詩篇 104
1 わが霊魂よヱホパをほめまつれ わが神ヱホバよなんぢは至大にして尊貴と稜威とを衣たまへり
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 なんぢ光をころものごとくにまとひ天を幕のごとくにはり
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 水のなかにおのれの殿の棟梁をおき 雲をおのれの車となし 風の翼にのりあるき
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 かぜを使者となし熖のいづる火を僕となしたまふ
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 ヱホバは地を基のうへにおきて 永遠にうごくことなからしめたまふ
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 衣にておほふがごとく大水にて地をおほひたまへり 水たたへて山のうへをこゆ
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 なんぢ叱咤すれば水しりぞき 汝いかづちの聲をはなてば水たちまち去ぬ
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 あるひは山にのぼり或ひは谷にくだりて 汝のさだめたまへる所にゆけり
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 なんぢ界をたてて之をこえしめず ふたたび地をおほふことなからしむ
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 ヱホバはいづみを谷にわきいだし給ふ その流は山のあひだにはしる
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 かくて野のもろもろの獣にのましむ 野の驢馬もその渇をやむ
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 空の鳥もそのほとりにすみ 樹梢の間よりさえづりうたふ
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 ヱホバはその殿よりもろもろの山に灌漑たまふ 地はなんぢのみわざの實によりて飽足ぬ
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 ヱホバは草をはえしめて家畜にあたへ 田產をはえしめて人の使用にそなへたまふ かく地より食物をいだしたまふ
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 人のこころを歓ばしむる葡萄酒 ひとの顔をつややかならしむるあぶら 人のこころを強からしむる糧どもなり
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 ヱホバの樹とその植たまへるレバノンの香柏とは飽足ぬべし
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 鳥はそのなかに巣をつくり鶴は松をその棲とせり
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 たかき山は山羊のすまひ磐石は山鼠のかくるる所なり
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 ヱホバは月をつくりて時をつかさどらせたまへり 日はその西にいることをしる
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 なんぢ黑暗をつくりたまへば夜あり そのとき林のけものは皆しのびしのびに出きたる
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 わかき獅ほえて餌をもとめ神にくひものをもとむ
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 日いづれば退きてその穴にふす
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 人はいでて工をとりその勤勞はゆふべにまでいたる
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 ヱホバよなんぢの事跡はいかに多なる これらは皆なんぢの智慧にてつくりたまへり 汝のもろもろの富は地にみつ
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 かしこに大なるひろき海あり そのなかに數しられぬ匍ふもの小なる大なる生るものあり
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 舟そのうへをはしり汝のつくりたまへる鰐そのうちにあそびたはぶる
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 彼ら皆なんぢを俟望む なんぢ宜時にくひものを之にあたへたまふ
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 彼等はなんぢの予へたまふ物をひろふ なんぢ手をひらきたまへばかれら嘉物にあきたりぬ
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 なんぢ面をおほひたまへば彼等はあわてふためく 汝かれらの氣息をとりたまへばかれらは死て塵にかへる
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 なんぢ霊をいだしたまへば百物みな造らるなんぢ地のおもてを新にしたまふ
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 願くはヱホバの榮光とこしへにあらんことを ヱホバそのみわざを喜びたまはんことを
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 ヱホバ地をみたまへば地ふるひ山にふれたまへば山は煙をいだす
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 生るかぎりはヱホバに向ひてうたひ 我ながらふるほどはわが神をほめうたはん
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 ヱホバをおもふわが思念はたのしみ深からん われヱホバによりて喜ぶべし
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 罪人は地より絶滅され あしきものは復あらざるべし わが霊魂よヱホバをほめまつれヱホバを讃稱へよ
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
