< 伝道者の書 1 >

1 ダビデの子、エルサレムの王である伝道者の言葉。
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 伝道者は言う、空の空、空の空、いっさいは空である。
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3 日の下で人が労するすべての労苦は、その身になんの益があるか。
Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4 世は去り、世はきたる。しかし地は永遠に変らない。
Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5 日はいで、日は没し、その出た所に急ぎ行く。
Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6 風は南に吹き、また転じて、北に向かい、めぐりにめぐって、またそのめぐる所に帰る。
Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7 川はみな、海に流れ入る、しかし海は満ちることがない。川はその出てきた所にまた帰って行く。
Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8 すべての事は人をうみ疲れさせる、人はこれを言いつくすことができない。目は見ることに飽きることがなく、耳は聞くことに満足することがない。
Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9 先にあったことは、また後にもある、先になされた事は、また後にもなされる。日の下には新しいものはない。
Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10 「見よ、これは新しいものだ」と言われるものがあるか、それはわれわれの前にあった世々に、すでにあったものである。
Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11 前の者のことは覚えられることがない、また、きたるべき後の者のことも、後に起る者はこれを覚えることがない。
Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12 伝道者であるわたしはエルサレムで、イスラエルの王であった。
Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13 わたしは心をつくし、知恵を用いて、天が下に行われるすべてのことを尋ね、また調べた。これは神が、人の子らに与えて、ほねおらせられる苦しい仕事である。
A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14 わたしは日の下で人が行うすべてのわざを見たが、みな空であって風を捕えるようである。
Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15 曲ったものは、まっすぐにすることができない、欠けたものは数えることができない。
Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16 わたしは心の中に語って言った、「わたしは、わたしより先にエルサレムを治めたすべての者にまさって、多くの知恵を得た。わたしの心は知恵と知識を多く得た」。
Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17 わたしは心をつくして知恵を知り、また狂気と愚痴とを知ろうとしたが、これもまた風を捕えるようなものであると悟った。
I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18 それは知恵が多ければ悩みが多く、知識を増す者は憂いを増すからである。
Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.

< 伝道者の書 1 >