Salmi 88

1 Canto. Salmo dei figliuoli di Kore. Per il Capo de’ musici. Da cantarsi mestamente. Cantico di Heman, l’Ezrahita. O Eterno, Dio della mia salvezza, io grido giorno e notte nel tuo cospetto.

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

2 Venga la mia preghiera dinanzi a te, inclina il tuo orecchio al mio grido;

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

3 poiché l’anima mia è sazia di mali, e la mia vita è giunta presso al soggiorno dei morti. (Sheol h7585)

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)

4 Io son contato fra quelli che scendon nella fossa; son come un uomo che non ha più forza.

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

5 Prostrato sto fra i morti, come gli uccisi che giaccion nella tomba, de’ quali tu non ti ricordi più, e che son fuor della portata della tua mano.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

6 Tu m’hai posto nella fossa più profonda, in luoghi tenebrosi, negli abissi.

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

7 L’ira tua pesa su me, e tu m’hai abbattuto con tutti i tuoi flutti. (Sela)

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)

8 Tu hai allontanato da me i miei conoscenti, m’hai reso un’abominazione per loro. Io son rinchiuso e non posso uscire.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

9 L’occhio mio si consuma per l’afflizione; io t’invoco ogni giorno, o Eterno, stendo verso te le mie mani.

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

10 Opererai tu qualche miracolo per i morti? I trapassati risorgeranno essi a celebrarti? (Sela)

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)

11 La tua benignità sarà ella narrata nel sepolcro, o la tua fedeltà nel luogo della distruzione?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

12 Le tue maraviglie saranno esse note nelle tenebre, e la tua giustizia nella terra dell’oblìo?

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

13 Ma, quant’è a me, o Eterno, io grido a te, e la mattina la mia preghiera ti viene incontro.

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

14 Perché, o Eterno, rigetti tu l’anima mia? Perché nascondi il tuo volto da me?

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

15 Io sono afflitto, e morente fin da giovane; io porto il peso dei tuoi terrori e sono smarrito.

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

16 I tuoi furori mi son passati addosso; i tuoi terrori m’annientano,

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

17 mi circondano come acque ogni giorno, mi attornian tutti assieme.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.

18 Hai allontanato da me amici e compagni; i miei conoscenti sono le tenebre.

Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.