Lucam 17
1 Et ait ad discipulos suos: Impossibile est ut non veniant scandala: vae autem illi, per quem veniunt.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá.
2 Utilius est illi si lapis molaris imponatur circa collum eius, et proiiciatur in mare, quam ut scandalizet unum de pusillis istis.
Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších.
3 Attendite vobis: Si peccaverit in te frater tuus, increpa illum: et si poenitentiam egerit, dimitte illi.
Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu.
4 Et si septies in die peccaverit in te, et septies in die conversus fuerit ad te, dicens: Poenitet me, dimitte illi.
A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť.“
5 Et dixerunt Apostoli Domino: Adauge nobis fidem.
Učedníci prosili Ježíše: „Dej nám mocnou víru!“
6 Dixit autem Dominus: Si habueritis fidem, sicut granum sinapis, dicetis huic arbori moro: Eradicare, et transplantare in mare, et obediet vobis.
On odpověděl: „Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře, ‘stalo by se to.
7 Quis autem vestrum habens servum arantem aut pascentem boves, qui regresso de agro dicat illi: Statim transi, recumbe:
A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval
8 et non dicat ei: Para quod coenem, et praecinge te, et ministra mihi donec manducem et bibam, et post haec tu manducabis, et bibes?
9 Numquid gratiam habet servo illi, quia fecit quae ei imperaverat?
a děkoval mu za vyplněný úkol?
10 Non puto. Sic et vos cum feceritis omnia, quae praecepta sunt vobis, dicite: Servi inutiles sumus: quod debuimus facere, fecimus.
Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.‘“
11 Et factum est, dum iret in Ierusalem, transibat per mediam Samariam, et Galilaeam.
Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje.
12 Et cum ingrederetur quoddam castellum, occurrerunt ei decem viri leprosi, qui steterunt a longe:
U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál
13 et levaverunt vocem, dicentes: Iesu praeceptor, miserere nostri.
a volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi.“
14 Quos ut vidit, dixit: Ite, ostendite vos sacerdotibus. Et factum est, dum irent, mundati sunt.
Podíval se na ně a řekl: „Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi.“Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni.
15 Unus autem ex illis, ut vidit quia mundatus est, regressus est, cum magna voce magnificans Deum,
Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha.
16 et cecidit in faciem ante pedes eius, gratias agens: et hic erat Samaritanus.
Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan.
17 Respondens autem Iesus, dixit: Nonne decem mundati sunt? et novem ubi sunt?
Ježíš se ho zeptal: „Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních?
18 Non est inventus qui rediret, et daret gloriam Deo, nisi hic alienigena.
Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?“
19 Et ait illi: Surge, vade: quia fides tua te salvum fecit.
A tomu muži řekl: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
20 Interrogatus autem a Pharisaeis: Quando venit regnum Dei? respondens eis, dixit: Non veniet regnum Dei cum observatione:
Farizejové se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nenajdete na určitém místě,
21 neque dicent: Ecce hic, aut ecce illic. Ecce enim regnum Dei intra vos est.
abyste mohli říci: Je tady nebo tam. Ono už je mezi vámi.“
22 Et ait ad discipulos suos: Venient dies quando desideretis videre unum diem Filii hominis, et non videbitis.
Svým učedníkům řekl: „Přijde doba, kdy si budete toužebně přát, abych se vrátil a viditelně se ujal vlády. Ale ještě to nebude tak hned.
23 Et dicent vobis: Ecce hic, et ecce illic. Nolite ire, neque sectemini:
Nedejte se mýlit, když vám budou říkat: ‚Kristus je tamhle‘nebo ‚je tady!‘Nechoďte nikam a nikoho takového nenásledujte.
24 nam, sicut fulgur coruscans de sub caelo in ea, quae sub caelo sunt, fulget: ita erit Filius hominis in die sua.
Jako když oslňující blesk protne oblohu a je dobře viditelný z mnoha míst země, tak náhlý a zřetelný bude můj návrat.
25 Primum autem oportet illum multa pati, et reprobari a generatione hac.
Napřed však musím mnoho vytrpět a tato nevěřící generace mne zavrhne.
26 Et sicut factum est in diebus Noe, ita erit et in diebus Filii hominis.
V den, kdy znovu přijdu, bude to s lidmi stejné jako za dnů Noeho.
27 Edebant, et bibebant: uxores ducebant, et dabantur ad nuptias, usque in diem, qua intravit Noe in arcam: et venit diluvium, et perdidit omnes.
I tehdy se lidé zajímali jen o jídlo, pití a sex až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny zahubila. Jen Noe se svou rodinou se zachránil v korábu.
28 Similiter sicut factum est in diebus Lot: Edebant, et bibebant: emebant, et vendebant: plantabant, et aedificabant:
Stejně tomu bylo s Lotem. Obyvatelé Sodomy jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli i stavěli
29 qua die autem exiit Lot a Sodomis, pluit ignem, et sulphur de caelo, et omnes perdidit:
až do dne, kdy Bůh Lota vyvedl z města. Tehdy nastala zkáza a celá Sodoma zahynula v ohni.
30 secundum haec erit qua die Filius hominis revelabitur.
Tak překvapivý a zřejmý bude i můj příchod.
31 In illa hora qui fuerit in tecto, et vasa eius in domo, ne descendat tollere illa: et qui in agro, similiter non redeat retro.
Ať v té chvíli budete kdekoliv, nevracejte se už pro nic domů.
32 Memores estote uxoris Lot.
Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Jediné ohlédnutí po Sodomě ji stálo život.
33 Quicumque quaesierit animam suam salvam facere, perdet illam: et quicumque perdiderit illam, vivificabit eam.
Kdo lpí jenom na svém pozemském životě, ztratí všechno, ale kdo ho odevzdá Bohu, bude zachráněn.
34 Dico vobis: in illa nocte erunt duo in lecto uno: unus assumetur, et alter relinquetur:
Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku, jednoho vezmu k sobě, druhý bude zanechán.
35 duae erunt molentes in unum: una assumetur, et altera relinquetur: duo in agro: unus assumetur, et alter relinquetur.
Dvě ženy budou spolu pracovat v kuchyni, jedna bude zachráněna, druhá zanechána.
36 Respondentes dicunt illi: Ubi Domine?
Dva muži budou spolu dělat na jednom poli, jeden bude zachráněn, druhý zanechán.“
37 Qui dixit illis: Ubicumque fuerit corpus, illuc congregabuntur et aquilae.
Učedníci se ho zeptali: „Kde se to všechno stane?“Odpověděl jim: „Tak jako supi bezpečně najdou každé mrtvé tělo, tak také nikdo na žádném místě neunikne Božímu soudu.“
