Corinthios Ii 6
1 Adiuvantes autem exhortamur ne in vacuum gratiam Dei recipiatis.
Jakožto Boží spolupracovník vás snažně prosím: nepromarněte tu milost, které se vám od Boha dostalo!
2 Ait enim: Tempore accepto exaudivi te, et in die salutis adiuvi te. Ecce nunc tempus acceptabile, ecce nunc dies salutis.
Bůh říká: „V čas milosti jsem vyslyšel tvou modlitbu, v den záchrany jsem ti pomohl.“Ten čas je tu právě teď – nezmeškejte ho! Den záchrany je dnes – nezaspěte ho!
3 nemini dantes ullam offensionem, ut non vituperetur ministerium nostrum:
Nikomu nechci svým jednáním zavdat příčinu k urážce, aby nevznikly nějaké pochybnosti o mém poslání.
4 sed in omnibus exhibeamus nosmetipsos sicut Dei ministros in multa patientia, in tribulationibus, in necessitatibus, in angustiis,
Z celého mého způsobu života má každý poznat, že stojím ve službách Božích. Proto si nestěžuji na starosti, nouzi nebo potíže, bezesné noci, dřinu a hlad, útoky nepřátel, bití a vězení. Jako Boží spolupracovník to všechno snáším bez reptání.
5 in plagis, in carceribus, in seditionibus, in laboribus, in vigiliis, in ieiuniis,
6 in castitate, in scientia, in longanimitate, in suavitate, in Spiritu sancto, in charitate non ficta,
Mou legitimací je bezúhonný život, trpělivost a přívětivost za všech okolností a pravdivé poznání. Všechny tyto schopnosti mi dává Duch Boží, k tomu upřímnou lásku a Boží sílu k hlásání pravdy.
7 in verbo veritatis, in virtute Dei, per arma iustitiae a dextris, et a sinistris,
Mou zbraní pro útok i pro obranu je mi dobré svědomí před Bohem i před lidmi.
8 per gloriam, et ignobilitatem, per infamiam, et bonam famam: ut seductores, et veraces, sicut qui ignoti, et cogniti:
Stojím při Bohu věrně, ať mě za to oslavují nebo mi nadávají, ať mi věří nebo mě prohlašují za podvodníka.
9 quasi morientes, et ecce vivimus: ut castigati, et non mortificati:
Pro jedny mé jméno nic neznamená, jiní nahlédli až na dno mého srdce. Denně se nade mnou vznáší smrt, ale nikdy jsem nežil plněji. Bili mě, div jsem ducha nevypustil, ale přece mě nezabili.
10 quasi tristes, semper autem gaudentes: sicut egentes, multos autem locupletantes: tamquam nihil habentes, et omnia possidentes.
Stále mi házejí klacky pod nohy, o radost mě tím však nepřipraví. Jsem chudý, a přece rozdávám poklady nesmírné ceny. Nemám nic – a přece mi patří celý svět! Moji drazí přátelé, musel jsem vám to napsat tak, jak to cítím.
11 Os nostrum patet ad vos, o Corinthii, cor nostrum dilatatum est.
Nic neskrývám, ani nepřikrašluji. Nikdo vás přece nemá raději než já!
12 Non angustiamini in nobis: angustiamini autem in visceribus vestris:
Jestli mezi námi ještě stojí nějaká překážka, není to nedostatek mé lásky k vám, ale vaše výhrady ke mně.
13 eandem autem habentes remunerationem, tamquam filiis dico: dilatamini et vos.
Říkám vám to jako svým vlastním dětem: opětujte moji lásku stejnou měrou!
14 Nolite iugum ducere cum infidelibus. Quae enim participatio iustitiae cum iniquitate? Aut quae societas luci ad tenebras?
Nespolčujte se s nevěrci, to pro vás není dobrá společnost. Co může mít společného světlo s tmou, spravedlnost s bezprávím?
15 Quae autem conventio Christi ad Belial? Aut quae pars fideli cum infideli?
Je snad možné nějaké dorozumění mezi Kristem a ďáblem?
16 Quis autem consensus templo Dei cum idolis? Vos enim estis templum Dei vivi, sicut dicit Deus: Quoniam inhabitabo in illis, et inambulabo inter eos, et ero illorum Deus, et ipsi erunt mihi populus.
Dovedete si představit pohanské bůžky v křesťanském chrámu? A co jiného jsme, ne-li chrám živého Boha? Bůh řekl: „Budu žít uprostřed nich a mezi nimi bydlet, já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“
17 Propter quod exite de medio eorum, et separamini, dicit Dominus, et immundum ne tetigeritis:
Proto také řekl: „Oddělte se a odejděte od nich, pryč od všeho nečistého. Jen tak vás přijmu za své,
18 et ego recipiam vos: et ero vobis in patrem, et vos eritis mihi in filios, et filias, dicit Dominus omnipotens.
abych byl vaším Otcem a vy mými syny a dcerami – praví všemocný Bůh.“
