Psalmorum 104
1 Ipsi David. Benedic anima mea Domino: Domine Deus meus magnificatus es vehementer. Confessionem, et decorem induisti:
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 amictus lumine sicut vestimento: Extendens cælum sicut pellem:
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 qui tegis aquis superiora eius. Qui ponis nubem ascensum tuum: qui ambulas super pennas ventorum.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Qui facis angelos tuos, spiritus: et ministros tuos ignem urentem.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Qui fundasti terram super stabilitatem suam: non inclinabitur in sæculum sæculi.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Abyssus, sicut vestimentum, amictus eius: super montes stabunt aquæ.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Ab increpatione tua fugient: a voce tonitrui tui formidabunt.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Ascendunt montes: et descendunt campi in locum, quem fundasti eis.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Terminum posuisti, quem non transgredientur: neque convertentur operire terram.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Qui emittis fontes in convallibus: inter medium montium pertransibunt aquæ.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Potabunt omnes bestiæ agri: expectabunt onagri in siti sua.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Super ea volucres cæli habitabunt: de medio petrarum dabunt voces.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Rigans montes de superioribus suis: de fructu operum tuorum satiabitur terra:
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Producens fœnum iumentis, et herbam servituti hominum: Ut educas panem de terra:
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 et vinum lætificet cor hominis: Ut exhilaret faciem in oleo: et panis cor hominis confirmet.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Saturabuntur ligna campi, et cedri Libani, quas plantavit:
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 illic passeres nidificabunt. Herodii domus dux est eorum:
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 montes excelsi cervis: petra refugium herinaciis.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Fecit lunam in tempora: sol cognovit occasum suum.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Posuisti tenebras, et facta est nox: in ipsa pertransibunt omnes bestiæ silvæ.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Catuli leonum rugientes, ut rapiant, et quærant a Deo escam sibi.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Ortus est sol, et congregati sunt: et in cubilibus suis collocabuntur.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Exibit homo ad opus suum: et ad operationem suam usque ad vesperum.
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Quam magnificata sunt opera tua Domine! omnia in sapientia fecisti: impleta est terra possessione tua.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Hoc mare magnum, et spatiosum manibus: illic reptilia, quorum non est numerus. Animalia pusilla cum magnis:
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 illic naves pertransibunt. Draco iste, quem formasti ad illudendum ei:
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 omnia a te expectant ut des illis escam in tempore.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Dante te illis, colligent: aperiente te manum tuam, omnia implebuntur bonitate.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Avertente autem te faciem, turbabuntur: auferes spiritum eorum, et deficient, et in pulverem suum revertentur.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Emittes spiritum tuum, et creabuntur: et renovabis faciem terræ.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Sit gloria Domini in sæculum: lætabitur Dominus in operibus suis:
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Qui respicit terram, et facit eam tremere: qui tangit montes, et fumigant.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Cantabo Domino in vita mea: psallam Deo meo quamdiu sum.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Iucundum sit ei eloquium meum: ego vero delectabor in Domino.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Deficiant peccatores a terra, et iniqui ita ut non sint: benedic anima mea Domino.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
