Giobbe 18
1 Allora Bildad di Suach rispose e disse:
Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:
2 “Quando porrete fine alle parole? Fate senno, e poi parleremo.
Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.
3 Perché siamo considerati come bruti e perché siamo agli occhi vostri degli esseri impuri?
Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.
4 O tu, che nel tuo cruccio laceri te stesso, dovrà la terra, per cagion tua, essere abbandonata e la roccia esser rimossa dal suo luogo?
Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?
5 Sì, la luce dell’empio si spegne, e la fiamma del suo fuoco non brilla.
Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.
6 La luce si oscura nella sua tenda, e la lampada che gli sta sopra si spegne.
Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.
7 I passi che facea nella sua forza si raccorciano, e i suoi propri disegni lo menano a ruina.
Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.
8 Poiché i suoi piedi lo traggon nel tranello, e va camminando sulle reti.
Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.
9 Il laccio l’afferra pel tallone, e la trappola lo ghermisce.
Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.
10 Sta nascosta in terra per lui un’insidia, e sul sentiero lo aspetta un agguato.
Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.
11 Paure lo atterriscono d’ogn’intorno, lo inseguono, gli stanno alle calcagna.
Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.
12 La sua forza vien meno dalla fame, la calamità gli sta pronta al fianco.
Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.
13 Gli divora a pezzo a pezzo la pelle, gli divora le membra il primogenito della morte.
Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.
14 Egli è strappato dalla sua tenda che credea sicura, e fatto scendere verso il re degli spaventi.
Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.
15 Nella sua tenda dimora chi non è de’ suoi, e la sua casa è cosparsa di zolfo.
V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.
16 In basso s’inaridiscono le sue radici, in alto son tagliati i suoi rami.
Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.
17 La sua memoria scompare dal paese, più non s’ode il suo nome per le campagne.
Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.
18 E’ cacciato dalla luce nelle tenebre, ed è bandito dal mondo.
Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.
19 Non lascia tra il suo popolo né figli, né nipoti, nessun superstite dov’egli soggiornava.
Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.
20 Quei d’occidente son stupiti della sua sorte, e quei d’oriente ne son presi d’orrore.
Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.
21 Certo son tali le dimore dei perversi e tale è il luogo di chi non conosce Iddio”.
Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.
