Giobbe 24

1 Perché non sono dall’Onnipotente fissati dei tempi in cui renda la giustizia? Perché quelli che lo conoscono non veggono quei giorni?

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

2 Gli empi spostano i termini, rapiscono greggi e li menano a pascere;

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

3 portano via l’asino dell’orfano, prendono in pegno il bove della vedova;

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

4 mandano via dalla strada i bisognosi, i poveri del paese si nascondo tutti insieme.

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

5 Eccoli, che come onàgri del deserto escono al lor lavoro in cerca di cibo; solo il deserto dà pane a’ lor figliuoli.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

6 Raccolgono nei campi la loro pastura, raspollano nella vigna dell’empio;

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

7 passan la notte ignudi, senza vestito, senza una coperta che li ripari dal freddo.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

8 Bagnati dagli acquazzoni di montagna, per mancanza di rifugio, si stringono alle rocce.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

9 Ce n’è di quelli che strappano dalla mammella l’orfano, che prendono pegni da poveri!

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

10 E questi se ne vanno, ignudi, senza vestiti; hanno fame, e portano i covoni.

Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

11 Fanno l’olio nel recinto dell’empio; calcan l’uva nel tino e patiscon la sete.

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

12 Sale dalle città il gemito de’ morenti; l’anima de’ feriti implora aiuto, e Dio non si cura di codeste infamie!

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

13 Ve ne son di quelli che si ribellano alla luce, non ne conoscono le vie, non ne battono i sentieri.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

14 L’assassino si leva sul far del giorno, e ammazza il meschino e il povero; la notte fa il ladro.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

15 L’occhio dell’adultero spia il crepuscolo, dicendo: “Nessuno mi vedrà!” e si copre d’un velo la faccia.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

16 I ladri, di notte, sfondano le case; di giorno, si tengono rinchiusi; non conoscono la luce.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

17 Il mattino è per essi come ombra di morte; appena lo scorgono provano i terrori del buio.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

18 Voi dite: “L’empio è una festuca sulla faccia dell’acque; la sua parte sulla terra è maledetta; non prenderà più la via delle vigne.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

19 Come la siccità e il calore assorbon le acque della neve, così il soggiorno de’ morti inghiottisce chi ha peccato. (Sheol h7585)

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)

20 Il seno che lo portò l’oblia; i vermi ne fanno il loro pasto delizioso, nessuno più lo ricorda.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

21 L’iniquo sarà troncato come un albero: ei che divorava la sterile, priva di figli, e non faceva del bene alla vedova!”

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

22 Invece, Iddio con la sua forza prolunga i giorni dei prepotenti, i quali risorgono, quand’ormai disperavan della vita.

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

23 Dà loro sicurezza, fiducia, e i suoi occhi vegliano sul loro cammino.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

24 Salgono in alto, poi scompaiono ad un tratto; cadono, son mietuti come gli altri mortali; son falciati come le spighe del grano maturo.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

25 Se così non è, chi mi smentirà, chi annienterà il mio dire?”

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?