Lucam 18
1 Dicebat autem et parabolam ad illos, quoniam oportet semper orare et non deficere,
Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit:
2 dicens: Iudex quidam erat in quadam civitate, qui Deum non timebat, et hominem non reverebatur.
„V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel.
3 Vidua autem quaedam erat in civitate illa, et veniebat ad eum, dicens: Vindica me de adversario meo.
Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil.
4 Et nolebat per multum tempus. Post haec autem dixit intra se: Etsi Deum non timeo, nec hominem revereor:
Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,
5 tamen quia molesta est mihi haec vidua, vindicabo illam, ne in novissimo veniens suggilet me.
ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘
6 Ait autem Dominus: Audite quid iudex iniquitatis dicit:
Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.
7 Deus autem non faciet vindictam electorum suorum clamantium ad se die ac nocte, et patientiam habebit in illis?
Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.
8 Dico vobis quia cito faciet vindictam illorum. Verumtamen Filius hominis veniens, putas, inveniet fidem in terra?
I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
9 Dixit autem et ad quosdam, qui in se confidebant tamquam iusti, et aspernabantur ceteros, parabolam istam dicens:
Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:
10 Duo homines ascendebant in templum ut orarent: unus Pharisaeus, et alter publicanus.
„Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.
11 Pharisaeus stans, haec apud se orabat: Deus gratias ago tibi, quia non sum sicut ceteri hominum: raptores, iniusti, adulteri: velut etiam hic publicanus.
Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní.
12 ieiuno bis in sabbato: decimas do omnium, quae possideo.
Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘
13 Et publicanus a longe stans, nolebat nec oculos ad caelum levare: sed percutiebat pectus suum, dicens: Deus propitius esto mihi peccatori.
Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘“
14 Dico vobis, descendit hic iustificatus in domum suam ab illo, quia omnis, qui se exaltat, humiliabitur: et qui se humiliat, exaltabitur.
Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
15 Afferebant autem ad illum et infantes, ut eos tangeret. Quod cum viderent discipuli, increpabant illos.
Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.
16 Iesus autem convocans illos, dixit: Sinite pueros venire ad me, et nolite vetare eos. talium est enim regnum Dei.
Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;
17 Amen dico vobis: Quicumque non acceperit regnum Dei sicut puer, non intrabit in illud.
kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
18 Et interrogavit eum quidam princeps, dicens: Magister bone, quid faciens vitam aeternam possidebo? (aiōnios g166)
Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“ (aiōnios g166)
19 Dixit autem ei Iesus: Quid me dicis bonum? nemo bonus nisi solus Deus.
Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!
20 Mandata nosti: Non occides: Non moechaberis: Non furtum facies: Non falsum testimonium dices: Honora patrem tuum, et matrem.
Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“
21 Qui ait: Haec omnia custodivi a iuventute mea.
Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“
22 Quo audito, Iesus ait ei: Adhuc unum tibi deest: omnia quaecumque habes vende, et da pauperibus, et habebis thesaurum in caelo: et veni, sequere me.
Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
23 His ille auditis, contristatus est: quia dives erat valde.
Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
24 Videns autem Iesus illum tristem factum, dixit: Quam difficile, qui pecunias habent, in regnum Dei intrabunt!
Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.
25 Facilius est enim camelum per foramen acus transire, quam divitem intrare in regnum Dei.
To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26 Et dixerunt qui audiebant: Et quis potest salvus fieri?
Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“
27 Ait illis: Quae impossibilia sunt apud homines, possibilia sunt apud Deum.
On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“
28 Ait autem Petrus: Ecce nos dimisimus omnia et secuti sumus te.
Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“
29 Qui dixit eis: Amen dico vobis, nemo est, qui reliquit domum, aut parentes, aut fratres, aut uxorem, aut filios propter regnum Dei,
Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny.
31 Assumpsit autem Iesus duodecim, et ait illis: Ecce ascendimus Ierosolymam, et consummabuntur omnia, quae scripta sunt per prophetas de Filio hominis.
Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka.
32 tradetur enim Gentibus, et illudetur, et flagellabitur, et conspuetur:
Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě.
33 et postquam flagellaverint, occident eum, et tertia die resurget.
Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“
34 Et ipsi nihil horum intellexerunt, et erat verbum istud absconditum ab eis, et non intelligebant quae dicebantur.
Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
35 Factum est autem, cum appropinquaret Iericho, caecus quidam sedebat secus viam, mendicans.
Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral.
36 Et cum audiret turbam praetereuntem, interrogabat quid hoc esset.
Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat.
37 Dixerunt autem ei, quod Iesus Nazarenus transiret.
Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu.
38 Et clamavit, dicens: Iesu fili David miserere mei.
Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“
39 Et qui praeibant, increpabant eum ut taceret. Ipse vero multo magis clamabat: Fili David miserere mei.
Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“
40 Stans autem Iesus iussit illum adduci ad se. Et cum appropinquasset, interrogavit illum,
Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě.
41 dicens: Quid tibi vis faciam? At ille dixit: Domine ut videam.
Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“
42 Et Iesus dixit illi: Respice, fides tua te salvum fecit.
Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“
43 Et confestim vidit, et sequebatur illum magnificans Deum. Et omnis plebs ut vidit, dedit laudem Deo.
V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
