Corinthios I 10
1 Nolo enim vos ignorare fratres quoniam patres nostri omnes sub nube fuerunt, et omnes mare transierunt,
Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli,
2 et omnes in Moyse baptizati sunt in nube, et in mari:
A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
3 et omnes eandem escam spiritalem manducaverunt,
A všickni týž pokrm duchovní jedli,
4 et omnes eundem potum spiritalem biberunt: (bibebant autem de spiritali, consequente eos, petra: petra autem erat Christus)
A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.
5 sed non in pluribus eorum beneplacitum est Deo: nam prostrati sunt in deserto.
Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.
6 Haec autem in figura facta sunt nostri, ut non simus concupiscentes malorum, sicut et illi concupierunt.
Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni žádali.
7 neque idololatrae efficiamini, sicut quidam ex ipsis: quemadmodum scriptum est: Sedit populus manducare, et bibere, et surrexerunt ludere.
Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
8 neque fornicemur, sicut quidam ex ipsis fornicati sunt, et ceciderunt una die viginti tria millia.
Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třímecítma tisíců.
9 Neque tentemus Christum: sicut quidam eorum tentaverunt, et a serpentibus perierunt.
Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
10 Neque murmuraveritis, sicut quidam eorum murmuraverunt, et perierunt ab exterminatore.
Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
11 Haec autem omnia in figura contingebant illis: scripta sunt autem ad correptionem nostram, in quos fines saeculorum devenerunt. (aiōn g165)
Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa. (aiōn g165)
12 Itaque qui se existimat stare, videat ne cadat.
A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
13 Tentatio vos non apprehendat nisi humana: fidelis autem Deus est, qui non patietur vos tentari supra id, quod potestis, sed faciet etiam cum tentatione proventum ut possitis sustinere.
Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
14 Propter quod charissimi mihi, fugite ab idolorum cultura:
Protož, moji milí, utíkejtež modlářství.
15 Ut prudentibus loquor, vos ipsi iudicate quod dico.
Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
16 Calix benedictionis, cui benedicimus, nonne communicatio sanguinis Christi est? et panis, quem frangimus, nonne participatio corporis Domini est?
Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
17 Quoniam unus panis, et unum corpus multi sumus, omnes, qui de uno pane et de uno calice participamus.
Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme.
18 Videte Israel secundum carnem: nonne qui edunt hostias, participes sunt altaris?
Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
19 Quid ergo? dico quod idolis immolatum sit aliquid? aut quod idolum, sit aliquid?
Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco jest?
20 Sed quae immolant Gentes, daemoniis immolant, et non Deo. Nolo autem vos socios fieri daemoniorum:
Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.
21 non potestis calicem Domini bibere, et calicem daemoniorum: non potestis mensae Domini participes esse, et mensae daemoniorum.
Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně i stolu ďáblů.
22 An aemulamur Dominum? Numquid fortiores illo sumus? Omnia mihi licent, sed non omnia expediunt.
Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho?
23 Omnia mihi licent, sed non omnia aedificat.
Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
24 Nemo quod suum est quaerat, sed quod alterius.
Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
25 Omne, quod in macello vaenit, manducate, nihil interrogantes propter conscientiam.
Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
26 Domini est terra, et plenitudo eius.
Nebo Páněť jest země i plnost její.
27 Si quis vocat vos infidelium ad coenam, et vultis ire: omne, quod vobis apponitur, manducate, nihil interrogantes propter conscientiam.
Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
28 Si quis autem dixerit: Hoc immolatum est idolis: nolite manducare propter illum, qui indicavit, et propter conscientiam:
Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, kdož oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
29 conscientiam autem dico non tuam, sed alterius. Ut quid enim libertas mea iudicatur ab aliena conscientia?
Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
30 Si ego cum gratia participo, quid blasphemor pro eo quod gratias ago?
A poněvadž já s díků činěním požívám, proč za bezbožného jmín býti mám pro to, z čehož já díky činím?
31 Sive ergo manducatis, sive bibitis, sive aliud quid facitis: omnia in gloriam Dei facite.
Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
32 Sine offensione estote Iudaeis, et Gentibus, et Ecclesiae Dei:
Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,
33 sicut et ego per omnia omnibus placeo, non quaerens quod mihi utile est, sed quod multis: ut salvi fiant.
Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.
