Salmi 35

1 Signore, giudica chi mi accusa, combatti chi mi combatte. Di Davide.

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2 Afferra i tuoi scudi e sorgi in mio aiuto.

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3 Vibra la lancia e la scure contro chi mi insegue, dimmi: «Sono io la tua salvezza».

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4 Siano confusi e coperti di ignominia quelli che attentano alla mia vita; retrocedano e siano umiliati quelli che tramano la mia sventura.

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5 Siano come pula al vento e l'angelo del Signore li incalzi;

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6 la loro strada sia buia e scivolosa quando li insegue l'angelo del Signore.

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7 Poiché senza motivo mi hanno teso una rete, senza motivo mi hanno scavato una fossa.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

8 Li colga la bufera improvvisa, li catturi la rete che hanno tesa, siano travolti dalla tempesta.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9 Io invece esulterò nel Signore per la gioia della sua salvezza.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10 Tutte le mie ossa dicano: «Chi è come te, Signore, che liberi il debole dal più forte, il misero e il povero dal predatore?».

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11 Sorgevano testimoni violenti, mi interrogavano su ciò che ignoravo,

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12 mi rendevano male per bene: una desolazione per la mia vita.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Io, quand'erano malati, vestivo di sacco, mi affliggevo col digiuno, riecheggiava nel mio petto la mia preghiera.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14 Mi angustiavo come per l'amico, per il fratello, come in lutto per la madre mi prostravo nel dolore.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 Ma essi godono della mia caduta, si radunano, si radunano contro di me per colpirmi all'improvviso. Mi dilaniano senza posa,

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

16 mi mettono alla prova, scherno su scherno, contro di me digrignano i denti.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17 Fino a quando, Signore, starai a guardare? Libera la mia vita dalla loro violenza, dalle zanne dei leoni l'unico mio bene.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18 Ti loderò nella grande assemblea, ti celebrerò in mezzo a un popolo numeroso.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 Non esultino su di me i nemici bugiardi, non strizzi l'occhio chi mi odia senza motivo.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20 Poiché essi non parlano di pace, contro gli umili della terra tramano inganni.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 Spalancano contro di me la loro bocca; dicono con scherno: «Abbiamo visto con i nostri occhi!».

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

22 Signore, tu hai visto, non tacere; Dio, da me non stare lontano.

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 Dèstati, svègliati per il mio giudizio, per la mia causa, Signore mio Dio.

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

24 Giudicami secondo la tua giustizia, Signore mio Dio, e di me non abbiano a gioire.

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25 Non pensino in cuor loro: «Siamo soddisfatti!». Non dicano: «Lo abbiamo divorato».

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26 Sia confuso e svergognato chi gode della mia sventura, sia coperto di vergogna e d'ignominia chi mi insulta.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27 Esulti e gioisca chi ama il mio diritto, dica sempre: «Grande è il Signore che vuole la pace del suo servo».

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28 La mia lingua celebrerà la tua giustizia, canterà la tua lode per sempre.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.