Psalmorum 78
1 Intellectus Asaph. Attendite popule meus legem meam: inclinate aurem vestram in verba oris mei.
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 Aperiam in parabolis os meum: loquar propositiones ab initio.
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 Quanta audivimus et cognovimus ea: et patres nostri narraverunt nobis.
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 Non sunt occultata a filiis eorum, in generatione altera. Narrantes laudes Domini, et virtutes eius, et mirabilia eius quæ fecit.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 Et suscitavit testimonium in Iacob: et legem posuit in Israel. Quanta mandavit patribus nostris nota facere ea filiis suis:
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 ut cognoscat generatio altera. Filii qui nascentur, et exurgent, et narrabunt filiis suis,
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 Ut ponant in Deo spem suam, et non obliviscantur operum Dei: et mandata eius exquirant.
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 Ne fiant sicut patres eorum: generatio prava et exasperans. Generatio, quæ non direxit cor suum: et non est creditus cum Deo spiritus eius.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 Filii Ephrem intendentes et mittentes arcum: conversi sunt in die belli.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 Non custodierunt testamentum Dei, et in lege eius noluerunt ambulare.
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 Et obliti sunt benefactorum eius, et mirabilium eius quæ ostendit eis.
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 Coram patribus eorum fecit mirabilia in terra Ægypti, in campo Taneos.
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 Interrupit mare, et perduxit eos: et statuit aquas quasi in utre.
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 Et deduxit eos in nube diei: et tota nocte in illuminatione ignis.
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 Interrupit petram in eremo: et adaquavit eos velut in abysso multa.
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 Et eduxit aquam de petra: et deduxit tamquam flumina aquas.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 Et apposuerunt adhuc peccare ei: in iram excitaverunt Excelsum in inaquoso.
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 Et tentaverunt Deum in cordibus suis: ut peterent escas animabus suis.
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 Et male locuti sunt de Deo: dixerunt: Numquid poterit Deus parare mensam in deserto?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Quoniam percussit petram, et fluxerunt aquæ, et torrentes inundaverunt. Numquid et panem poterit dare, aut parare mensam populo suo?
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Ideo audivit Dominus, et distulit: et ignis accensus est in Iacob, et ira ascendit in Israel:
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 Quia non crediderunt in Deo, nec speraverunt in salutari eius:
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Et mandavit nubibus desuper, et ianuas cæli aperuit.
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 Et pluit illis manna ad manducandum, et panem cæli dedit eis.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Panem angelorum manducavit homo: cibaria misit eis in abundantia.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 Transtulit Austrum de cælo: et induxit in virtute sua Africum.
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 Et pluit super eos sicut pulverem carnes, et sicut arenam maris volatilia pennata.
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 Et ceciderunt in medio castrorum eorum: circa tabernacula eorum.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 Et manducaverunt et saturati sunt nimis, et desiderium eorum attulit eis:
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 non sunt fraudati a desiderio suo. Adhuc escæ eorum erant in ore ipsorum,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 et ira Dei ascendit super eos. Et occidit pingues eorum, et electos Israel impedivit.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 In omnibus his peccaverunt adhuc: et non crediderunt in mirabilibus eius.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 Et defecerunt in vanitate dies eorum: et anni eorum cum festinatione.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 Cum occideret eos, quærebant eum: et revertebantur, et diluculo veniebant ad eum.
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 Et rememorati sunt quia Deus adiutor est eorum: et Deus excelsus redemptor eorum est.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 Et dilexerunt eum in ore suo, et lingua sua mentiti sunt ei:
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 Cor autem eorum non erat rectum cum eo: nec fideles habiti sunt in testamento eius.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 Ipse autem est misericors, et propitius fiet peccatis eorum: et non disperdet eos. Et abundavit ut averteret iram suam: et non accendit omnem iram suam:
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 Et recordatus est quia caro sunt: spiritus vadens, et non rediens.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 Quoties exacerbaverunt eum in deserto, in iram concitaverunt eum in inaquoso?
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 Et conversi sunt, et tentaverunt Deum: et sanctum Israel exacerbaverunt.
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 Non sunt recordati manus eius, die qua redemit eos de manu tribulantis,
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 Sicut posuit in Ægypto signa sua, et prodigia sua in campo Taneos.
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 Et convertit in sanguinem flumina eorum, et imbres eorum, ne biberent.
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 Misit in eos cœnomyiam, et comedit eos: et ranam, et disperdidit eos.
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 Et dedit ærugini fructus eorum: et labores eorum locustæ.
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 Et occidit in grandine vineas eorum: et moros eorum in pruina.
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 Et tradidit grandini iumenta eorum: et possessionem eorum igni.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 Misit in eos iram indignationis suæ: indignationem, et iram, et tribulationem: immissiones per angelos malos.
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 Viam fecit semitæ iræ suæ, non pepercit a morte animabus eorum: et iumenta eorum in morte conclusit.
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 Et percussit omne primogenitum in terra Ægypti: primitias omnis laboris eorum in tabernaculis Cham.
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 Et abstulit sicut oves populum suum: et perduxit eos tamquam gregem in deserto.
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 Et deduxit eos in spe, et non timuerunt: et inimicos eorum operuit mare.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 Et induxit eos in montem sanctificationis suæ, montem, quem acquisivit dextera eius. Et eiecit a facie eorum Gentes: et sorte divisit eis terram in funiculo distributionis.
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 Et habitare fecit in tabernaculis eorum tribus Israel.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Et tentaverunt, et exacerbaverunt Deum excelsum: et testimonia eius non custodierunt.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 Et averterunt se, et non servaverunt pactum: quemadmodum patres eorum, conversi sunt in arcum pravum.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 In iram concitaverunt eum in collibus suis: et in sculptilibus suis ad æmulationem eum provocaverunt.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 Audivit Deus, et sprevit: et ad nihilum redegit valde Israel.
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 Et repulit tabernaculum Silo, tabernaculum suum, ubi habitavit in hominibus.
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 Et tradidit in captivitatem virtutem eorum: et pulchritudinem eorum in manus inimici.
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 Et conclusit in gladio populum suum: et hereditatem suam sprevit.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Iuvenes eorum comedit ignis: et virgines eorum non sunt lamentatæ.
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Sacerdotes eorum in gladio ceciderunt: et viduæ eorum non plorabantur.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Et excitatus est tamquam dormiens Dominus, tamquam potens crapulatus a vino.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 Et percussit inimicos suos in posteriora: opprobrium sempiternum dedit illis.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 Et repulit tabernaculum Ioseph: et tribum Ephraim non elegit:
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 Sed elegit tribum Iuda, montem Sion quem dilexit.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 Et ædificavit sicut unicornium sanctificium suum in terra, quam fundavit in sæcula.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 Et elegit David servum suum, et sustulit eum de gregibus ovium: de post fœtantes accepit eum.
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 Pascere Iacob servum suum, et Israel hereditatem suam:
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 Et pavit eos in innocentia cordis sui: et in intellectibus manuum suarum deduxit eos.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
