Psalmorum 22

1 In finem pro susceptione matutina, Psalmus David. Deus Deus meus respice in me: quare me dereliquisti? longe a salute mea verba delictorum meorum.

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

2 Deus meus clamabo per diem, et non exaudies: et nocte, et non ad insipientiam mihi.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3 Tu autem in sancto habitas, Laus Israel.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4 In te speraverunt patres nostri: speraverunt, et liberasti eos.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5 Ad te clamaverunt, et salvi facti sunt: in te speraverunt, et non sunt confusi.

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

6 Ego autem sum vermis, et non homo: opprobrium hominum, et abiectio plebis.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

7 Omnes videntes me, deriserunt me: locuti sunt labiis, et moverunt caput.

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

8 Speravit in Domino, eripiat eum: salvum faciat eum, quoniam vult eum.

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

9 Quoniam tu es, qui extraxisti me de ventre: spes mea ab uberibus matris meæ.

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

10 In te proiectus sum ex utero: de ventre matris meæ Deus meus es tu,

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

11 ne discesseris a me: Quoniam tribulatio proxima est: quoniam non est qui adiuvet.

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12 Circumdederunt me vituli multi: tauri pingues obsederunt me.

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

13 Aperuerunt super me os suum, sicut leo rapiens et rugiens.

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

14 Sicut aqua effusus sum: et dispersa sunt omnia ossa mea. Factum est cor meum tamquam cera liquescens in medio ventris mei.

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

15 Aruit tamquam testa virtus mea, et lingua mea adhæsit faucibus meis: et in pulverem mortis deduxisti me.

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16 Quoniam circumdederunt me canes multi: concilium malignantium obsedit me. Foderunt manus meas et pedes meos:

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17 dinumeraverunt omnia ossa mea. Ipsi vero consideraverunt et inspexerunt me:

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

18 diviserunt sibi vestimenta mea, et super vestem meam miserunt sortem.

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

19 Tu autem Domine ne elongaveris auxilium tuum a me: ad defensionem meam conspice.

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

20 Erue a framea Deus animam meam: et de manu canis unicam meam:

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

21 Salva me ex ore leonis: et a cornibus unicornium humilitatem meam.

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22 Narrabo nomen tuum fratribus meis: in medio ecclesiæ laudabo te.

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

23 Qui timetis Dominum laudate eum: universum semen Iacob glorificate eum:

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24 Timeat eum omne semen Israel: quoniam non sprevit, neque despexit deprecationem pauperis: Nec avertit faciem suam a me: et cum clamarem ad eum exaudivit me.

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

25 Apud te laus mea in ecclesia magna: vota mea reddam in conspectu timentium eum.

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

26 Edent pauperes, et saturabuntur: et laudabunt Dominum qui requirunt eum: vivent corda eorum in sæculum sæculi.

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

27 Reminiscentur et convertentur ad Dominum universi fines terræ: Et adorabunt in conspectu eius universæ familiæ Gentium.

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

28 Quoniam Domini est regnum: et ipse dominabitur Gentium.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

29 Manducaverunt et adoraverunt omnes pingues terræ: in conspectu eius cadent omnes qui descendunt in terram.

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

30 Et anima mea illi vivet: et semen meum serviet ipsi.

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

31 Annunciabitur Domino generatio ventura: et annunciabunt cæli iustitiam eius populo qui nascetur, quem fecit Dominus.

Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.