箴言 知恵の泉 29
1 しばしばしかられても、なおかたくなな者は、たちまち打ち敗られて助かることはない。
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 正しい者が権力を得れば民は喜び、悪しき者が治めるとき、民はうめき苦しむ。
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 知恵を愛する人はその父を喜ばせ、遊女に交わる者はその資産を浪費する。
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 王は公儀をもって国を堅くする、しかし、重税を取り立てる者はこれを滅ぼす。
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 その隣り人にへつらう者は、彼の足の前に網を張る。
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 悪人は自分の罪のわなに陥る、しかし正しい人は喜び楽しむ。
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 正しい人は貧しい者の訴えをかえりみる、悪しき人はそれを知ろうとはしない。
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 あざける人は町を乱し、知恵ある者は怒りを静める。
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 知恵ある人が愚かな人と争うと、愚かな者はただ怒り、あるいは笑って、休むことがない。
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 血に飢えている人は罪のない者を憎む、悪しき者は彼の命を求める。
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 愚かな者は怒りをことごとく表わし、知恵ある者は静かにこれをおさえる。
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 もし治める者が偽りの言葉に聞くならば、その役人らはみな悪くなる。
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 貧しい者と、しえたげる者とは共に世におる、主は彼ら両者の目に光を与えられる。
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 もし王が貧しい者を公平にさばくならば、その位はいつまでも堅く立つ。
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 むちと戒めとは知恵を与える、わがままにさせた子はその母に恥をもたらす。
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 悪しき者が権力を得ると罪も増す、正しい者は彼らの倒れるのを見る。
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 あなたの子を懲しめよ、そうすれば彼はあなたを安らかにし、またあなたの心に喜びを与える。
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 預言がなければ民はわがままにふるまう、しかし律法を守る者はさいわいである。
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 しもべは言葉だけで訓練することはできない、彼は聞いて知っても、心にとめないからである。
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 言葉の軽率な人を見るか、彼よりもかえって愚かな者のほうに望みがある。
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 しもべをその幼い時からわがままに育てる人は、ついにはそれを自分のあとつぎにする。
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 怒る人は争いを起し、憤る人は多くの罪を犯す。
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 人の高ぶりはその人を低くし、心にへりくだる者は誉を得る。
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 盗びとにくみする者は自分の魂を憎む、彼はのろいを聞いても何事をも口外しない。
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 人を恐れると、わなに陥る、主に信頼する者は安らかである。
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 治める者の歓心を得ようとする人は多い、しかし人の事を定めるのは主による。
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 正しい人は不正を行う人を憎み、悪しき者は正しく歩む人を憎む。
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
