Psalmorum 69
1 in finem pro his qui commutabuntur David salvum me fac Deus quoniam intraverunt aquae usque ad animam meam
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 infixus sum in limum profundi et non est substantia veni in altitudines maris et tempestas demersit me
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 laboravi clamans raucae factae sunt fauces meae defecerunt oculi mei dum spero in Deum meum
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 multiplicati sunt super capillos capitis mei qui oderunt me gratis confortati sunt qui persecuti sunt me inimici mei iniuste quae non rapui tunc exsolvebam
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Deus tu scis insipientiam meam et delicta mea a te non sunt abscondita
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 non erubescant in me qui expectant te Domine Domine virtutum non confundantur super me qui quaerunt te Deus Israhel
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 quoniam propter te sustinui obprobrium operuit confusio faciem meam
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 extraneus factus sum fratribus meis et peregrinus filiis matris meae
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 quoniam zelus domus tuae comedit me et obprobria exprobrantium tibi ceciderunt super me
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 et operui in ieiunio animam meam et factum est in obprobrium mihi
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 et posui vestimentum meum cilicium et factus sum illis in parabolam
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 adversum me exercebantur qui sedebant in porta et in me psallebant qui bibebant vinum
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 ego vero orationem meam ad te Domine tempus beneplaciti Deus in multitudine misericordiae tuae exaudi me in veritate salutis tuae
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 eripe me de luto ut non infigar liberer ab his qui oderunt me et de profundis aquarum
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 non me demergat tempestas aquae neque absorbeat me profundum neque urgeat super me puteus os suum
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 exaudi me Domine quoniam benigna est misericordia tua secundum multitudinem miserationum tuarum respice me
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 et ne avertas faciem tuam a puero tuo quoniam tribulor velociter exaudi me
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 intende animae meae et libera eam propter inimicos meos eripe me
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 tu scis inproperium meum et confusionem et reverentiam meam
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 in conspectu tuo sunt omnes qui tribulant me inproperium expectavit cor meum et miseriam et sustinui qui simul contristaretur et non fuit et qui consolaretur et non inveni
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 et dederunt in escam meam fel et in siti mea potaverunt me aceto
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 fiat mensa eorum coram ipsis in laqueum et in retributiones et in scandalum
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 obscurentur oculi eorum ne videant et dorsum eorum semper incurva
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 effunde super eos iram tuam et furor irae tuae conprehendat eos
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 fiat habitatio eorum deserta et in tabernaculis eorum non sit qui inhabitet
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 quoniam quem tu percussisti persecuti sunt et super dolorem vulnerum meorum addiderunt
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 adpone iniquitatem super iniquitatem eorum et non intrent in iustitia tua
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 deleantur de libro viventium et cum iustis non scribantur
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 ego sum pauper et dolens salus tua Deus suscepit me
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 laudabo nomen Dei cum cantico magnificabo eum in laude
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 et placebit Deo super vitulum novellum cornua producentem et ungulas
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 videant pauperes et laetentur quaerite Deum et vivet anima vestra
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 quoniam exaudivit pauperes Dominus et vinctos suos non despexit
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 laudent illum caeli et terra mare et omnia reptilia in eis
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 quoniam Deus salvam faciet Sion et aedificabuntur civitates Iudaeae et inhabitabunt ibi et hereditate adquirent eam
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 et semen servorum eius possidebunt eam et qui diligunt nomen eius habitabunt in ea
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
