Lūkas Evaņg̒elijs 22
1 Un tās neraudzētās maizes svētki, ko sauc Lieldienu, bija tuvu.
Přiblížily se Velikonoce.
2 Un tie augstie priesteri un rakstu mācītāji meklēja, kā Viņu nokaut; jo tie bijās no tiem ļaudīm.
Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
3 Bet sātans iegāja iekš Jūdasa, kas tapa saukts Iskariots un bija viens no tiem divpadsmit.
Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení,
4 Un tas nogāja un runāja ar tiem augstiem priesteriem un kara virsniekiem, kā tas Viņu tiem nodotu.
odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení.
5 Un tie tapa līksmi un norunāja, viņam naudu dot.
Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu.
6 Un tas apsolīja un meklēja izdevīgu laiku, Viņu tiem nodot bez dumpja.
Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
7 Bet tās neraudzētās maizes diena nāca, kur Lieldienas jērs bija jākauj.
Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka.
8 Un Viņš Pēteri un Jāni sūtīja sacīdams: “Ejat un sataisāt mums Lieldienas jēru, ka ēdam.”
Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky.
9 Bet tie uz Viņu sacīja: “Kur Tu gribi, lai mēs to sataisām?”
Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“
10 Un Viņš uz tiem sacīja: “Lūk, pilsētā ieejot jūs viens cilvēks sastaps, ūdens krūzi nesdams; ejat tam pakaļ tanī namā, kur tas ieiet,
Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte:
11 Un sakāt uz to nama kungu: Mācītājs tev saka: kur ir tā vieta, kur lai Es ar Saviem mācekļiem ēdu Lieldienas jēru?
‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘
12 Un viņš jums rādīs vienu lielu, ar deķiem izklātu istabu, turpat to sataisiet.”
Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“
13 Tie nogājuši atrada, kā Viņš tiem bija sacījis, un Lieldienas jēru sataisīja.
Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
14 Un kad tā stunda nāca, tad Viņš apsēdās un tie divpadsmit apustuļi līdz ar Viņu.
Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu.
15 Un Viņš uz tiem sacīja: “Es sirsnīgi esmu vēlējies šo Lieldienas jēru ar jums ēst, pirms Es ciešu.
Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět.
16 Jo Es jums saku, ka Es vairs no tā neēdīšu, tiekams tas taps piepildīts Dieva valstībā.”
Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“
17 Un to biķeri ņēmis, Viņš pateicās un sacīja: “Ņemiet to un daliet to savā starpā.
Když jim po modlitbě podával kalich s vínem,
18 Jo Es jums saku, Es nedzeršu no vīna koka augļiem, tiekams Dieva valstība būs nākusi.”
řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi.
19 Un maizi ņēmis, Viņš pateicās un pārlauza un tiem to deva sacīdams: “Tā ir Mana miesa, kas par jums top dota. To dariet, Mani pieminēdami.”
Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“
20 Tāpat arī to biķeri pēc tā vakarēdiena sacīdams: “Šis biķeris ir tā jaunā iestādīšana iekš Manām asinīm, kas par jums top izlietas.
Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji.
21 Bet redzi, Mana nodevēja roka ir ar Mani pie galda.
Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit.
22 Un Tas Cilvēka Dēls gan tā aiziet, kā tas ir nolikts, tomēr vai tam cilvēkam, kas Viņu nodod.”
Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“
23 Un tie iesāka apjautāties savā starpā, kurš jel viņu starpā tas esot, kurš to grasās darīt.
Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového.
24 Un tur arī bāršanās cēlās viņu starpā, kurš no viņiem esot tas lielākais?
Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější.
25 Bet Viņš uz tiem sacīja: “Pasaules ķēniņi valda, un tie varenie top saukti cienīgi kungi;
Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci.
26 Bet jūs tā ne. Bet tam lielākajam jūsu starpā būs būt kā tam mazākajam, un tam augstākajam kā tam kalpotājam.
U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým.
27 Jo kurš tas lielākais, vai tas, kas sēž pie galda, vai tas, kas kalpo? Vai ne tas, kas sēž pie galda? Bet Es esmu jūsu starpā kā tāds, kas kalpo.
Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
28 Bet jūs esat tie, kas pastāvējuši pie Manis iekš Manām kārdināšanām,
Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku.
29 Un tāpēc Es jums esmu novēlējis to valstību, kā Mans Tēvs Man to novēlējis,
Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo,
30 Ka jums būs ēst un dzert pie Mana galda Manā valstībā un sēdēt uz krēsliem, tiesāt tās divpadsmit Israēla ciltis.”
abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
31 Un Tas Kungs sacīja: “Sīmani, Sīmani, redzi, sātanam ir ļoti iegribējies jūs sijāt kā kviešus.
Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí,
32 Bet Es esmu lūdzis par tevi, ka tava ticība nemitētos. Un kad tu vienreiz atgriezīsies, tad stiprini savus brāļus.”
ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“
33 Bet tas uz Viņu sacīja: “Kungs, es esmu gatavs ar Tevi iet cietumā un nāvē.”
Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“
34 Bet Viņš sacīja: “Es tev saku, Pēteri, gailis šodien nedziedās, pirms tu trīs reiz nebūsi liedzies, ka tu Mani pazīsti.”
Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“
35 Un Viņš uz tiem sacīja: “Kad Es jūs esmu sūtījis bez maka un kulītes un kurpēm, vai jums kas trūcis?” Un tie sacīja: “Nekas!”
Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“
36 Tad Viņš uz tiem sacīja: “Bet tagad, kam maks ir, tas lai to ņem, tāpat arī kulīti. Un kam nav, tas lai savas drēbes pārdod un pērk zobenu.
Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte.
37 Jo Es jums saku, ka vēl pie Manis būs piepildītam tapt, kas ir rakstīts: Viņš tiem netaisniem ir līdzināts. Jo kas ir rakstīts par Mani, tas piepildās.”
Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“
38 Bet tie sacīja: “Kungs, redzi, še ir divi zobeni.” Un Viņš tiem sacīja: “Ir diezgan.”
Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“Ježíš odpověděl: „To stačí.“
39 Un izgājis Viņš staigāja pēc sava ieraduma uz Eļļas kalnu, un Viņa mācekļi Viņam gāja pakaļ.
Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli.
40 Un tai vietā nācis Viņš uz tiem sacīja: “Lūdziet, ka jūs neiekrītat kārdināšanā.”
Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“
41 Un Viņš novērsās no tiem akmens metiena tālumā un ceļos nometies lūdzās,
Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se:
42 Un sacīja: “Tēvs, ja Tu gribi, tad ņem šo biķeri no Manis; tomēr ne Mans, bet Tavs prāts lai notiek.”
„Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“
43 Bet Viņam viens eņģelis no debesīm parādījās un Viņu stiprināja.
Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu.
44 Un kad Viņš nāves bailēs cīnījās, tad Viņš Dievu pielūdza jo karsti; bet Viņa sviedri kā asins lāses pilēja uz zemi.
Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem.
45 Un no tās pielūgšanas cēlies Viņš nāca pie Saviem mācekļiem, un tos atrada aizmigušus aiz noskumšanas,
Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli.
46 Un uz tiem sacīja: “Ko jūs guļat? Ceļaties un lūdziet Dievu, ka neiekrītat kārdināšanā.”
Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
47 Un Viņam vēl runājot, redzi, pulks ļaužu un viens no tiem divpadsmit, Jūdas vārdā, gāja tiem priekšā un nāca tuvu pie Jēzus, Viņu skūpstīt.
Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
48 Bet Jēzus uz to sacīja: “Jūdas, vai tu skūpstīdams nodod To Cilvēka Dēlu?”
Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“
49 Un tie, kas pie Viņa bija, redzēdami, kas tur gribēja notikt, uz Viņu sacīja: “Kungs, vai mums būs cirst ar zobenu?”
Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“
50 Un viens no tiem cirta augstā priestera kalpam, un tam nocirta labo ausi.
A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže.
51 Bet Jēzus atbildēja un sacīja: “Ļaujat pat to.” un Viņš tam to ausi aizskāra un to dziedināja.
Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho.
52 Un Jēzus sacīja uz tiem augstiem priesteriem un tiem kara virsniekiem pie Dieva nama un tiem vecajiem, kas Viņam bija nākuši virsū: “Jūs esat izgājuši tā kā pret slepkavu ar zobeniem un šķēpiem.
Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra.
53 Es esmu bijis ikdienas pie jums Dieva namā, un jūs savas rokas Man neesat pielikuši; bet šī ir jūsu stunda un tas tumsības spēks.”
A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
54 Un tie Viņu saņēma, veda un noveda augstā priestera namā. Bet Pēteris gāja no tālienes pakaļ.
Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval.
55 Un kad tie uguni bija sakūruši nama vidū un kopā nosēdušies, Pēteris apsēdās viņu starpā.
Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát.
56 Un viena kalpone, to redzēdama sēžam pie uguns, uzlūkoja to un sacīja: “Šis arīdzan bija pie Viņa.”
Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“
57 Bet tas Viņu aizliedza sacīdams: “Sieva, es Viņu nepazīstu.”
Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“
58 Un par mazu brīdi vēl cits to redzēdams sacīja: “Tu arīdzan esi no tiem.” Bet Pēteris sacīja: “Cilvēks, es neesmu.”
Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“Petr řekl: „To se mýlíte.“
59 Un par vienu stundu cits to apstiprināja sacīdams: “Patiesi, šis arīdzan ir bijis pie Viņa, jo tas arīdzan ir Galilejs.”
Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“
60 Bet Pēteris sacīja: “Cilvēks, es nezinu, ko tu runā.” Un tūdaļ kad tas vēl runāja, gailis dziedāja.
Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“Než to dořekl, zakokrhal kohout.
61 Un Tas Kungs atgriezās un uzlūkoja Pēteri. Tad Pēteris pieminēja Tā Kunga vārdu, ka Tas uz viņu bija sacījis: “Pirms nekā gailis dziedās, tu Mani trīs reiz aizliegsi.”
A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“
62 Un ārā izgājis Pēteris raudāja gauži.
Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal.
63 Bet tie vīri, kas Jēzu turēja, Viņu apmēdīja un sita.
Stráž se začala Ježíšovi vysmívat.
64 Un tie Viņu aizklāja un sita Viņam vaigā un Viņam vaicāja sacīdami: “Uzmini, pravietis būdams, kurš Tevi sitis?”
Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“
65 Arī daudz citus vārdus tie uz Viņu sacīja, zaimodami.
A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
66 Un kad gaisma ausa, tad sapulcējās tie ļaužu vecaji un augstie priesteri un rakstu mācītāji, un tie To veda augšā priekš savas tiesas
Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“
67 Un sacīja: “Ja Tu esi Kristus, tad saki mums.” Bet Viņš uz tiem sacīja: “Ja Es jums saku, tad jūs neticat;
On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte.
68 Bet ja Es vaicāšu, tad jūs Man neatbildēsiet un Mani nelaidīsiet vaļā.
A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi.
69 Bet no šī laika Tas Cilvēka Dēls sēdēs pie Tā Visspēcīgā Dieva labās rokas.”
Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“
70 Tad visi sacīja: “Vai tad Tu esi Dieva Dēls?” Un Viņš uz tiem sacīja: “Jūs to sakāt, un Es tas esmu.”
Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“
71 Un tie sacīja: “Kādas liecības mums vēl vajag? Mēs paši to esam dzirdējuši no Viņa mutes.”
Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
