Corinthios Ii 6
1 Adiuvantes autem exhortamur ne in vacuum gratiam Dei recipiatis.
Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,
2 Ait enim: Tempore accepto exaudivi te, et in die salutis adiuvi te. Ecce nunc tempus acceptabile, ecce nunc dies salutis.
(Neboť praví Bůh: V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)
3 nemini dantes ullam offensionem, ut non vituperetur ministerium nostrum:
Žádného v ničemž nedávajíce pohoršení, aby byla bez úhony služba naše;
4 sed in omnibus exhibeamus nosmetipsos sicut Dei ministros in multa patientia, in tribulationibus, in necessitatibus, in angustiis,
Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,
5 in plagis, in carceribus, in seditionibus, in laboribus, in vigiliis, in ieiuniis,
V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bdění, v postech,
6 in castitate, in scientia, in longanimitate, in suavitate, in Spiritu sancto, in charitate non ficta,
V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,
7 in verbo veritatis, in virtute Dei, per arma iustitiae a dextris, et a sinistris,
V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo,
8 per gloriam, et ignobilitatem, per infamiam, et bonam famam: ut seductores, et veraces, sicut qui ignoti, et cogniti:
Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní,
9 quasi morientes, et ecce vivimus: ut castigati, et non mortificati:
Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní,
10 quasi tristes, semper autem gaudentes: sicut egentes, multos autem locupletantes: tamquam nihil habentes, et omnia possidentes.
Jako smutní, avšak vždycky se radujíce, jako chudí, a mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, avšak všemi věcmi vládnouce.
11 Os nostrum patet ad vos, o Corinthii, cor nostrum dilatatum est.
Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest.
12 Non angustiamini in nobis: angustiamini autem in visceribus vestris:
Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.
13 eandem autem habentes remunerationem, tamquam filiis dico: dilatamini et vos.
O takovéžť odplaty žádám od vás, jakožto synům pravím: Rozšiřte se i vy.
14 Nolite iugum ducere cum infidelibus. Quae enim participatio iustitiae cum iniquitate? Aut quae societas luci ad tenebras?
A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?
15 Quae autem conventio Christi ad Belial? Aut quae pars fideli cum infideli?
A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím?
16 Quis autem consensus templo Dei cum idolis? Vos enim estis templum Dei vivi, sicut dicit Deus: Quoniam inhabitabo in illis, et inambulabo inter eos, et ero illorum Deus, et ipsi erunt mihi populus.
A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
17 Propter quod exite de medio eorum, et separamini, dicit Dominus, et immundum ne tetigeritis:
A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.
18 et ego recipiam vos: et ero vobis in patrem, et vos eritis mihi in filios, et filias, dicit Dominus omnipotens.
A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.
