Mattheum 22
1 Et respondens Iesus, dixit iterum in parabolis eis, dicens:
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 Simile factum est regnum caelorum homini regi, qui fecit nuptias filio suo.
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 Et misit servos suos vocare invitatos ad nuptias, et nolebant venire.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
4 Iterum misit alios servos, dicens: Dicite invitatis: Ecce prandium meum paravi, tauri mei, et altilia occisa sunt, et omnia parata: venite ad nuptias.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
5 Illi autem neglexerunt: et abierunt, alius in villam suam, alius vero ad negotiationem suam:
Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
6 reliqui vero tenuerunt servos eius, et contumeliis affectos occiderunt.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 Rex autem cum audisset, iratus est: et missis exercitibus suis, perdidit homicidas illos, et civitatem illorum succendit.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
8 Tunc ait servis suis: Nuptiae quidem paratae sunt, sed qui invitati erant, non fuerunt digni.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 ite ergo ad exitus viarum, et quoscumque inveneritis, vocate ad nuptias.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 Et egressi servi eius in vias, congregaverunt omnes, quos invenerunt, malos et bonos: et impletae sunt nuptiae discumbentium.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 Intravit autem rex ut videret discumbentes, et vidit ibi hominem non vestitum veste nuptiali.
Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 Et ait illi: Amice, quomodo huc intrasti non habens vestem nuptialem? At ille obmutuit.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Tunc dicit rex ministris: Ligatis manibus, et pedibus eius, mittite eum in tenebras exteriores: ibi erit fletus, et stridor dentium.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 Multi enim sunt vocati, pauci vero electi.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Tunc abeuntes Pharisaei, consilium inierunt ut caperent eum in sermone.
Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 Et mittunt ei discipulos suos cum Herodianis dicentes: Magister, scimus quia verax es, et viam Dei in veritate doces, et non est tibi cura de aliquo: non enim respicis personam hominum:
I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 dic ergo nobis quid tibi videtur, licet censum dare Caesari, an non?
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 Cognita autem Iesus nequitia eorum, ait: Quid me tentatis hypocritae?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 ostendite mihi numisma census. At illi obtulerunt ei denarium.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 Et ait illis Iesus: Cuius est imago haec, et superscriptio?
I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
21 Dicunt ei: Caesaris. Tunc ait illis: Reddite ergo quae sunt Caesaris, Caesari: et quae sunt Dei, Deo.
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
22 Et audientes mirati sunt, et relicto eo abierunt.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 In illo die accesserunt ad eum Sadducaei, qui dicunt non esse resurrectionem: et interrogaverunt eum,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 dicentes: Magister, Moyses dixit: Si quis mortuus fuerit non habens filium, ut ducat frater eius uxorem illius, et suscitet semen fratri suo.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
25 Erant autem apud nos septem fratres: et primus, uxore ducta, defunctus est: et non habens semen, reliquit uxorem suam fratri suo.
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 Similiter secundus, et tertius usque ad septimum.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 Novissime autem omnium et mulier defuncta est.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 In resurrectione ergo cuius erit de septem uxor? omnes enim habuerunt eam.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 Respondens autem Iesus, ait illis: Erratis nescientes Scripturas, neque virtutem Dei.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
30 In resurrectione enim neque nubent, neque nubentur: sed erunt sicut angeli Dei in caelo.
Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 De resurrectione autem mortuorum non legistis quod dictum est a Deo dicente vobis:
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
32 Ego sum Deus Abraham, et Deus Isaac, et Deus Iacob? Non est Deus mortuorum, sed viventium.
Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 Et audientes turbae, mirabantur in doctrina eius.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 Pharisaei autem audientes quod silentium imposuisset Sadducaeis, convenerunt in unum:
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 et interrogavit eum unus ex eis legis doctor, tentans eum:
I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
36 Magister, quod est mandatum magnum in lege?
Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
37 Ait illi Iesus: Diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo, et in tota anima tua, et in tota mente tua.
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
38 Hoc est maximum, et primum mandatum.
To jest přední a veliké přikázaní.
39 Secundum autem simile est huic: Diliges proximum tuum, sicut teipsum.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 In his duobus mandatis universa lex pendet, et prophetae.
Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
41 Congregatis autem Pharisaeis, interrogavit eos Iesus,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 dicens: Quid vobis videtur de Christo? cuius filius est? Dicunt ei: David.
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 Ait illis: Quomodo ergo David in spiritu vocat eum Dominum, dicens:
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 Dixit Dominus Domino meo: sede a dextris meis, donec ponam inimicos tuos scabellum pedum tuorum?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
45 Si ergo David vocat eum Dominum, quomodo filius eius est?
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 et nemo poterat ei respondere verbum: neque ausus fuit quisquam ex illa die eum amplius interrogare.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
