Psalmorum 90

1 Oratio Moysi hominis Dei. Domine, refugium factus es nobis: a generatione in generationem.

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

2 Priusquam montes fierent, aut formaretur terra, et orbis: a sæculo et usque in sæculum tu es Deus.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

3 Ne avertas hominem in humilitatem: et dixisti: Convertimini filii hominum.

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

4 Quoniam mille anni ante oculos tuos, tamquam dies hesterna, quæ præteriit, Et custodia in nocte,

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

5 quæ pro nihilo habentur, eorum anni erunt.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

6 Mane sicut herba transeat, mane floreat, et transeat: vespere decidat, induret, et arescat.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

7 Quia defecimus in ira tua, et in furore tuo turbati sumus.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.

8 Posuisti iniquitates nostras in conspectu tuo: sæculum nostrum in illuminatione vultus tui.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

9 Quoniam omnes dies nostri defecerunt: et in ira tua defecimus. Anni nostri sicut aranea meditabuntur:

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

10 dies annorum nostrorum in ipsis, septuaginta anni. Si autem in potentatibus octoginta anni: et amplius eorum, labor et dolor. Quoniam supervenit mansuetudo: et corripiemur.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

11 Quis novit potestatem iræ tuæ: et præ timore tuo iram tuam

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

12 dinumerare? Dexteram tuam sic notam fac: et eruditos corde in sapientia.

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

13 Convertere Domine usquequo? et deprecabilis esto super servos tuos.

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

14 Repleti sumus mane misericordia tua: et exultavimus, et delectati sumus omnibus diebus nostris.

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

15 Lætati sumus pro diebus, quibus nos humiliasti: annis, quibus vidimus mala.

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

16 Respice in servos tuos, et in opera tua: et dirige filios eorum.

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

17 Et sit splendor Domini Dei nostri super nos, et opera manuum nostrarum dirige super nos: et opus manuum nostrarum dirige.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.