Isaiæ 3
1 Ecce enim dominator Dominus exercituum auferet a Ierusalem, et a Iuda validum et fortem, omne robur panis, et omne robor aquæ:
Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,
2 fortem, et virum bellatorem, iudicem, et prophetam, et ariolum, et senem:
Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,
3 Principem super quinquaginta, et honorabilem vultu, et consiliarium, et sapientem de architectis, et prudentem eloquii mystici.
Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,
4 Et dabo pueros principes eorum, et effeminati dominabuntur eis.
A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.
5 Et irruet populus, vir ad virum, et unusquisque ad proximum suum: tumultuabitur puer contra senem, et ignobilis contra nobilem.
I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.
6 Apprehendet enim vir fratrem suum domesticum patris sui: Vestimentum tibi est, princeps esto noster, ruina autem hæc sub manu tua.
Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.
7 Respondebit in die illa, dicens: Non sum medicus, et in domo mea non est panis, neque vestimentum: nolite constituere me principem populi.
Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.
8 Ruit enim Ierusalem, et Iudas concidit: quia lingua eorum et adinventiones eorum contra Dominum, ut provocarent oculos maiestatis eius.
Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.
9 Agnitio vultus eorum respondit eis: et peccatum suum quasi Sodoma prædicaverunt, nec absconderunt: væ animæ eorum, quoniam reddita sunt eis mala.
Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.
10 Dicite iusto quoniam bene, quoniam fructum adinventionum suarum comedet.
Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.
11 Væ impio in malum: retributio enim manuum eius fiet ei.
Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.
12 populum meum exactores sui spoliaverunt, et mulieres dominatæ sunt eis. Popule meus, qui te beatum dicunt, ipsi te decipiunt, et viam gressuum tuorum dissipant.
Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.
13 Stat ad iudicandum Dominus, et stat ad iudicandos populos.
Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.
14 Dominus ad iudicium veniet cum senibus populi sui, et principibus eius: vos enim depasti estis vineam, et rapina pauperis in domo vestra.
Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.
15 Quare atteritis populum meum, et facies pauperum commolitis, dicit Dominus Deus exercituum?
Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.
16 Et dixit Dominus: Pro eo quod elevatæ sunt filiæ Sion, et ambulaverunt extento collo, et nutibus oculorum ibant, et plaudebant, ambulabant, pedibus suis, et composito gradu incedebant:
I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,
17 Decalvabit Dominus verticem filiarum Sion, et Dominus crinem earum nudabit.
Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.
18 In die illa auferet Dominus ornamentum calceamentum,
V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž poučníky a halže,
19 et lunulas, et torques, et monilia, et armillas, et mitras,
Jablka zlatá a spinadla a čepce,
20 et discriminalia, et periscelidas, et murenulas, et olfactoriola, et inaures,
Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,
21 et annulos, et gemmas in fronte pendentes,
Prsteny a náčelníky,
22 et mutatoria, et palliola, et linteamina, et acus,
Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,
23 et specula, et sindones, et vittas, et theristra.
I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.
24 Et erit pro suavi odore fœtor, et pro zona funiculus, et pro crispanti crine calvitium, et pro fascia pectorali cilicium.
A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.
25 Pulcherrimi quoque viri tui gladio cadent, et fortes tui in prælio.
Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.
26 Et mœrebunt atque lugebunt portæ eius, et desolata in terra sedebit.
I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.
