Marka Evaņg̒elijs 15
1 Un tūlit no rīta tie augstie priesteri ar tiem vecajiem un rakstu mācītājiem un visa tā augstā tiesa sarunājās, un tie sēja Jēzu, noveda un nodeva Viņu Pilatum.
Brzy ráno velekněží s nejvyšší židovskou radou vynesli nad Ježíšem rozsudek smrti a poslali ho v poutech k římskému místodržiteli Pilátovi.
2 Un Pilatus Viņam jautāja: “Vai Tu esi tas Jūdu ķēniņš?” Un Viņš atbildēja un uz to sacīja: “Tu to saki.”
„Tak ty jsi ten král Židů?“ušklíbl se Pilát. „Jak říkáš, “odpověděl Ježíš.
3 Un tie augstie priesteri Viņu gauži apsūdzēja.
Velekněží ho u Piláta obvinili z mnoha zločinů.
4 Bet Pilatus Viņam atkal vaicāja sacīdams: “Vai Tu nekā neatbildi? Redzi, cik gauži tie Tevi apsūdz!”
„Co ty na?“dal mu slovo místodržitel. „Co odpovíš na všechny ty žaloby?“
5 Bet Jēzus neatbildēja vairs nenieka, tā ka Pilatus brīnījās.
Ježíš však už ani nepromluvil, nehájil se. Divný zločinec!
6 Bet uz svētkiem tas viņiem atlaida vienu cietumnieku, kuru tie prasīja.
Vždy o Velikonocích amnestoval místodržitel podle volby lidu jednoho ze židovských vězňů.
7 Bet tur bija viens ar vārdu Baraba, gūstīts ar tiem dumpiniekiem, kas dumpī vienu bija nokāvuši.
Pro výtržnost a vraždu seděl ve vězení jakýsi Barabáš se svými kumpány.
8 Un tie ļaudis augšā sanākuši iesāka prasīt, ka tiem tā darītu, kā allažiņ.
Před Pilátovým sídlem se shromáždil dav a začal se dovolávat tradiční amnestie.
9 Bet Pilatus tiem atbildēja un sacīja: “Vai jūs gribat, ka es jums To Jūdu ķēniņu atlaižu?”
Pilát toho využil a promluvil k nim: „Chcete, abych propustil toho židovského krále?“
10 Jo viņš zināja, ka tie augstie priesteri To no skaudības bija nodevuši.
Tušil totiž, že velekněží ho odsoudili k smrti, protože se báli jeho vlivu na lidi.
11 Bet tie augstie priesteri tiem ļaudīm piekodināja, lai labāki tiem atlaistu to Barabu.
Ale velekněžími navedená chátra žádala propuštění Barabáše.
12 Bet Pilatus atbildēja un atkal uz tiem sacīja: “Ko tad jūs gribat, lai daru Tam, ko jūs saucat par Jūdu ķēniņu?”
„Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“
13 Bet tie atkal brēca: “Sit Viņu krustā.”
„Ukřižovat!“ozvaly se výkřiky.
14 Bet Pilatus uz tiem sacīja: “Ko tad Viņš ļaunu darījis?” Bet tie vēl vairāk brēca: “Sit Viņu krustā.”
„Ale za jaký zločin?“namítal Pilát. Lůza však skandovala: „Na kříž! Na kříž!“
15 Bet Pilatus gribēdams tiem ļaudīm izpatikt, tiem atlaida Barabu un nodeva Jēzu, kad Viņu bija šaustījis, ka taptu krustā sists.
Pilát tedy ustoupil nátlaku davu, dal propustit z vězení Barabáše a Ježíše vydal popravčí četě, aby ho zbičovali a ukřižovali.
16 Bet tie karavīri Viņu noveda pilī, tas ir tiesas namā, un sasauca visu to pulku.
Vojáci odvedli Ježíše na nádvoří vládní budovy a svolali celou rotu.
17 Un tie Viņam apvilka sarkanu mēteli, un kroni no ērkšķiem nopinuši Viņam lika uz galvu.
Oblékli ho do purpurové látky jako do královského pláště, spletli věnec z trní a posadili mu ho na hlavu jako korunu.
18 Un tie iesāka Viņu sveicināt: “Sveiks, Jūdu ķēniņ!”
Začali ho výsměšně zdravit a volali: „Ať žije židovský král!“
19 Un sita Viņa galvu ar niedri un Viņu apspļaudīja, un ceļus locīja un Viņu pielūdza.
Bili jej holí do hlavy, plivali na něj a pak si zase před něj klekali a klaněli se mu.
20 Un kad tie Viņu bija apsmējuši, tad Viņam novilka to sarkano mēteli un Viņam apvilka Viņa paša drēbes un Viņu izveda, ka Viņu krustā sistu.
Když se dost pobavili, svlékli mu zase purpurový plášť, oblékli mu jeho vlastní šaty a vedli ho na popraviště.
21 Un tie spieda kādu, kas no lauka nākdams garām gāja, Sīmani no Kirenes, Aleksandera un Rufa tēvu, ka Viņa krustu nestu.
Ježíš nemohl těžký kříž sám unést. Do města právě přicházel jistý Šimon, rodák z Kyrény, a toho vojáci přinutili, aby mu pomohl. (Šimon je otec pozdějších křesťanů Alexandra a Rufa.)
22 Un tie Viņu noveda pie tās vietas Golgata, tas ir tulkots: pieres vieta.
Tak přivedli Ježíše až na popraviště, které se jmenovalo Golgota, což znamená Lebka.
23 Un Viņam deva dzert vīnu, ar mirrēm sajauktu, bet Viņš to neņēma.
Nabídli mu víno s omamnou příměsí, ale on je odmítl.
24 Un kad To bija krustā situši, tad tie izdalīja Viņa drēbes un meta kauliņus par tām, ko kurš dabūtu.
Pak jej přibili na kříž a losovali o jeho šaty.
25 Un tā bija tā trešā stunda, un Viņu sita krustā.
Poprava se konala v devět hodin ráno.
26 Un tur virsraksts par Viņa vainu bija virsū uzrakstīts: Tas Jūdu Ķēniņš.
Ježíšovu vinu oznamoval nápis nad jeho hlavou: „Židovský král“.
27 Un līdz ar Viņu sita krustā divas slepkavas, vienu pa labo, otru pa kreiso roku.
Zároveň s ním ukřižovali dva zločince; jednoho po pravé a druhého po levé straně.
28 Un tie raksti ir piepildīti, kas saka: “Viņš ir līdzināts ļauna darītājiem.”
Splnila se tak prorocká předpověď: „Je zahrnut mezi zločince.“
29 Un tie, kas gāja garām, Viņu zaimoja, kratīja savas galvas un sacīja: “Raugi, kā Tu Dieva namu noplēsi un to uztaisi trejās dienās.
Kolemjdoucí mu nadávali a vysmívali se mu: „Tak tys nám chtěl zbořit chrám a za tři dny ho zase postavit?
30 Palīdzies pats un kāpi no krusta zemē.”
Když jsi tak mocný, pomoz si sám a sestup z kříže!“
31 Tāpat arīdzan tie augstie priesteri ar tiem rakstu mācītājiem Viņu apmēdīja un sacīja: “Citus Viņš pestījis, Sevi pašu Viņš nevar pestīt.
Mezi posměvači byla i skupina významných kněží a učitelů zákona, kteří si mezi sebou říkali: „Jiným pomáhal a teď je bezmocný.
32 Lai nu Kristus, tas Israēla ķēniņš, no krusta nokāpj, ka mēs redzam un ticam.” Un arī tie, kas līdz ar Viņu bija krustā sisti, Viņu apsmēja.
Jestli je to opravdu Mesiáš, zaslíbený král Izraele, ať sestoupí z kříže. To nás přesvědčí a uvěříme mu.“A také zločinci na křížích mu spílali.
33 Un ap sesto stundu palika tumšs pār visu zemi līdz devītajai stundai.
V poledne se náhle setmělo a zlověstné šero trvalo až do tří hodin.
34 Un ap devīto stundu Jēzus stiprā balsī brēca saukdams: “Eli, Eli, lama zabaktani!” Tas ir tulkots: Mans Dievs, Mans Dievs, kāpēc Tu Mani esi atstājis?
Ve tři hodiny odpoledne vykřikl Ježíš: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“Jsou to úvodní slova dvacátého druhého žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
35 Un citi no tiem, kas tur klāt stāvēja, kad to dzirdēja, sacīja: “Redzi, Viņš sauc Eliju.”
Někteří z přihlížejících mu nerozuměli a domnívali se, že volá na pomoc proroka Elijáše.
36 Bet viens tecēja un pildīja sūkli ar etiķi un to lika uz niedri un Viņu dzirdināja sacīdams: “Laidiet, redzēsim, vai Elija nāks un Viņu noņems.”
Jeden z nich připevnil na hůl houbu nasátou kyselým vínem a přistrčil mu ji ke rtům se slovy: „Počkáme si, zda mu Elijáš přijde na pomoc.“
37 Bet Jēzus stiprā balsī brēcis dvēseli izlaida.
Ježíš vykřikl ještě jednou a zemřel.
38 Un priekškaramais auts Dieva namā pārplīsa divējos gabalos no augšas līdz zemei.
V tu chvíli se opona, která zastírala nejsvatější místnost chrámu, roztrhla napůl od shora až dolů.
39 Bet tas virsnieks, kas tur klāt stāvēja Viņam it pretī, redzēdams, ka Viņš tā brēkdams garu bija izlaidis, sacīja: “Patiesi, šis cilvēks bija Dieva Dēls.”
Římský setník, který velel popravčí četě a byl svědkem Ježíšových posledních chvil, zvolal: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
40 Un tur bija arī sievas, kas no tālienes skatījās; starp tām bija Marija Madaļa un Marija, tā jaunākā, Jēkaba un Jāzepa māte, un Salome,
Zpovzdálí přihlížely některé ženy, mezi nimi Marie Magdaléna, Marie, matka Jakuba „malého“a Josefa, a Salome.
41 Kas arīdzan, kad Viņš bija Galilejā, Viņam bija gājušas pakaļ un Viņam kalpojušas, un daudz citas, kas līdz ar Viņu bija nākušas uz Jeruzālemi.
Ty v něho uvěřily už kdysi v Galileji a od té doby mu sloužily. A byly tu i jiné ženy, které s ním přišly do Jeruzaléma.
42 Un tās sataisāmās dienas vakarā, tas ir tai svētā vakarā,
Nastával páteční večer, pro židy začátek sobotního svátku.
43 Jāzeps no Arimatijas, viens godīgs runas kungs, kas pats arīdzan uz Dieva valstību gaidīja, nāca un iegāja droši pie Pilatus un izlūdzās Jēzus miesas.
Josef z Arimatie, vážený člen velerady, který také vyhlížel Mesiášovu vládu, přišel odvážně k Pilátovi a žádal Ježíšovo tělo.
44 Bet Pilatus brīnījās, ka Tas jau bija nomiris, un to kapteini aicinājis, tam jautāja, vai jau ilgi, kamēr Viņš nomiris?
Místodržitel se podivil, že by Ježíš tak brzy zemřel. Zavolal si velitele popravčí čety a zeptal se ho na to.
45 Un no tā kapteiņa izklausinājis, viņš Jāzepam Jēzus miesas atvēlēja.
Když mu to setník potvrdil, přikázal vydat Ježíšovo tělo Josefovi.
46 Un tas smalku audekli pircis, Viņu noņēma un ietina tai smalkā audeklī un Viņu ielika kapā, kas klintī bija izcirsts, un pievēla akmeni priekš tā kapa durvīm.
Ten koupil plátno, a když sňali Ježíšovo tělo z kříže, zavinul je a uložil do vlastní hrobky, vytesané ve skále. Před vchod přivalili kamennou desku.
47 Bet Marija Madaļa un Marija, Jāzepa māte, skatījās, kur Tas tapa nolikts.
Marie Magdaléna a Marie Josefova je sledovaly, a věděly tak, kde je Ježíš pohřben.
