< ヨブ 記 30 >

1 しかし今はわたしよりも年若い者が、かえってわたしをあざ笑う。彼らの父はわたしが卑しめて、群れの犬と一緒にさえしなかった者だ。
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 彼らの手の力からわたしは何を得るであろうか、彼らはその気力がすでに衰えた人々だ。
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 彼らは乏しさと激しい飢えとによって、かわいた荒れ地をかむ。
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 彼らは、ぜにあおいおよび灌木の葉を摘み、れだまの根をもって身を暖める。
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 彼らは人々の中から追いだされ、盗びとを追うように、人々は彼らを追い呼ばわる。
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 彼らは急流の谷間に住み、土の穴または岩の穴におり、
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 灌木の中にいななき、いらくさの下に押し合う。
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 彼らは愚かな者の子、また卑しい者の子であって、国から追いだされた者だ。
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 それなのに、わたしは今彼らの歌となり、彼らの笑い草となった。
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 彼らはわたしをいとい、遠くわたしをはなれ、わたしの顔につばきすることも、ためらわない。
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 神がわたしの綱を解いて、わたしを卑しめられたので、彼らもわたしの前に慎みを捨てた。
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 このともがらはわたしの右に立ち上がり、わたしを追いのけ、わたしにむかって滅びの道を築く。
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 彼らはわたしの道をこわし、わたしの災を促す。これをさし止める者はない。
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 彼らは広い破れ口からはいるように進みきたり、破壊の中をおし寄せる。
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 恐ろしい事はわたしに臨み、わたしの誉は風のように吹き払われ、わたしの繁栄は雲のように消えうせた。
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 今は、わたしの魂はわたしの内にとけて流れ、悩みの日はわたしを捕えた。
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 夜はわたしの骨を激しく悩まし、わたしをかむ苦しみは、やむことがない。
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 それは暴力をもって、わたしの着物を捕え、はだ着のえりのように、わたしをしめつける。
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 神がわたしを泥の中に投げ入れられたので、わたしはちり灰のようになった。
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 わたしがあなたにむかって呼ばわっても、あなたは答えられない。わたしが立っていても、あなたは顧みられない。
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 あなたは変って、わたしに無情な者となり、み手の力をもってわたしを攻め悩まされる。
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 あなたはわたしを揚げて風の上に乗せ、大風のうなり声の中に、もませられる。
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 わたしは知っている、あなたはわたしを死に帰らせ、すべての生き物の集まる家に帰らせられることを。
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 さりながら荒塚の中にある者は、手を伸べないであろうか、災の中にある者は助けを呼び求めないであろうか。
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 わたしは苦しい日を送る者のために泣かなかったか。わたしの魂は貧しい人のために悲しまなかったか。
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 しかしわたしが幸を望んだのに災が来た。光を待ち望んだのにやみが来た。
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 わたしのはらわたは沸きかえって、静まらない。悩みの日がわたしに近づいた。
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 わたしは日の光によらずに黒くなって歩き、公会の中に立って助けを呼び求める。
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 わたしは山犬の兄弟となり、だちょうの友となった。
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 わたしの皮膚は黒くなって、はげ落ち、わたしの骨は熱さによって燃え、
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 わたしの琴は悲しみの音となり、わたしの笛は泣く者の声となった。
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

< ヨブ 記 30 >