Salmi 10

1 Perché, Signore, stai lontano, nel tempo dell'angoscia ti nascondi?

Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

2 Il misero soccombe all'orgoglio dell'empio e cade nelle insidie tramate.

Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

3 L'empio si vanta delle sue brame, l'avaro maledice, disprezza Dio.

Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

4 L'empio insolente disprezza il Signore: «Dio non se ne cura: Dio non esiste»; questo è il suo pensiero.

Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

5 Le sue imprese riescono sempre. Son troppo in alto per lui i tuoi giudizi: disprezza tutti i suoi avversari.

Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,

6 Egli pensa: «Non sarò mai scosso, vivrò sempre senza sventure».

Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.

7 Di spergiuri, di frodi e d'inganni ha piena la bocca, sotto la sua lingua sono iniquità e sopruso.

Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

8 Sta in agguato dietro le siepi, dai nascondigli uccide l'innocente.

Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

9 I suoi occhi spiano l'infelice, sta in agguato nell'ombra come un leone nel covo. Sta in agguato per ghermire il misero, ghermisce il misero attirandolo nella rete.

Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

10 Infierisce di colpo sull'oppresso, cadono gl'infelici sotto la sua violenza.

Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

11 Egli pensa: «Dio dimentica, nasconde il volto, non vede più nulla».

Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

12 Sorgi, Signore, alza la tua mano, non dimenticare i miseri.

Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

13 Perché l'empio disprezza Dio e pensa: «Non ne chiederà conto»?

Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

14 Eppure tu vedi l'affanno e il dolore, tutto tu guardi e prendi nelle tue mani. A te si abbandona il misero, dell'orfano tu sei il sostegno. Spezza il braccio dell'empio e del malvagio;

Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

15 Punisci il suo peccato e più non lo trovi.

Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

16 Il Signore è re in eterno, per sempre: dalla sua terra sono scomparse le genti.

Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.

17 Tu accogli, Signore, il desiderio dei miseri, rafforzi i loro cuori, porgi l'orecchio

Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

18 per far giustizia all'orfano e all'oppresso; e non incuta più terrore l'uomo fatto di terra.

Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.