< ローマ人への手紙 12 >

1 兄弟たちよ。そういうわけで、神のあわれみによってあなたがたに勧める。あなたがたのからだを、神に喜ばれる、生きた、聖なる供え物としてささげなさい。それが、あなたがたのなすべき霊的な礼拝である。
Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou.
2 あなたがたは、この世と妥協してはならない。むしろ、心を新たにすることによって、造りかえられ、何が神の御旨であるか、何が善であって、神に喜ばれ、かつ全きことであるかを、わきまえ知るべきである。 (aiōn g165)
A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá. (aiōn g165)
3 わたしは、自分に与えられた恵みによって、あなたがたひとりびとりに言う。思うべき限度を越えて思いあがることなく、むしろ、神が各自に分け与えられた信仰の量りにしたがって、慎み深く思うべきである。
Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi, ) každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry.
4 なぜなら、一つのからだにたくさんの肢体があるが、それらの肢体がみな同じ働きをしてはいないように、
Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla,
5 わたしたちも数は多いが、キリストにあって一つのからだであり、また各自は互に肢体だからである。
Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.
6 このように、わたしたちは与えられた恵みによって、それぞれ異なった賜物を持っているので、もし、それが預言であれば、信仰の程度に応じて預言をし、
Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry;
7 奉仕であれば奉仕をし、また教える者であれば教え、
Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování.
8 勧めをする者であれば勧め、寄附する者は惜しみなく寄附し、指導する者は熱心に指導し、慈善をする者は快く慈善をすべきである。
Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností.
9 愛には偽りがあってはならない。悪は憎み退け、善には親しみ結び、
Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.
10 兄弟の愛をもって互にいつくしみ、進んで互に尊敬し合いなさい。
Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte,
11 熱心で、うむことなく、霊に燃え、主に仕え、
V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce,
12 望みをいだいて喜び、患難に耐え、常に祈りなさい。
Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,
13 貧しい聖徒を助け、努めて旅人をもてなしなさい。
V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.
14 あなたがたを迫害する者を祝福しなさい。祝福して、のろってはならない。
Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte.
15 喜ぶ者と共に喜び、泣く者と共に泣きなさい。
Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.
16 互に思うことをひとつにし、高ぶった思いをいだかず、かえって低い者たちと交わるがよい。自分が知者だと思いあがってはならない。
Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.
17 だれに対しても悪をもって悪に報いず、すべての人に対して善を図りなさい。
Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,
18 あなたがたは、できる限りすべての人と平和に過ごしなさい。
Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,
19 愛する者たちよ。自分で復讐をしないで、むしろ、神の怒りに任せなさい。なぜなら、「主が言われる。復讐はわたしのすることである。わたし自身が報復する」と書いてあるからである。
Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.
20 むしろ、「もしあなたの敵が飢えるなら、彼に食わせ、かわくなら、彼に飲ませなさい。そうすることによって、あなたは彼の頭に燃えさかる炭火を積むことになるのである」。
A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.
21 悪に負けてはいけない。かえって、善をもって悪に勝ちなさい。
Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.

< ローマ人への手紙 12 >