Psalmorum 102

1 Oratio pauperis, Cum anxius fuerit, et in conspectu Domini effuderit precem suam. Domine exaudi orationem meam: et clamor meus ad te veniat.

Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

2 Non avertas faciem tuam a me: in quacumque die tribulor, inclina ad me aurem tuam. In quacumque die invocavero te, velociter exaudi me.

Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

3 Quia defecerunt sicut fumus dies mei: et ossa mea sicut cremium aruerunt.

Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

4 Percussus sum ut fœnum, et aruit cor meum: quia oblitus sum comedere panem meum.

Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

5 A voce gemitus mei adhæsit os meum carni meæ.

Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

6 Similis factus sum pellicano solitudinis: factus sum sicut nycticorax in domicilio.

Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

7 Vigilavi, et factus sum sicut passer solitarius in tecto.

Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

8 Tota die exprobrabant mihi inimici mei: et qui laudabant me adversum me iurabant.

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

9 Quia cinerem tamquam panem manducabam, et potum meum cum fletu miscebam.

Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

10 A facie iræ et indignationis tuæ: quia elevans allisisti me.

Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

11 Dies mei sicut umbra declinaverunt: et ego sicut fœnum arui.

Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

12 Tu autem Domine in æternum permanes: et memoriale tuum in generationem et generationem.

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

13 Tu exurgens misereberis Sion: quia tempus miserendi eius, quia venit tempus.

Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

14 Quoniam placuerunt servis tuis lapides eius: et terræ eius miserebuntur.

Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

15 Et timebunt Gentes nomen tuum Domine, et omnes reges terræ gloriam tuam.

Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

16 Quia ædificavit Dominus Sion: et videbitur in gloria sua.

Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

17 Respexit in orationem humilium: et non sprevit precem eorum.

Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

18 Scribantur hæc in generatione altera: et populus, qui creabitur, laudabit Dominum:

Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

19 Quia prospexit de excelso sancto suo: Dominus de cælo in terram aspexit:

Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

20 Ut audiret gemitus compeditorum: ut solveret filios interemptorum:

Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

21 Ut annuncient in Sion nomen Domini: et laudem eius in Ierusalem.

Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

22 In conveniendo populos in unum, et reges ut serviant Domino.

Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

23 Respondit ei in via virtutis suæ: Paucitatem dierum meorum nuncia mihi.

Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

24 Ne revoces me in dimidio dierum meorum: in generationem et generationem anni tui.

Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

25 Initio tu Domine terram fundasti: et opera manuum tuarum sunt cæli.

I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

26 Ipsi peribunt, tu autem permanes: et omnes sicut vestimentum veterascent. Et sicut opertorium mutabis eos, et mutabuntur:

Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

27 tu autem idem ipse es, et anni tui non deficient.

Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

28 Filii servorum tuorum habitabunt: et semen eorum in sæculum dirigetur.

Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.