Lucam 22
1 Appropinquabat autem dies festus Azymorum, qui dicitur Pascha:
Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.
2 et quaerebant principes sacerdotum, et Scribae, quomodo Iesum interficerent: timebant vero plebem.
I hledali přední kněží a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.
3 Intravit autem satanas in Iudam, qui cognominabatur Iscariotes, unum de duodecim.
Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.
4 et abiit, et locutus est cum principibus sacerdotum, et magistratibus, quemadmodum illum traderet eis.
A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.
5 Et gavisi sunt, et pacti sunt pecuniam illi dare.
I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
6 Et spopondit. Et quaerebat opportunitatem ut traderet illum sine turbis.
I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
7 Venit autem dies Azymorum, in qua necesse erat occidi pascha.
Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.
8 Et misit Petrum, et Ioannem, dicens: Euntes parate nobis pascha, ut manducemus.
I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
9 At illi dixerunt: Ubi vis paremus?
A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
10 Et dixit ad eos: Ecce introeuntibus vobis in civitatem, occurret vobis homo quidam amphoram aquae portans: sequimini eum in domum, in quam intrat,
On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
11 et dicetis patrifamilias domus: Dicit tibi Magister: Ubi est diversorium, ubi pascha cum discipulis meis manducem?
A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?
12 Et ipse ostendet vobis coenaculum magnum stratum, et ibi parate.
A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
13 Euntes autem invenerunt sicut dixit illis, et paraverunt pascha.
I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
14 Et cum facta esset hora, discubuit, et duodecim Apostoli cum eo.
A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
15 et ait illis: Desiderio desideravi hoc pascha manducare vobiscum, antequam patiar.
I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.
16 Dico enim vobis, quia ex hoc non manducabo illud, donec impleatur in regno Dei.
Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
17 Et accepto calice gratias egit, et dixit: Accipite, et dividite inter vos.
A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
18 dico enim vobis quod non bibam de generatione vitis, donec regnum Dei veniat.
Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
19 Et accepto pane gratias egit, et fregit, et dedit eis, dicens: Hoc est corpus meum, quod pro vobis datur: hoc facite in meam commemorationem.
A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
20 Similiter et calicem, postquam coenavit, dicens: Hic est calix novum testamentum in sanguine meo, qui pro vobis fundetur.
Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
21 Verumtamen ecce manus tradentis me, mecum est in mensa.
Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.
22 Et quidem Filius hominis, secundum quod definitum est, vadit: verumtamen vae homini illi, per quem tradetur.
A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
23 Et ipsi coeperunt quaerere inter se, quis esset ex eis, qui hoc facturus esset.
Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
24 Facta est autem et contentio inter eos, quis eorum videretur esse maior.
Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.
25 Dixit autem eis: Reges Gentium dominantur eorum: et qui potestatem habent super eos, benefici vocantur.
On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
26 Vos autem non sic: sed qui maior est in vobis, fiat sicut minor: et qui praecessor est, sicut ministrator.
Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.
27 Nam quis maior est, qui recumbit, an qui ministrat? nonne qui recumbit? Ego autem in medio vestrum sum, sicut qui ministrat:
Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
28 vos autem estis, qui permansistis mecum in tentationibus meis:
Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
29 Et ego dispono vobis sicut disposuit mihi Pater meus regnum,
A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
30 ut edatis, et bibatis super mensam meam in regno meo: et sedeatis super thronos iudicantes duodecim tribus Israel.
Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
31 Ait autem Dominus Simoni: Simon, ecce satanas expetivit vos ut cribraret sicut triticum:
I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.
32 ego autem rogavi pro te ut non deficiat fides tua: et tu aliquando conversus confirma fratres tuos.
Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
33 Qui dixit ei: Domine, tecum paratus sum et in carcerem, et in mortem ire.
A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
34 At ille dixit: Dico tibi Petre, non cantabit hodie gallus, donec ter abneges nosse me. Et dixit eis:
On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.
35 Quando misi vos sine sacculo, et pera, et calceamentis, numquid aliquid defuit vobis?
I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
36 At illi dixerunt: Nihil. Dixit ergo eis: Sed nunc qui habet sacculum, tollat similiter et peram: et qui non habet, vendat tunicam suam, et emat gladium.
Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.
37 Dico enim vobis, quoniam adhuc hoc, quod scriptum est, oportet impleri in me: Et cum iniquis deputatus est. Etenim ea, quae sunt de me, finem habent.
Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.
38 At illi dixerunt: Domine, ecce duo gladii hic. At ille dixit eis: Satis est.
Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
39 Et egressus ibat secundum consuetudinem in Monte olivarum. Secuti sunt autem illum et discipuli.
A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
40 Et cum pervenisset ad locum, dixit illis: Orate ne intretis in tentationem.
A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
41 Et ipse avulsus est ab eis quantum iactus est lapidis: et positis genibus orabat,
A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
42 dicens: Pater si vis, transfer calicem istum a me: Verumtamen non mea voluntas, sed tua fiat.
Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
43 Apparuit autem illi Angelus de caelo, confortans eum. Et factus in agonia, prolixius orabat.
I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
44 Et factus est sudor eius, sicut guttae sanguinis decurrentis in terram.
A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
45 Et cum surrexisset ab oratione, et venisset ad discipulos suos, invenit eos dormientes prae tristitia.
A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
46 Et ait illis: Quid dormitis? surgite, orate, ne intretis in tentationem.
I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
47 Adhuc eo loquente ecce turba: et qui vocabatur Iudas, unus de duodecim, antecedebat eos: et appropinquavit Iesu ut oscularetur eum.
A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
48 Iesus autem dixit illi: Iuda, osculo Filium hominis tradis?
Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.
49 Videntes autem hi, qui circa ipsum erant, quod futurum erat, dixerunt ei: Domine, si percutimus in gladio?
A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
50 Et percussit unus ex illis servum principis sacerdotum, et amputavit auriculam eius dexteram.
I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
51 Respondens autem Iesus, ait: Sinite usque huc. Et cum tetigisset auriculam eius, sanavit eum.
A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.
52 Dixit autem Iesus ad eos, qui venerant ad se, principes sacerdotum, et magistratus templi, et seniores: Quasi ad latronem existis cum gladiis, et fustibus?
I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.
53 Cum quotidie vobiscum fuerim in templo, non extendistis manus in me: sed haec est hora vestra, et potestas tenebrarum.
Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.
54 Comprehendentes autem eum, duxerunt ad domum principis sacerdotum: Petrus vero sequebatur eum a longe.
I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
55 Accenso autem igne in medio atrii, et circumsedentibus illis, erat Petrus in medio eorum.
A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
56 Quem cum vidisset ancilla quaedam sedentem ad lumen, et eum fuisset intuita, dixit: Et hic cum illo erat.
A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
57 At ille negavit eum, dicens: Mulier, non novi illum.
On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
58 Et post pusillum alius videns eum, dixit: Et tu de illis es. Petrus vero ait: O homo, non sum.
A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
59 Et intervallo facto quasi horae unius, alius quidam affirmabat, dicens: Vere et hic cum illo erat: nam et Galilaeus est.
A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.
60 Et ait Petrus: Homo, nescio quid dicis. Et continuo adhuc illo loquente cantavit gallus.
I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
61 Et conversus Dominus respexit Petrum. Et recordatus est Petrus verbi Domini, sicut dixerat: Quia prius quam gallus cantet, ter me negabis.
I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
62 Et egressus foras Petrus flevit amare.
I vyšed ven Petr, plakal hořce.
63 Et viri, qui tenebant illum, illudebant ei, caedentes.
Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
64 Et velaverunt eum, et percutiebant faciem eius: et interrogabant eum, dicentes: Prophetiza, quis est, qui te percussit?
A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
65 Et alia multa blasphemantes dicebant in eum.
A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
66 Et ut factus est dies, convenerunt seniores plebis, et principes sacerdotum, et Scribae, et duxerunt illum in concilium suum, dicentes: Si tu es Christus, dic nobis.
A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákonníci, a vedli ho do rady své,
67 Et ait illis: Si vobis dixero, non credetis mihi:
Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
68 si autem et interrogavero, non respondebitis mihi, neque dimittetis.
A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.
69 Ex hoc autem erit Filius hominis sedens a dextris virtutis Dei.
Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
70 Dixerunt autem omnes: Tu ergo es Filius Dei? Qui ait: Vos dicitis, quia ego sum.
I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.
71 At illi dixerunt: Quid adhuc desideramus testimonium? ipsi enim audivimus de ore eius.
A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
