Giobbe 4

1 ED Elifaz Temanita rispose, e disse:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Se noi imprendiamo a parlarti, ti sarà egli molesto? Ma pur chi potrebbe rattener le parole?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Ecco, tu correggevi molti, E rinforzavi le mani rimesse.

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 I tuoi ragionamenti ridirizzavano quelli che vacillavano, E tu raffermavi le ginocchia che piegavano.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Ma ora che [il male] ti è avvenuto, tu te ne affanni; [Ora ch'è] giunto fino a te, tu ne sei smarrito.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 La tua pietà non [è] ella [stata] la tua speranza, [E] l'integrità delle tue vie la tua aspettazione?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Deh! rammemorati, quale innocente perì mai, Ed ove furono gli [uomini] diritti [mai] distrutti?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Siccome io ho veduto che quelli che arano l'iniquità, E seminano la perversità, la mietono.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Essi periscono per l'alito di Dio, E son consumati dal soffiar delle sue nari.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Il ruggito del leone, e il grido del fier leone [son ribattuti]; E i denti de' leoncelli sono stritolati.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Il vecchio leone perisce per mancamento di preda, E i figli della leonessa son dissipati.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Or mi è stata di nascosto significata una parola, E l'orecchio mio ne ha ritenuto un poco.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 Fra le immaginazioni delle visioni notturne, Quando il più profondo sonno cade sopra gli uomini,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Mi è venuto uno spavento ed un tremito, Che ha spaventate tutte quante le mie ossa.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Ed uno spirito è passato davanti a me, Che mi ha fatto arricciare i peli della mia carne;

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Egli si è fermato, ed io non ho riconosciuto il suo aspetto; Una sembianza è stata davanti agli occhi miei, Ed io ho udita una voce sommessa [che diceva: ]

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 L'uomo sarebbe egli giustificato da Dio? L'uomo sarebbe egli giudicato puro dal suo fattore?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Ecco, egli non si fida ne' suoi servitori, E scorge della temerità ne' suoi Angeli.

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Quanto più in coloro che abitano in case di fango, Il cui fondamento [è] nella polvere, E che son ridotti in polvere, esposti a' vermi?

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Dalla mattina alla sera sono stritolati, E periscono in perpetuo, senza che alcuno vi ponga mente.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 L'eccellenza ch'era in loro non si diparte ella? Muoiono, ma non con sapienza.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.