargu no tavas acs, - un redzi, baļķis ir tavā paša acī?
Jak můžeš říkat druhému: ‚Dovol, abych ti vyndal smítko z oka, ‘a poleno ti ve vlastním oku nepřekáží?
5 Tu liekuli, velc papriekš to baļķi no savas acs un tad pielūko izvilkt to skabargu no sava brāļa acs.
Pokrytče! Vyčisti si nejprve svoje oko, a teprve potom jasně uvidíš na to, abys mohl vyjmout pilinu z oka svého bližního.
6 Nedodiet to svētumu suņiem un nemetiet savas pērles cūkām priekšā, ka tās ar savām kājām viņas nesamin un atgriezdamās jūs nesaplosa.
Je zbytečné vysvětlovat Boží pravdy těm, kteří jimi pohrdají. To je stejné, jako byste očekávali, že pes ocení vzácný pokrm a vepř krásu perly. Co se stane? Všechno zašlapou a nakonec vás napadnou.
7 Lūdziet, tad jums taps dots; meklējiet, tad jūs atradīsiet; klaudziniet, tad jums taps atvērts.
Proste, a dostanete, hledejte, a najdete. Klepejte, a bude vám otevřeno.
8 Jo ikviens, kas lūdzās, dabū, un kas meklē, atrod, un tam, kas klaudzina, top atvērts.
Protože každý, kdo prosí, dostane, kdo hledá, nalezne a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
9 Jeb kurš cilvēks ir jūsu starpā, kas savam dēlam, kad tas maizes lūdzās, dotu akmeni?
Kdyby kohokoliv z vás poprosilo vlastní dítě o kus chleba, dali byste mu snad kámen?
10 Jeb kad tas zivi lūdzās, tam dotu čūsku?
A místo ryby byste mu dali hada? Určitě ne!
11 Ja tad jūs, ļauni būdami, zināt saviem bērniem dot labas dāvanas, vai jo vairāk jūsu Tēvs debesīs nedos laba tiem, kas Viņu lūdz?
Jestliže tedy vy, lidé tvrdého a hříšného srdce, dovedete dávat svým dětem dobré věci, tím spíše je nebeský Otec dá těm, kteří ho prosí.
12 Tad nu visu, ko jūs gribat, lai cilvēki jums dara, tāpat dariet arī jūs viņiem. Jo šī ir tā bauslība un tie pravieši.
Jednejte s druhými tak, jak byste si přáli, aby jednali oni s vámi. Tak se dá shrnout Starý zákon.
13 Ieejat caur tiem šauriem vārtiem, jo tie vārti ir plati un tas ceļš ir plats, kas aizved uz pazušanu, un to ir daudz, kas caur tiem ieiet.
Do Božího království lze vstoupit jen úzkou brankou. Prostorná brána a široká cesta vedou do záhuby a mnoho lidí se tudy ubírá.
14 Un tie vārti ir šauri un šaurs tas ceļš, kas aizved uz dzīvību, un to ir maz, kas to atrod.
Brána a cesta k životu jsou úzké a je málo těch, kteří je najdou.
15 Bet sargājieties no tiem viltīgiem praviešiem, kas pie jums nāk avju drēbēs, bet no iekšpuses tie ir plēsīgi vilki.
Mějte se na pozoru před falešnými náboženskými učiteli, kteří přicházejí v masce neškodné ovce, ale ve skutečnosti jsou jako lační vlci.
16 Pēc viņu augļiem jums tos būs pazīt. Kas var lasīt vīnogas no ērkšķiem, jeb vīģes no dadžiem?
Poznáte je podle toho, jak žijí a jednají – právě tak jako posuzujete strom podle ovoce, které se na něm rodí. Cožpak se sklízejí hrozny z trnek a fíky z bodláčí?
17 Tāpat ikkatrs labs koks nes labus augļus, bet nelāga koks nes nelabus augļus.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a zase špatný strom dobré.
18 Labs koks nevar nest nelabus augļus, un nelāga koks nevar nest labus augļus.
19 Ikkatrs koks, kas nenes labus augļus, top nocirsts un ugunī iemests.
Každý strom, který nedává dobrou úrodu, je poražen a spálen.
20 Tāpēc pēc viņu augļiem jums tos būs pazīt.
Ovoce – činy člověka, to je spolehlivý rozpoznávací znak.
21 Ne ikkatrs, kas uz Mani saka: Kungs! Kungs! ieies Debesu valstībā; bet tas, kas Mana debes'Tēva prātu dara.
Ne každý, kdo mne oslovuje Pane, Pane, přijde do nebeského království. Rozhodující je, zda poslouchá mého Otce.
22 Daudzi uz Mani sacīs tanī dienā: Kungs! Kungs! Vai mēs Tavā vārdā neesam nākošas lietas sludinājuši? Vai mēs Tavā vārdā neesam velnus izdzinuši? Vai mēs Tavā vārdā neesam daudz varenus darbus darījuši?
V den posledního soudu mi mnozí řeknou: ‚Pane, Pane, cožpak jsme v tvém jménu nemluvili, nebojovali proti zlu a nedokázali mnoho divů?‘
23 Un tad Es tiem it skaidri sacīšu: Es nekad jūs neesmu pazinis; ejat nost no Manis, jūs ļaundarītāji.
Já jim však odpovím: ‚Nikdy jste mi nepatřili a neřídili se podle Boží vůle. Jděte pryč!‘
24 Tāpēc ikvienu, kas šos Manus vārdus dzird un dara, to Es līdzināšu kādam gudram vīram, kas savu namu uztaisījis uz klints kalna.
Kdo slyší tato má slova a jedná podle nich, ten může být přirovnán k prozíravému člověku, který založil svůj dům na skále.
25 Kad nu stiprs lietus lija un straumes nāca un vēji pūta un piesitās pie tā nama, tad tas tomēr neapgāzās; jo tas bija uztaisīts uz klints.
Přesto, že přišly deště s povodní a vichřice se opírala do jeho zdí, dům vydržel, protože byl postaven na skále.
26 Un ikviens, kas šos Manus vārdus dzird un nedara, tas taps līdzināts ģeķim, kas savu namu uztaisījis uz smiltīm.
Kdo však slyší tato má slova, ale neuvede je do života, jedná jako pošetilý člověk, který založil svůj dům na písku.
27 Kad nu stiprs lietus lija un straumes nāca un vēji pūta un sitās pie tā nama, tad tas apgāzās un gāja viss postā.”
Přišly deště, zaplavily krajinu a prudká vichřice se opřela do zdí domu. Ten se zřítil s velkým rachotem.“
28 Un notikās, kad Jēzus šos vārdus bija beidzis, tad tie ļaudis izbrīnījās par Viņa mācību.
Když Ježíš domluvil, lidé žasli nad jeho učením.
29 Jo Viņš tos mācīja tā kā pats varenais, un nekā tie rakstu mācītāji.
Na rozdíl od učitelů, které znali, z Ježíše vyzařovala zvláštní síla.
