Lamentazioni 3

1 IO [son] l'uomo che ha veduta afflizione, Per la verga dell'indegnazion del Signore.

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

2 Egli mi ha condotto, e fatto camminar nelle tenebre, E non nella luce.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

3 Certo, egli mi ritorna addosso, E rivolge la sua mano [contro a me] tuttodì.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

4 Egli ha fatta invecchiar la mia carne, e la mia pelle; Egli mi ha fiaccate le ossa.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

5 Egli ha fatti degli edificii contro a me, E [mi] ha intorniato di tosco e di affanno.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

6 Egli mi ha fatto dimorare in luoghi tenebrosi, A guisa di quelli che son morti già da lungo tempo.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

7 Egli mi ha assiepato d'ogn'intorno, sì che non posso uscire; Egli ha aggravati i miei ceppi.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

8 Eziandio quando grido e sclamo, Egli chiude il passo alla mia orazione,

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

9 Egli ha chiuse le mie vie di pietre conce a scarpello, Ha rinvolti i miei sentieri.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

10 Egli mi [è stato] un orso all'agguato, Un leone ne' [suoi] nascondimenti.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

11 Egli ha traviate le mie vie, Mi ha tagliato a pezzi, mi ha renduto desolato.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

12 Egli ha teso l'arco suo, E mi ha posto come un bersaglio incontro alle saette.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

13 Egli mi ha fitti nelle reni Gli strali del suo turcasso.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

14 Io sono in derisione a tutti i popoli, [E son] la lor canzone tuttodì.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

15 Egli mi ha saziato di amaritudini, Mi ha inebbriato di assenzio.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

16 Egli mi ha stritolati i denti con della ghiaia, Mi ha voltolato nella cenere.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

17 E tu hai allontanata l'anima mia dalla pace, Ed io ho dimenticato il bene.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

18 E ho detto: Il Signore ha fatta perire la mia forza, E la mia speranza.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

19 Ricordati della mia afflizione, E del mio esilio; del tosco e dell'assenzio.

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

20 L'anima mia se [ne] ricorda del continuo, E se [ne] abbatte in me.

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

21 Questo mi torna alla mente, Perciò spererò [ancora].

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

22 Se non siamo stati del tutto consumati, [È per] le benignità del Signore; Perciocchè le sue misericordi non son venute meno;

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

23 Si rinnovano ogni mattina; La tua lealtà [è] grande.

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

24 Il Signore [è] la mia parte, ha detto l'anima mia; Perciò spererò in lui.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

25 Il Signore [è] buono a quelli che l'aspettano, All'anima [che] lo ricerca.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

26 Buona cosa [è] di aspettare in silenzio La salute del Signore.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

27 Buona cosa [è] all'uomo di portare il giogo Nella sua giovanezza.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

28 Sieda egli pur solitario, ed in silenzio, Se Dio gliel'ha imposto!

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

29 Metta pur la sua bocca nella polvere! Forse, ci sarà ancora speranza;

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

30 Porga pur la guancia a chi lo percuote; Si sazî pur di vituperio!

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

31 Poichè il Signore non rigetta in perpetuo;

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

32 Anzi, se affligge, ha altresì compassione, Secondo la moltitudine delle sue benignità.

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

33 Perciocchè s'egli affligge, E addolora i figliuoli degli uomini, Non lo fa volentieri.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

34 Mentre altri trita sotto i suoi piedi Tutti i prigioni della terra;

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

35 Mentre altri pervertisce la ragion dell'uomo, Nel cospetto dell'Altissimo;

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

36 Mentre altri fa torto all'uomo nella sua lite; Il Signore nol vede egli?

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

37 Chi [è] colui che abbia detta [qualche cosa], e quella sia avvenuta, Che il Signore non l'abbia comandata?

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

38 Non procedono i mali ed i beni Dalla bocca dell'Altissimo?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

39 Perchè si rammarica l'uomo vivente? [Perchè si rammarica] l'uomo della pena del suo peccato?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

40 Esaminiamo le nostre vie, E ricerchiamo[le] e convertiamoci al Signore.

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

41 Alziamo i nostri cuori, e le palme delle mani, A Dio ne' cieli, [dicendo: ]

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

42 Noi abbiam misfatto, e siamo stati ribelli; [E] tu non hai perdonato.

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

43 Tu [ci] hai coperti d'ira, e ci hai perseguitati; Tu hai ucciso [e] non hai risparmiato.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

44 Tu hai distesa una nuvola intorno a te, Acciocchè l'orazione non passasse.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

45 Tu ci hai fatti essere spazzature, Ed abbominio, per mezzo i popoli.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

46 Tutti i nostri nemici hanno aperta la bocca contro a noi.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

47 Noi siamo incorsi in ispavento, ed in fossa; In desolazione, ed in fiaccamento.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

48 L'occhio mio cola in rivi d'acque, Per lo fiaccamento della figliuola del mio popolo.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

49 L'occhio mio stilla, senza posa, E non ha alcuna requie;

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

50 Finchè il Signore non riguarda, E non vede dal cielo.

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

51 L'occhio mio affanna l'anima mia, Per tutte le figliuole della mia città.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

52 Quelli che senza cagione, mi son nemici, Mi han cacciato del continuo, come un uccelletto;

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

53 Hanno troncata la vita mia, e [l'hanno messa] nella fossa; Ed hanno gettate delle pietre sopra me.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

54 Le acque mi hanno inondato fin sopra il capo; Io ho detto: Io son riciso.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

55 Io ho invocato il tuo Nome, o Signore, Dalla fossa de' luoghi bassissimi.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

56 Tu hai udita la mia voce; Non nascondere il tuo orecchio al mio sospiro, ed al mio grido.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

57 Tu ti sei accostato al giorno che io ti ho invocato; Tu hai detto: Non temere.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

58 O Signore, tu hai dibattute le querele dell'anima mia; Tu hai riscossa la vita mia.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

59 O Signore, tu vedi il torto che mi è fatto; Giudica la mia causa.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

60 Tu vedi tutte le lor vendette, Tutti i lor pensieri contro a me.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

61 Tu odi, Signore, i loro obbrobri, Tutte le lor macchinazioni contro a me;

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

62 Le parole di quelli che mi si levano incontro, Ed i ragionamenti che tengono contro a me tuttodì.

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

63 Riguarda, quando si seggono, e quando si levano; Io [sono] la lor canzone.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

64 O Signore, rendi loro la retribuzione, Secondo le opere delle lor mani.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

65 Da' loro ingombramento di cuore, La tua maledizione.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

66 Perseguili in ira, E disperdili di sotto al cielo del Signore.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.