Giobbe 30

1 Ma ora, quelli che son minori d'età di me si ridono di me, I cui padri io non avrei degnato mettere Co' cani della mia graggia.

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2 Ed anche, che mi avrebbe giovato la forza delle lor mani? La vecchiezza era perduta per loro.

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

3 Di bisogno e di fame, [Vivevano] in disparte, e solitari; Fuggivano in luoghi aridi, tenebrosi, desolati, e deserti.

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4 Coglievano la malva presso agli arboscelli, E le radici de' ginepri, per iscaldarsi.

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

5 Erano scacciati d'infra [la gente]; Ei si gridava dietro a loro, come [dietro ad] un ladro.

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

6 Dimoravano ne' dirupi delle valli, Nelle grotte della terra e delle rocce.

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

7 Ruggivano fra gli arboscelli; Si adunavano sotto a' cardi.

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8 [Erano] gente da nulla, senza nome, Scacciata dal paese.

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9 Ed ora io son la lor canzone, E il soggetto de' lor ragionamenti.

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10 Essi mi abbominano, si allontanano da me, E non si rattengono di sputarmi nel viso.

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11 Perciocchè [Iddio] ha sciolto il mio legame, e mi ha afflitto; Laonde essi hanno scosso il freno, [per non] riverir [più] la mia faccia.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12 I giovanetti si levano contro a me dalla [man] destra, mi spingono i piedi, E si appianano le vie contro a me, per [traboccarmi] in ruina;

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13 Hanno tagliato il mio cammino, si avanzano alla mia perdizione, Niuno li aiuta;

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

14 Sono entrati come per una larga rottura, Si sono rotolati sotto le ruine.

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

15 Spaventi si son volti contro a me, Perseguitano l'anima mia come il vento; E la mia salvezza è passata via come una nuvola.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

16 Ed ora l'anima mia si versa sopra me, I giorni dell'afflizione mi hanno aggiunto.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

17 Di notte egli mi trafigge l'ossa addosso; E le mie arterie non hanno alcuna posa.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

18 La mia vesta è tutta cangiata, per la quantità della marcia [delle piaghe], E mi stringe come la scollatura del mio saio.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

19 Egli mi ha gittato nel fango, E paio polvere e cenere.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

20 Io grido a te, e tu non mi rispondi; Io mi presento [davanti a te], e tu non poni mente a me.

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

21 Tu ti sei mutato in crudele inverso me; Tu mi contrasti con la forza delle tue mani.

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

22 Tu mi hai levato ad alto; tu mi fai cavalcar sopra il vento, E fai struggere in me ogni virtù.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

23 Io so certamente che tu mi ridurrai alla morte, Ed alla casa assegnata ad ogni vivente.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

24 Pur non istenderà egli la mano nell'avello; [Quelli che vi son dentro] gridano essi, quando egli distrugge?

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

25 Non piangeva io per cagion di colui che menava dura vita? L'anima mia non si addolorava ella per i bisognosi?

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

26 Perchè, avendo io sperato il bene, il mal sia venuto? Ed avendo aspettata la luce, sia giunta la caligine?

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

27 Le mie interiora bollono, e non hanno alcuna posa; I giorni dell'afflizione mi hanno incontrato.

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

28 Io vo bruno attorno, non già del sole; Io mi levo in pien popolo, [e] grido.

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

29 Io son diventato fratello degli sciacalli, E compagno delle ulule.

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30 La mia pelle mi si è imbrunita addosso, E le mie ossa son calcinate d'arsura.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

31 E la mia cetera si è mutata in duolo, E il mio organo in voce di pianto.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.