Pāvila 1. Vēstule Korintiešiem 8
1 Bet par elkadievu upuriem zinām, ka mums visiem ir atzīšana. Atzīšana uzpūš, bet mīlestība uztaisa.
Tázali jste se také, zda křesťan smí jíst maso ze zvířat obětovaných při pohanských obřadech. Jsme zajedno v tom, že každý z nás má o Bohu a jeho vůli nějaké poznání. Pouhé vědomosti a vytříbený úsudek však často vedou jen k domýšlivosti. Kdo nehledá nic jiného než vědění a poznatky, jedná v podstatě sobecky. Láska však směřuje k druhému člověku, buduje vzájemné vztahy.
2 Bet ja kam šķiet, ka ko zinot, tas vēl nezin nenieka tā, kā piederās zināt.
3 Bet ja kas Dievu mīl, tas no Viņa ir atzīts.
4 Tad nu par elku upuru ēšanu zinām, ka neviena elka nav pasaulē un ka cita Dieva nav kā vien Tas Vienīgais,
Pokud jde o maso obětované z pohanských obětí, víme, že Bůh je jenom jeden, a modly tudíž naprosto nic neznamenají.
5 Un jebšu ir tā saucami dievi, tā debesīs, kā virs zemes - tā kā ir daudz dievu un daudz kungu;
Jestli se jim také říká „bůh“– a takových „bůžků“je celá řada, to na věci nic nemění.
6 Tomēr mums ir viens Dievs, Tas Tēvs, no kā visas lietas, un mēs uz Viņu, un viens Kungs Jēzus Kristus, caur ko visas lietas, un mēs caur Viņu.
My známe jednoho Boha, našeho Otce, od něhož všechno pochází a jemuž patříme i my. A máme jen jediného Pána, Ježíše Krista, který dal život všemu – a také nám.
7 Tomēr tā atzīšana nav iekš visiem; bet kādi, kas līdz šim apzinās, elkus esam, ēd tā kā no elku upuriem, un viņu zināma sirds, vāja būdama, top apgānīta.
Ne všichni však dospěli k tomuto poznání. Někteří nedávno sami uctívali modly, a proto v tomto mase dosud cítí příchuť modloslužby. Svědomí ovlivňované ještě pohanskou minulostí, jim to pak ovšem vyčítá.
8 Bet barība nedara mūs Dievam pieņēmīgus; jo ēzdami mēs neesam labāki, un neēzdami mēs neesam sliktāki.
Je pravda, že jídlo nám u Boha ceny nedodá ani neubere, nic jím nezískáme ani neztratíme.
9 Bet pielūkojiet, ka šī jūsu vaļa vājiem nekļūst par piedauzīšanu.
Ale musíte být opatrní, aby se váš svobodný postoj nestal příčinou poklesku jiných, slabších.
10 Jo, ja kas redzētu tevi, kam tā atzīšana, elka namā pie galda sēžam, vai tā vājā brāļa zināma sirds netaps skubināta, elku upurus ēst?
Když tě totiž někdo vidí dělat něco, co sám pokládá za nesprávné, může být tvým příkladem sveden dělat totéž – proti hlasu svého vlastního svědomí!
11 Un caur tavu atzīšanu pazudīs tavs vājais brālis, kā labad Kristus ir miris.
A tak se tvé poznání může stát neštěstím pro tvého slabšího bratra, za kterého Kristus zemřel.
12 Bet pret brāļiem tā grēkodami un viņu vājo zināmu sirdi ievainodami, jūs grēkojat pret Kristu.
Připravovat takto bratrovo svědomí o klid a vyvolávat v něm konflikt je proto nejen nelaskavé vůči bratrovi, ale urážlivé i vůči Kristu.
