Lucam 19
1 Et ingressus perambulabat Iericho.
Potom Ježíš vešel do Jericha.
2 Et ecce vir nomine Zachæus: et hic princeps erat publicanorum, et ipse dives:
Žil tam vrchní výběrčí daní Zacheus, velký boháč.
3 et quærebat videre Iesum, quis esset: et non poterat præ turba, quia statura pusillus erat.
Chtěl za každou cenu vidět Ježíše, ale protože sám byl malé postavy a okolo Ježíše se tísnily davy lidí,
4 Et præcurrens ascendit in arborem sycomorum ut videret eum: quia inde erat transiturus.
předběhl průvod a vylezl na strom; odtamtud ho vyhlížel.
5 Et cum venisset ad locum, suspiciens Iesus vidit illum, et dixit ad eum: Zachæe festinans descende: quia hodie in domo tua oportet me manere.
Když Ježíš došel až k tomu místu, podíval se vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, chci dnes být tvým hostem.“
6 Et festinans descendit, et excepit illum gaudens.
Zacheus slezl, jak nejrychleji uměl a plný radosti si odváděl Ježíše domů.
7 Et cum viderent omnes, murmurabant, dicentes quod ad hominem peccatorem divertisset.
Lidé se posmívali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“
8 Stans autem Zachæus, dixit ad Dominum: Ecce dimidium bonorum meorum, Domine, do pauperibus: et si quid aliquem defraudavi, reddo quadruplum.
Tu se Zacheus zastavil a obrátil na Ježíše: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“
9 Ait Iesus ad eum: Quia hodie salus domui huic facta est: eo quod et ipse filius sit Abrahæ.
Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Teď plným právem patří k Božímu lidu.
10 Venit enim Filius hominis quærere, et salvum facere quod perierat.
Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“
11 Hæc illis audientibus adiiciens, dixit parabolam, eo quod esset prope Ierusalem: et quia existimarent quod confestim regnum Dei manifestaretur.
Tyto události a to, že měl Ježíš namířeno do Jeruzaléma, vedlo lidi k domněnce, že se nyní ujme své vlády.
12 Dixit ergo: Homo quidam nobilis abiit in regionem longinquam accipere sibi regnum, et reverti.
Jak to doopravdy bude, jim Ježíš naznačil následujícím vyprávěním: „Jeden vznešený muž odešel daleko za hranice své vlasti, aby se tam dal korunovat a vrátil se zpět jako král.
13 Vocatis autem decem servis suis, dedit eis decem mnas, et ait ad illos: Negotiamini dum venio.
Předtím si však zavolal svých deset úředníků, dal každému z nich určitý obnos a řekl: ‚Nenechte je ležet ladem a snažte se jimi něco získat.‘
14 Cives autem eius oderant eum: et miserunt legationem post illum, dicentes: Nolumus hunc regnare super nos.
Někteří občané ho však nenáviděli, a proto žádali: ‚Nechceme, aby byl naším králem.‘
15 Et factum est ut rediret accepto regno: et iussit vocari servos, quibus dedit pecuniam, ut sciret quantum quisque negotiatus esset.
Vladař se však přesto vrátil s královskou hodností. Ihned si dal předvolat úředníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, jak hospodařili.
16 Venit autem primus dicens: Domine, mna tua decem mnas acquisivit.
Přišel první a řekl: ‚Pane, získal jsem desetkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
17 Et ait illi: Euge bone serve, quia in modico fuisti fidelis, eris potestatem habens super decem civitates.
Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘
18 Et alter venit, dicens: Domine, mna tua fecit quinque mnas.
Přišel druhý úředník, aby vykázal zisk: ‚Pane, mám pro tebe pětkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
19 Et huic ait: Et tu esto super quinque civitates.
I toho král pochválil a svěřil mu správu nad pěti městy.
20 Et alter venit, dicens: Domine, ecce mna tua, quam habui repositam in sudario:
Pak přišel další a řekl: ‚Pane, vím, že jsi přísný,
21 timui enim te, quia homo austerus es: tollis quod non posuisti, et metis quod non seminasti.
a tak jsem se bál o tvůj majetek. Dobře jsem ho ukryl a tady ti ho vracím nedotčený.‘
22 Dicit ei: De ore tuo te iudico serve nequam. Sciebas quod ego homo austerus sum, tollens quod non posui, et metens quod non seminavi:
Král mu řekl: ‚Tvá vlastní slova tě soudí, lenochu. Věděl jsi, co jsem nařídil, a nesplnil jsi to.
23 et quare non dedisti pecuniam meam ad mensam, ut ego veniens cum usuris utique exegissem illam?
Proč jsi moje peníze alespoň neuložil na úrok?‘
24 Et astantibus dixit: Auferte ab illo mnam, et date illi, qui decem mnas habet.
Pak řekl okolostojícím: ‚Vezměte ty peníze od něho a dejte je tomu, kdo získal desetinásobek.‘
25 Et dixerunt ei: Domine, habet decem mnas.
Namítali: ‚Pane, vždyť ten už má dost.‘
26 Dico autem vobis, quia omni habenti dabitur, et abundabit: ab eo autem, qui non habet, et quod habet auferetur ab eo.
Král odpověděl: ‚Každému, kdo se osvědčí, bude ještě přidáno, ale ten, kdo se neosvědčí, přijde o všechno.
27 Verumtamen inimicos meos illos, qui noluerunt me regnare super se, adducite huc: et interficite ante me.
A mé nepřátele, kteří mne nechtěli za panovníka, popravte!‘“
28 Et his dictis, præcedebat ascendens Ierosolymam.
Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
29 Et factum est, cum appropinquasset ad Bethphage, et Bethaniam ad montem, qui vocatur Oliveti, misit duos discipulos suos,
V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: „Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
30 dicens: Ite in castellum, quod contra est: in quod introeuntes, invenietis pullum asinæ alligatum, cui nemo umquam hominum sedit: solvite illum, et adducite.
31 Et si quis vos interrogaverit: Quare solvitis? sic dicetis ei: Quia Dominus operam eius desiderat.
Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘“
32 Abierunt autem qui missi erant: et invenerunt, sicut dixit illis, stantem pullum.
Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl.
33 Solventibus autem illis pullum, dixerunt domini eius ad illos: Quid solvitis pullum?
Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají.
34 At illi dixerunt: Quia Dominus eum necessarium habet.
Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“
35 Et duxerunt illum ad Iesum. Et iacentes vestimenta sua supra pullum, imposuerunt Iesum.
Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše.
36 Eunte autem illo, substernebant vestimenta sua in via.
Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel.
37 Et cum appropinquaret iam ad descensum Montis Oliveti, cœperunt omnes turbæ discipulorum gaudentes laudare Deum voce magna super omnibus, quas viderant, virtutibus,
Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli.
38 dicentes: Benedictus, qui venit rex in nomine Domini! Pax in cælo, et gloria in excelsis!
Provolávali: „Sláva králi, Bůh ho posílá! Nebe je smířeno, sláva!“
39 Et quidam Pharisæorum de turbis, dixerunt ad illum: Magister, increpa discipulos tuos.
Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: „Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali.“
40 Quibus ipse ait: Dico vobis, quia si hi tacuerint, lapides clamabunt.
Ježíš odpověděl: „Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“
41 Et ut appropinquavit, videns civitatem flevit super illam, dicens:
Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku
42 Quia si cognovisses et tu, et quidem in hac die tua, quæ ad pacem tibi, nunc autem abscondita sunt ab oculis tuis.
řekl: „Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš,
43 Quia venient dies in te: et circumdabunt te inimici tui vallo, et circumdabunt te: et coangustabunt te undique:
a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě.
44 et ad terram prosternent te, et filios tuos, qui in te sunt, et non relinquent in te lapidem super lapidem: eo quod non cognoveris tempus visitationis tuæ.
Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh.“
45 Et ingressus in templum, cœpit eiicere vendentes in illo, et ementes,
V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět
46 dicens illis: Scriptum est: Quia domus mea domus orationis est. Vos autem fecistis illam speluncam latronum.
se slovy: „Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště.“
47 Et erat docens quotidie in templo. Principes autem sacerdotum, et scribæ, et princeps plebis quærebant illum perdere:
Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život,
48 et non inveniebant quid facerent illi. Omnis enim populus suspensus erat, audiens illum.
ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.
