Proverbiorum 7
1 Fili mi, custodi sermones meos, et præcepta mea reconde tibi. Fili
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2 serva mandata mea, et vives: et legem meam quasi pupillam oculi tui:
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3 liga eam in digitis tuis, scribe illam in tabulis cordis tui.
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Dic sapientiæ, soror mea es: et prudentiam voca amicam tuam,
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5 ut custodiant te a muliere extranea, et ab aliena, quæ verba sua dulcia facit.
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6 De fenestra enim domus meæ per cancellos prospexi,
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 et video parvulos, considero vecordem iuvenem,
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 qui transit per plateam iuxta angulum, et prope viam domus illius, graditur
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9 in obscuro, advesperascente die, in noctis tenebris, et caligine.
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10 Et ecce occurrit illi mulier ornatu meretricio, præparata ad capiendas animas: garrula, et vaga,
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11 quietis impatiens, nec valens in domo consistere pedibus suis,
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12 nunc foris, nunc in plateis, nunc iuxta angulos insidians.
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13 Apprehensumque deosculatur iuvenem, et procaci vultu blanditur, dicens:
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14 Victimas pro salute vovi, hodie reddidi vota mea.
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15 idcirco egressa sum in occursum tuum, desiderans te videre, et reperi.
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16 Intexui funibus lectulum meum, stravi tapetibus pictis ex Ægypto.
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17 aspersi cubile meum myrrha, et aloe, et cinnamomo.
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18 Veni, inebriemur uberibus, et fruamur cupitis amplexibus, donec illucescat dies.
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 non est enim vir in domo sua, abiit via longissima.
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 sacculum pecuniæ secum tulit: in die plenæ lunæ reversurus est in domum suam.
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 Irretivit eum multis sermonibus, et blanditiis labiorum protraxit illum.
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22 Statim eam sequitur quasi bos ductus ad victimam, et quasi agnus lasciviens, et ignorans quod ad vincula stultus trahatur,
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 donec transfigat sagitta iecur eius: velut si avis festinet ad laqueum, et nescit quod de periculo animæ illius agitur.
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Nunc ergo fili mi, audi me, et attende verbis oris mei.
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25 Ne abstrahatur in viis illius mens tua: neque decipiaris semitis eius.
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 multos enim vulneratos deiecit, et fortissimi quique interfecti sunt ab ea.
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
