Proverbi 1
1 Proverbi di Salomone, figliuolo di Davide, re d’Israele;
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 perché l’uomo conosca la sapienza e l’istruzione, e intenda i detti sensati;
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 perché riceva istruzione circa l’assennatezza, la giustizia, l’equità, la dirittura;
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 per dare accorgimento ai semplici, e conoscenza e riflessione al giovane.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Il savio ascolterà, e accrescerà il suo sapere; l’uomo intelligente ne ritrarrà buone direzioni
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 per capire i proverbi e le allegorie, le parole dei savi e i loro enigmi.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Il timore dell’Eterno è il principio della scienza; gli stolti disprezzano la sapienza e l’istruzione.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Ascolta, figliuol mio, l’istruzione di tuo padre e non ricusare l’insegnamento di tua madre;
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 poiché saranno una corona di grazia sul tuo capo, e monili al tuo collo.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Figliuol mio, se i peccatori ti vogliono sedurre, non dar loro retta.
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Se dicono: “Vieni con noi; mettiamoci in agguato per uccidere; tendiamo insidie senza motivo all’innocente;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 inghiottiamoli vivi, come il soggiorno de’ morti, e tutt’interi come quelli che scendon nella fossa; (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 noi troveremo ogni sorta di beni preziosi, empiremo le nostre case di bottino;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 tu trarrai a sorte la tua parte con noi, non ci sarà fra noi tutti che una borsa sola”
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 figliuol mio, non t’incamminare con essi; trattieni il tuo piè lungi dal loro sentiero;
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 poiché i loro piedi corrono al male ed essi s’affrettano a spargere il sangue.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Si tende invano la rete dinanzi a ogni sorta d’uccelli;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 ma costoro pongono agguati al loro proprio sangue, e tendono insidie alla stessa loro vita.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Tal è la sorte di chiunque è avido di guadagno; esso toglie la vita a chi lo possiede.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 La sapienza grida per le vie, fa udire la sua voce per le piazze;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 nei crocicchi affollati ella chiama, all’ingresso delle porte, in città, pronunzia i suoi discorsi:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 “Fino a quando, o scempi, amerete la scempiaggine? fino a quando gli schernitori prenderanno gusto a schernire e gli stolti avranno in odio la scienza?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Volgetevi a udire la mia riprensione; ecco, io farò sgorgare su voi lo spirito mio, vi farò conoscere le mie parole…
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Ma poiché, quand’ho chiamato avete rifiutato d’ascoltare, quand’ho steso la mano nessun vi ha badato,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 anzi avete respinto ogni mio consiglio e della mia correzione non ne avete voluto sapere,
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 anch’io mi riderò delle vostre sventure, mi farò beffe quando lo spavento vi piomberà addosso;
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 quando lo spavento vi piomberà addosso come una tempesta quando la sventura v’investirà come un uragano, e vi cadranno addosso la distretta l’angoscia.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Allora mi chiameranno, ma io non risponderò; mi cercheranno con premura ma non mi troveranno.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Poiché hanno odiato la scienza e non hanno scelto il timor dell’Eterno
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 e non hanno voluto sapere dei miei consigli e hanno disdegnato ogni mia riprensione,
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 si pasceranno del frutto della loro condotta, e saranno saziati dei loro propri consigli.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Poiché il pervertimento degli scempi li uccide, e lo sviarsi degli stolti li fa perire;
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 ma chi m’ascolta se ne starà al sicuro, sarà tranquillo, senza paura d’alcun male”.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
