< Luca 14 >

1 Un sabato era entrato in casa di uno dei capi dei farisei per pranzare e la gente stava ad osservarlo.
ଅନନ୍ତରଂ ୱିଶ୍ରାମୱାରେ ଯୀଶୌ ପ୍ରଧାନସ୍ୟ ଫିରୂଶିନୋ ଗୃହେ ଭୋକ୍ତୁଂ ଗତୱତି ତେ ତଂ ୱୀକ୍ଷିତୁମ୍ ଆରେଭିରେ|
2 Davanti a lui stava un idropico.
ତଦା ଜଲୋଦରୀ ତସ୍ୟ ସମ୍ମୁଖେ ସ୍ଥିତଃ|
3 Rivolgendosi ai dottori della legge e ai farisei, Gesù disse: «E' lecito o no curare di sabato?».
ତତଃ ସ ୱ୍ୟୱସ୍ଥାପକାନ୍ ଫିରୂଶିନଶ୍ଚ ପପ୍ରଚ୍ଛ, ୱିଶ୍ରାମୱାରେ ସ୍ୱାସ୍ଥ୍ୟଂ କର୍ତ୍ତୱ୍ୟଂ ନ ୱା? ତତସ୍ତେ କିମପି ନ ପ୍ରତ୍ୟୂଚୁଃ|
4 Ma essi tacquero. Egli lo prese per mano, lo guarì e lo congedò.
ତଦା ସ ତଂ ରୋଗିଣଂ ସ୍ୱସ୍ଥଂ କୃତ୍ୱା ୱିସସର୍ଜ;
5 Poi disse: «Chi di voi, se un asino o un bue gli cade nel pozzo, non lo tirerà subito fuori in giorno di sabato?».
ତାନୁୱାଚ ଚ ଯୁଷ୍ମାକଂ କସ୍ୟଚିଦ୍ ଗର୍ଦ୍ଦଭୋ ୱୃଷଭୋ ୱା ଚେଦ୍ ଗର୍ତ୍ତେ ପତତି ତର୍ହି ୱିଶ୍ରାମୱାରେ ତତ୍କ୍ଷଣଂ ସ କିଂ ତଂ ନୋତ୍ଥାପଯିଷ୍ୟତି?
6 E non potevano rispondere nulla a queste parole.
ତତସ୍ତେ କଥାଯା ଏତସ୍ୟାଃ କିମପି ପ୍ରତିୱକ୍ତୁଂ ନ ଶେକୁଃ|
7 Osservando poi come gli invitati sceglievano i primi posti, disse loro una parabola:
ଅପରଞ୍ଚ ପ୍ରଧାନସ୍ଥାନମନୋନୀତତ୍ୱକରଣଂ ୱିଲୋକ୍ୟ ସ ନିମନ୍ତ୍ରିତାନ୍ ଏତଦୁପଦେଶକଥାଂ ଜଗାଦ,
8 «Quando sei invitato a nozze da qualcuno, non metterti al primo posto, perché non ci sia un altro invitato più ragguardevole di te
ତ୍ୱଂ ୱିୱାହାଦିଭୋଜ୍ୟେଷୁ ନିମନ୍ତ୍ରିତଃ ସନ୍ ପ୍ରଧାନସ୍ଥାନେ ମୋପାୱେକ୍ଷୀଃ| ତ୍ୱତ୍ତୋ ଗୌରୱାନ୍ୱିତନିମନ୍ତ୍ରିତଜନ ଆଯାତେ
9 e colui che ha invitato te e lui venga a dirti: Cedigli il posto! Allora dovrai con vergogna occupare l'ultimo posto.
ନିମନ୍ତ୍ରଯିତାଗତ୍ୟ ମନୁଷ୍ୟାଯୈତସ୍ମୈ ସ୍ଥାନଂ ଦେହୀତି ୱାକ୍ୟଂ ଚେଦ୍ ୱକ୍ଷ୍ୟତି ତର୍ହି ତ୍ୱଂ ସଙ୍କୁଚିତୋ ଭୂତ୍ୱା ସ୍ଥାନ ଇତରସ୍ମିନ୍ ଉପୱେଷ୍ଟୁମ୍ ଉଦ୍ୟଂସ୍ୟସି|
10 Invece quando sei invitato, và a metterti all'ultimo posto, perché venendo colui che ti ha invitato ti dica: Amico, passa più avanti. Allora ne avrai onore davanti a tutti i commensali.
ଅସ୍ମାତ୍ କାରଣାଦେୱ ତ୍ୱଂ ନିମନ୍ତ୍ରିତୋ ଗତ୍ୱାଽପ୍ରଧାନସ୍ଥାନ ଉପୱିଶ, ତତୋ ନିମନ୍ତ୍ରଯିତାଗତ୍ୟ ୱଦିଷ୍ୟତି, ହେ ବନ୍ଧୋ ପ୍ରୋଚ୍ଚସ୍ଥାନଂ ଗତ୍ୱୋପୱିଶ, ତଥା ସତି ଭୋଜନୋପୱିଷ୍ଟାନାଂ ସକଲାନାଂ ସାକ୍ଷାତ୍ ତ୍ୱଂ ମାନ୍ୟୋ ଭୱିଷ୍ୟସି|
11 Perché chiunque si esalta sarà umiliato, e chi si umilia sarà esaltato».
ଯଃ କଶ୍ଚିତ୍ ସ୍ୱମୁନ୍ନମଯତି ସ ନମଯିଷ୍ୟତେ, କିନ୍ତୁ ଯଃ କଶ୍ଚିତ୍ ସ୍ୱଂ ନମଯତି ସ ଉନ୍ନମଯିଷ୍ୟତେ|
12 Disse poi a colui che l'aveva invitato: «Quando offri un pranzo o una cena, non invitare i tuoi amici, né i tuoi fratelli, né i tuoi parenti, né i ricchi vicini, perché anch'essi non ti invitino a loro volta e tu abbia il contraccambio.
ତଦା ସ ନିମନ୍ତ୍ରଯିତାରଂ ଜନମପି ଜଗାଦ, ମଧ୍ୟାହ୍ନେ ରାତ୍ରୌ ୱା ଭୋଜ୍ୟେ କୃତେ ନିଜବନ୍ଧୁଗଣୋ ୱା ଭ୍ରାତୃଗଣୋ ୱା ଜ୍ଞାତିଗଣୋ ୱା ଧନିଗଣୋ ୱା ସମୀପୱାସିଗଣୋ ୱା ଏତାନ୍ ନ ନିମନ୍ତ୍ରଯ, ତଥା କୃତେ ଚେତ୍ ତେ ତ୍ୱାଂ ନିମନ୍ତ୍ରଯିଷ୍ୟନ୍ତି, ତର୍ହି ପରିଶୋଧୋ ଭୱିଷ୍ୟତି|
13 Al contrario, quando dài un banchetto, invita poveri, storpi, zoppi, ciechi;
କିନ୍ତୁ ଯଦା ଭେଜ୍ୟଂ କରୋଷି ତଦା ଦରିଦ୍ରଶୁଷ୍କକରଖଞ୍ଜାନ୍ଧାନ୍ ନିମନ୍ତ୍ରଯ,
14 e sarai beato perché non hanno da ricambiarti. Riceverai infatti la tua ricompensa alla risurrezione dei giusti».
ତତ ଆଶିଷଂ ଲପ୍ସ୍ୟସେ, ତେଷୁ ପରିଶୋଧଂ କର୍ତ୍ତୁମଶକ୍ନୁୱତ୍ସୁ ଶ୍ମଶାନାଦ୍ଧାର୍ମ୍ମିକାନାମୁତ୍ଥାନକାଲେ ତ୍ୱଂ ଫଲାଂ ଲପ୍ସ୍ୟସେ|
15 Uno dei commensali, avendo udito ciò, gli disse: «Beato chi mangerà il pane nel regno di Dio!».
ଅନନ୍ତରଂ ତାଂ କଥାଂ ନିଶମ୍ୟ ଭୋଜନୋପୱିଷ୍ଟଃ କଶ୍ଚିତ୍ କଥଯାମାସ, ଯୋ ଜନ ଈଶ୍ୱରସ୍ୟ ରାଜ୍ୟେ ଭୋକ୍ତୁଂ ଲପ୍ସ୍ୟତେ ସଏୱ ଧନ୍ୟଃ|
16 Gesù rispose: «Un uomo diede una grande cena e fece molti inviti.
ତତଃ ସ ଉୱାଚ, କଶ୍ଚିତ୍ ଜନୋ ରାତ୍ରୌ ଭେଜ୍ୟଂ କୃତ୍ୱା ବହୂନ୍ ନିମନ୍ତ୍ରଯାମାସ|
17 All'ora della cena, mandò il suo servo a dire agli invitati: Venite, è pronto.
ତତୋ ଭୋଜନସମଯେ ନିମନ୍ତ୍ରିତଲୋକାନ୍ ଆହ୍ୱାତୁଂ ଦାସଦ୍ୱାରା କଥଯାମାସ, ଖଦ୍ୟଦ୍ରୱ୍ୟାଣି ସର୍ୱ୍ୱାଣି ସମାସାଦିତାନି ସନ୍ତି, ଯୂଯମାଗଚ୍ଛତ|
18 Ma tutti, all'unanimità, cominciarono a scusarsi. Il primo disse: Ho comprato un campo e devo andare a vederlo; ti prego, considerami giustificato.
କିନ୍ତୁ ତେ ସର୍ୱ୍ୱ ଏକୈକଂ ଛଲଂ କୃତ୍ୱା କ୍ଷମାଂ ପ୍ରାର୍ଥଯାଞ୍ଚକ୍ରିରେ| ପ୍ରଥମୋ ଜନଃ କଥଯାମାସ, କ୍ଷେତ୍ରମେକଂ କ୍ରୀତୱାନହଂ ତଦେୱ ଦ୍ରଷ୍ଟୁଂ ମଯା ଗନ୍ତୱ୍ୟମ୍, ଅତଏୱ ମାଂ କ୍ଷନ୍ତୁଂ ତଂ ନିୱେଦଯ|
19 Un altro disse: Ho comprato cinque paia di buoi e vado a provarli; ti prego, considerami giustificato.
ଅନ୍ୟୋ ଜନଃ କଥଯାମାସ, ଦଶୱୃଷାନହଂ କ୍ରୀତୱାନ୍ ତାନ୍ ପରୀକ୍ଷିତୁଂ ଯାମି ତସ୍ମାଦେୱ ମାଂ କ୍ଷନ୍ତୁଂ ତଂ ନିୱେଦଯ|
20 Un altro disse: Ho preso moglie e perciò non posso venire.
ଅପରଃ କଥଯାମାସ, ୱ୍ୟୂଢୱାନହଂ ତସ୍ମାତ୍ କାରଣାଦ୍ ଯାତୁଂ ନ ଶକ୍ନୋମି|
21 Al suo ritorno il servo riferì tutto questo al padrone. Allora il padrone di casa, irritato, disse al servo: Esci subito per le piazze e per le vie della città e conduci qui poveri, storpi, ciechi e zoppi.
ପଶ୍ଚାତ୍ ସ ଦାସୋ ଗତ୍ୱା ନିଜପ୍ରଭୋଃ ସାକ୍ଷାତ୍ ସର୍ୱ୍ୱୱୃତ୍ତାନ୍ତଂ ନିୱେଦଯାମାସ, ତତୋସୌ ଗୃହପତିଃ କୁପିତ୍ୱା ସ୍ୱଦାସଂ ୱ୍ୟାଜହାର, ତ୍ୱଂ ସତ୍ୱରଂ ନଗରସ୍ୟ ସନ୍ନିୱେଶାନ୍ ମାର୍ଗାଂଶ୍ଚ ଗତ୍ୱା ଦରିଦ୍ରଶୁଷ୍କକରଖଞ୍ଜାନ୍ଧାନ୍ ଅତ୍ରାନଯ|
22 Il servo disse: Signore, è stato fatto come hai ordinato, ma c'è ancora posto.
ତତୋ ଦାସୋଽୱଦତ୍, ହେ ପ୍ରଭୋ ଭୱତ ଆଜ୍ଞାନୁସାରେଣାକ୍ରିଯତ ତଥାପି ସ୍ଥାନମସ୍ତି|
23 Il padrone allora disse al servo: Esci per le strade e lungo le siepi, spingili a entrare, perché la mia casa si riempia.
ତଦା ପ୍ରଭୁଃ ପୁନ ର୍ଦାସାଯାକଥଯତ୍, ରାଜପଥାନ୍ ୱୃକ୍ଷମୂଲାନି ଚ ଯାତ୍ୱା ମଦୀଯଗୃହପୂରଣାର୍ଥଂ ଲୋକାନାଗନ୍ତୁଂ ପ୍ରୱର୍ତ୍ତଯ|
24 Perché vi dico: Nessuno di quegli uomini che erano stati invitati assaggerà la mia cena».
ଅହଂ ଯୁଷ୍ମଭ୍ୟଂ କଥଯାମି, ପୂର୍ୱ୍ୱନିମନ୍ତ୍ରିତାନମେକୋପି ମମାସ୍ୟ ରାତ୍ରିଭୋଜ୍ୟସ୍ୟାସ୍ୱାଦଂ ନ ପ୍ରାପ୍ସ୍ୟତି|
25 Siccome molta gente andava con lui, egli si voltò e disse:
ଅନନ୍ତରଂ ବହୁଷୁ ଲୋକେଷୁ ଯୀଶୋଃ ପଶ୍ଚାଦ୍ ୱ୍ରଜିତେଷୁ ସତ୍ସୁ ସ ୱ୍ୟାଘୁଟ୍ୟ ତେଭ୍ୟଃ କଥଯାମାସ,
26 «Se uno viene a me e non odia suo padre, sua madre, la moglie, i figli, i fratelli, le sorelle e perfino la propria vita, non può essere mio discepolo.
ଯଃ କଶ୍ଚିନ୍ ମମ ସମୀପମ୍ ଆଗତ୍ୟ ସ୍ୱସ୍ୟ ମାତା ପିତା ପତ୍ନୀ ସନ୍ତାନା ଭ୍ରାତରୋ ଭଗିମ୍ୟୋ ନିଜପ୍ରାଣାଶ୍ଚ, ଏତେଭ୍ୟଃ ସର୍ୱ୍ୱେଭ୍ୟୋ ମଯ୍ୟଧିକଂ ପ୍ରେମ ନ କରୋତି, ସ ମମ ଶିଷ୍ୟୋ ଭୱିତୁଂ ନ ଶକ୍ଷ୍ୟତି|
27 Chi non porta la propria croce e non viene dietro di me, non può essere mio discepolo.
ଯଃ କଶ୍ଚିତ୍ ସ୍ୱୀଯଂ କ୍ରୁଶଂ ୱହନ୍ ମମ ପଶ୍ଚାନ୍ନ ଗଚ୍ଛତି, ସୋପି ମମ ଶିଷ୍ୟୋ ଭୱିତୁଂ ନ ଶକ୍ଷ୍ୟତି|
28 Chi di voi, volendo costruire una torre, non si siede prima a calcolarne la spesa, se ha i mezzi per portarla a compimento?
ଦୁର୍ଗନିର୍ମ୍ମାଣେ କତିୱ୍ୟଯୋ ଭୱିଷ୍ୟତି, ତଥା ତସ୍ୟ ସମାପ୍ତିକରଣାର୍ଥଂ ସମ୍ପତ୍ତିରସ୍ତି ନ ୱା, ପ୍ରଥମମୁପୱିଶ୍ୟ ଏତନ୍ନ ଗଣଯତି, ଯୁଷ୍ମାକଂ ମଧ୍ୟ ଏତାଦୃଶଃ କୋସ୍ତି?
29 Per evitare che, se getta le fondamenta e non può finire il lavoro, tutti coloro che vedono comincino a deriderlo, dicendo:
ନୋଚେଦ୍ ଭିତ୍ତିଂ କୃତ୍ୱା ଶେଷେ ଯଦି ସମାପଯିତୁଂ ନ ଶକ୍ଷ୍ୟତି,
30 Costui ha iniziato a costruire, ma non è stato capace di finire il lavoro.
ତର୍ହି ମାନୁଷୋଯଂ ନିଚେତୁମ୍ ଆରଭତ ସମାପଯିତୁଂ ନାଶକ୍ନୋତ୍, ଇତି ୱ୍ୟାହୃତ୍ୟ ସର୍ୱ୍ୱେ ତମୁପହସିଷ୍ୟନ୍ତି|
31 Oppure quale re, partendo in guerra contro un altro re, non siede prima a esaminare se può affrontare con diecimila uomini chi gli viene incontro con ventimila?
ଅପରଞ୍ଚ ଭିନ୍ନଭୂପତିନା ସହ ଯୁଦ୍ଧଂ କର୍ତ୍ତୁମ୍ ଉଦ୍ୟମ୍ୟ ଦଶସହସ୍ରାଣି ସୈନ୍ୟାନି ଗୃହୀତ୍ୱା ୱିଂଶତିସହସ୍ରେଃ ସୈନ୍ୟୈଃ ସହିତସ୍ୟ ସମୀପୱାସିନଃ ସମ୍ମୁଖଂ ଯାତୁଂ ଶକ୍ଷ୍ୟାମି ନ ୱେତି ପ୍ରଥମଂ ଉପୱିଶ୍ୟ ନ ୱିଚାରଯତି ଏତାଦୃଶୋ ଭୂମିପତିଃ କଃ?
32 Se no, mentre l'altro è ancora lontano, gli manda un'ambasceria per la pace.
ଯଦି ନ ଶକ୍ନୋତି ତର୍ହି ରିପାୱତିଦୂରେ ତିଷ୍ଠତି ସତି ନିଜଦୂତଂ ପ୍ରେଷ୍ୟ ସନ୍ଧିଂ କର୍ତ୍ତୁଂ ପ୍ରାର୍ଥଯେତ|
33 Così chiunque di voi non rinunzia a tutti i suoi averi, non può essere mio discepolo.
ତଦ୍ୱଦ୍ ଯୁଷ୍ମାକଂ ମଧ୍ୟେ ଯଃ କଶ୍ଚିନ୍ ମଦର୍ଥଂ ସର୍ୱ୍ୱସ୍ୱଂ ହାତୁଂ ନ ଶକ୍ନୋତି ସ ମମ ଶିଷ୍ୟୋ ଭୱିତୁଂ ନ ଶକ୍ଷ୍ୟତି|
34 Il sale è buono, ma se anche il sale perdesse il sapore, con che cosa lo si salerà?
ଲୱଣମ୍ ଉତ୍ତମମ୍ ଇତି ସତ୍ୟଂ, କିନ୍ତୁ ଯଦି ଲୱଣସ୍ୟ ଲୱଣତ୍ୱମ୍ ଅପଗଚ୍ଛତି ତର୍ହି ତତ୍ କଥଂ ସ୍ୱାଦୁଯୁକ୍ତଂ ଭୱିଷ୍ୟତି?
35 Non serve né per la terra né per il concime e così lo buttano via. Chi ha orecchi per intendere, intenda».
ତଦ ଭୂମ୍ୟର୍ଥମ୍ ଆଲୱାଲରାଶ୍ୟର୍ଥମପି ଭଦ୍ରଂ ନ ଭୱତି; ଲୋକାସ୍ତଦ୍ ବହିଃ କ୍ଷିପନ୍ତି| ଯସ୍ୟ ଶ୍ରୋତୁଂ ଶ୍ରୋତ୍ରେ ସ୍ତଃ ସ ଶୃଣୋତୁ|

< Luca 14 >